Co víte o Židech? - Alois Kříž (1941)

Jak prostá je tato otázka! Řekli byste, že stejně prostá, jednoduchá bude i odpověď na ni. Ale zkusíte-li sami odpovídat, dojdete k bezpečnému závěru, že vaše znalosti — nedělejte si starostí, protože právě tak jako vy je na tom velká většina všech českých lidí — jsou jednak povrchní, jednak nedostatečné. A pak hlavně: skreslené!

Bylo v zájmu mocných našich demokratických vládců, aby veřejnost se na Židy dívala všemi možnými brýlemi, jen ne bez těchto brýlí mámení, prostým, jasně zaměřeným okem. Sloužili Židům. Dříve to zastírali, teď se o to už ani nesnaží. A proto v londýnském podzemí s příslušníky Judova pokolení vytvořili neodpovědnou společnost ztracenců, jako by se to rozumělo samozřejmě.

Je čas, kdy národ je ochoten věřit! Na štěstí má kádr národovců, kteří ho varovali a kteří chtěli, aby prohlédl, ještě za bývalého režimu. Tato skutečnost musí býti hodnocena nejvýše. Boj těchto národovců proti Židům se neopíral o plochou nenávist bez argumentů, nýbrž byl podložen hlubokým přesvědčením, že tento boj je nutný, nemá-li národní pospolitost stihnout katastrofální osud.

Globální oteplování – realita, nebo bublina?

Existuje statisticky významné globální oteplování? Pokud ano, jde o přirozený jev, nebo je způsobeno člověkem? Pokud bychom se rozhodli, že mu chceme zabránit, je něco, co s tím člověk vůbec může udělat? Má nás možné mírné zvyšování teplot trápit? To jsou zásadní otázky, na něž odpovídá nový sborník Centra pro ekonomiku a politiku „Globální oteplování – realita, nebo bublina?“

Část A přináší texty z konference „Globální oteplování – fakta a mýty“ z 15. listopadu 2007. Bývalý profesor Harvardovy univerzity Luboš Motl analyzuje nízkou citlivost klimatu vůči oxidu uhličitému a další fyzikální zákonitosti. Profesor pedologie na pražské ČVUT Miroslav Kutílek vyvrací skleníkovou hypotézu. Profesor Technické univerzity Carolo-Wilhelmina v Braunschweigu (SRN) Gerhard Gerlich zpochybňuje příčiny globálních změn klimatu z pohledu teoretického fyzika. „Historický“ klimatolog Jiří Svoboda rozebírá kolísání klimatu v Čechách za uplynulé tisíciletí. Ladislav Kurc a Miroslav Petrisko z Vysoké školy chemicko-technologické kritizují manipulace s radiačním působením oxidu uhličitého. Výkonný ředitel britského International Policy Network Julian Morris vysvětluje, proč klimatická katastrofa nehrozí. Bývalý ředitel Fraserova institutu Michael Walker analyzuje příspěvky svých kolegů do debaty o klimatu.

Jak se vyhnout placení pokut, 2. vydání, červenec 2014 - Erik Sedláček

Když mi někdy v první polovině roku 2013 začaly chodit „výzvy provozovateli vozidla k uhrazení určené částky“, pustil jsem se do hledání rad a návodů, jak se s touto nepříjemností vypořádat. Jelikož se však jednalo o novinku platnou od ledna 2013, praktických informací bylo k nalezení jen velmi málo, a to ještě ve značně roztříštěné podobě. Také existovala spousta spekulací ohledně výkladu zákona a možná řešení se teprve rodila. Vzhledem k poměrně bohatým zkušenostem s problematikou správního řízení – byť mimo oblast dopravy – jsem se nakonec rozhodl, že pokud žádný manuál neexistuje, napíšu ho sám. Tak se v červenci 2013 zrodila brožurka s pracovním názvem „Jak se vyhnout placení pokut aneb žádný konec výmluv na osobu blízkou!“

Od té doby již uplynul rok a ačkoliv k dané problematice stále neexistuje prakticky žádná judikatura, vykrystalizovaly některé poměrně účinné metody, jak se s tzv. „objektivní odpovědností provozovatele vozidla“ vypořádat. Vesměs se potvrdily předpoklady předvídané již v prvním vydání brožury, místy však bylo nutno přistoupit k jistým modifikacím a objevily se i některé nové metody. Proto je na místě brožurku aktualizovat.

Během zmíněného roku mi prošlo rukama zhruba 30 správních řízení a o desítkách dalších mám bezprostřední informace. Ačkoliv je to stále relativně malý vzorek, dovoluje vyvození určitých obecných závěrů ohledně postupu úřadů a účinné obrany ze strany provozovatele vozidla.

Operativně pátrací prostředky v trestním řízení - Jan Chvatík

Operativně pátrací prostředky jsou v trestním řádu relativně novým institutem. Jeho součástí se staly až v roce 2002 a to díky velké novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. (účinné od 1. 1. 2002). Do té doby byly součástí zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Tato práce si vedle nástinu historie právní úpravy operativně pátracích prostředků klade za cíl alespoň rámcově přiblížit postavení a úlohu těchto nástrojů v dnešním trestním řízení, poukázat na jejich specifika a částečně upozornit na některé problémy a otázky, které mohou vyvstat při jejich použití ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení, popřípadě naznačit možné změny „de lege ferenda.“

Na úvod je třeba předeslat, že nebylo mým cílem popsat tyto nástroje v celé jejich šíři a odpovědět na všechny otázky, které se v souvislosti s jejich aplikací nabízí. Brání mi v tom jednak rozsahové limity kladené na tento typ práce, dále jistá osobní odborná „nevyzrálost“, a také v neposlední řadě utajovaná povaha operativně pátracích prostředků (především nedostupnost některých interních aktů určených k jejich provádění).

Propopulační politika - ano či ne (sborník textů)

Sborník č. 21/2002, který čtenář právě dostává do rukou, se zabývá v České republice v poslední době poměrně hojně diskutovaným tématem – propopulační politikou. Názory, že se u nás rodí stále méně dětí, a že je to příznak ekonomické, politické či dokonce morální krize, rozhodně nejsou ojedinělé a ovlivňují i politické programy politických stran, zejména levicových. I když je evidentní, že tomu tak není, že je trendová změna chování rodin důsledkem něčeho úplně jiného než „krize“ ve standardním slova smyslu. Centrum pro ekonomiku a politiku se rozhodlo k tomuto tématu udělat seminář a vydat seriózní publikaci.

Sborník je rozšířeným záznamem referátů ze semináře CEPu konaného 23. května 2002, na němž vystoupili čtyři řečníci: Jiřina Kocourková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, bývalý pracovník ČSÚ Milan Kučera, Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku a Ladislav Rabušic z Masarykovy univerzity v Brně. Na seminář jsme záměrně pozvali odborníky – nepolitiky, kteří se pronatalitní politikou z různých úhlů zabývají ve své každodenní práci.

Jiřina Kocourková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nabídla vyvážený pohled na propopulační politiku z pohledu demografa. Pokles plodnosti v západních zemích je podle ní výsledkem jak snižování počtu dětí v rodinách, tak i načasování narození. Autorka nedůvěřuje okázalé pronatalitní politice, nebrání se však rodinné politice. Státní podpora rodin v České republice je podle ní srovnatelná s úrovní podpory poskytované ve státech západní Evropy a žádnou zásadní změnu nevyžaduje.

Přednášky o holocaustu - Germar Rudolf

Se vstupem do druhého desetiletí nového tisíciletí má holocaust stále zásadní význam. Sotva uplyne den, abychom neslyšeli další zprávu o přeživším, starém nacistickém dozorci, novém filmu, čerstvých žádostech o odškodné, nutnosti dalších „zákonů proti nenávisti“ nebo o bezprostřední hrozbě „dalšího holocaustu“. Také má přímý dopad na mezinárodní dění: díky silné mezinárodní židovské lobby v kombinaci se západním kultem viny za události, k nimž údajně došlo před 65 lety, Izraeli prochází zločiny proti lidskosti v Gaze i ve zbytku Palestiny. To zase vyvolává hněv muslimského světa, živící globální „válku proti terorismu“. A stín holocaustu nás tlačí stále blíž k vojenské konfrontaci s Íránem, jehož jediným „zločinem“ je odpor vůči americkému imperiálnímu avanturismu na Středním východě, neochota sklonit se před diktátem Izraele – a ochota zpochybňovat standardní verzi holocaustu.

Potom tedy nepřekvapí, že bychom měli být svědky sílícího přezkoumávání, zpochybňování a snad i přepisování tradiční verze této události. To je proces revizionizmu, akceptovaná a naprosto normální součást jakéhokoliv historického bádání. Na rozdíl od jiných oblastí výzkumu je však revizionizmus holocaustu pro mocné krajně nežádoucí. Pravda je taková, že se moc židovské lobby i legitimita státu Izrael do značné míry odvíjí od tradiční verze holocaustu. Proto ji Izrael i jeho stoupenci po celém světě zuřivě brání. Revizionisté představují hrozbu, protože odhalováním mnoha slabých stránek ortodoxní verze odhalují i cenzuru, pokrytectví a naprostou prohnilost systému. Přitom dělají velkou službu lidem po celém světě, kteří chtějí žít bez útlaku židovsko-americko-izraelské mocenské struktury.

Paměti a úvahy - Lubomír Štrougal

Dlouhou dobu mne rodina i moji přátelé přemlouvali, abych napsal vzpomínky na své letité působení ve stranických a
státních funkcích v socialistickém Československu.

Dlouhou dobu jsem odolával, ale když jsem v tisku sledoval stovky a tisíce dezinformací o vývoji v Československu po II.
světové válce, odhodlal jsem se vzít pero do ruky. Neměl jsem a nemám možnost probírat se nejtajnějšími archivy. Ani jsem
neměl sílu prodírat se miliony zažloutlých stránek dávno zapomenutých dokumentů a novin.

Spolehl jsem se na svou paměť a běžně dostupné prameny.

Cenné podklady mi při tom poskytl ing. František Nevařil a přispěl i dr. Josef Hotmar.

Po celou dobu přípravy této knihy mi pomáhal - a někdy se také se mnou přátelsky přel - dr. Zdeněk Jirků.

Děkuji také mé ženě Míle, která dlouhé měsíce dokázala vytvářet klidnou atmosféru pro tuto práci.

Tato kniha není vědeckou prací. Je osobním, subjektivním svědectvím o tom, co jsem prožil. Přesto věřím, že čtenář - starší
i mladší - v ní najde pár nových pohledů na historii země, kterou mám tak rád.

A konečně - knihu věnuji památce mé maminky a mého otce.

Lubomír Štrougal

Detoxikace - ing. Hana Bláhová

Vážení přátelé, k napsání této knihy mne přiměly životní příběhy mých klientů a alarmující rozdíly v přístupu školní a detoxikační medicíny. Za léta, co pracuji s rezonanční diagnostikou, vzrostla moje nedůvěra a skepse k možnostem, které má ortodoxní medicína. Laboratorní měření a testování nezaberou ani tak široké spektrum patogenů, ani nejsou tak přesná, jak jsem v mládí věřila. Vina není v lékařích, ani v laborantech. Používané metodiky jsou často málo průkazné, nebo dokonce vysoce chybové. Roli hraje i ekonomická stránka, na drahá a přesnější vyšetření chybí peníze. Co umí jedna špičková referenční laboratoř a čím ohromuje studenty medicíny, to se v terénu na malých pracovištích vůbec neprovádí. Dobrat se skutečné příčiny některých nemocí je pak nad možnosti školské medicíny, zvláště u chronických chorob.

Co je vidět a co není vidět - Frédéric Bastiat

Dílo vynikajícího představitele Francouzské liberální šškoly Frédérica Bastiata, apošštola svobodného obchodu, jemužž byl udělen čestný přídomek „francouzský Cobden“, je českému čtenáři téměř neznámé. Průkopnický český překlad jeho nejslavnějššího a co se týče teoretických implikací nejdůsažžnějššího spisu Co je vidět a co není vidět z r. 1923 (překladateli byli J. Kulhánková a E. Brachan, kniha vyššla ve vydavatelství Volné myššlenky československé v Praze) je dnes prakticky nedostupný, takžže nṚ čtenář měl možžnost setkat se s Bastiatem jen při příležžitosti vydání jeho známého protisocialistického pamfletu Zákon (přel. L. Hlinovský, vyd. Academia, Praha 1991), který ve vzruššené atmosféře tehdejšší doby, kdy se protisocialistická a protikomunistická stanoviska zdála něčím samozřejmým, nevzbudil patřičnou pozornost.

V myslích mnoha přísluššníků našší univerzitní vzdělané inteligence, kteří před rokem 1989 povinně absolvovali kursy marxistické politické ekonomie, není ovššem jméno Bastiat úplně neznámé, nebo zcela jistě vyvolává dvojsmyslnou– a právě proto zafixovanou –asociaci na termín „vulgární ekonomie“, resp. podobně dehonestující označení „vulgární apologetika kapitalismu“, cožž sugeruje obraz mělkého tendenčního propagandisty, jehožž postupy jsou v přímém rozporu s objektivními metodami vědy. A přitom je pravda právě opačná: byla to nikoliv Bastiatova, nýbržž Marxova tendenčnost a předpojatost ve výkladu vývoje ekonomického myššlení, která naššla svůj výraz v této naprosto neadekvátní charakteristice.

Modrá, nikoli zelená planeta - Václav Klaus

Žijeme ve zvláštní době. Je to vidět i na tom, že jedna mimořádně teplá zima, která - bez ohledu na dlouhodobé trendy, např. na to, že v celém 20. století bylo zaznamenáno zvýšení průměrné teploty ve světě jen o 0,6 stupně - stačí k tomu, aby u některých lidí vznikla dalekosáhlá ocekávání a na jejich základě příhodné prostředí pro návrhy radikálních opatření, abychom s počasím něco, a to právě teď, udělali.

Jedna událost stíhá druhou. V průběhu posledních měsíců byl do kin uveden Al Goreův jen zdánlivě dokumentární, příznačně však oscarový film, byla publikována tzv. Sternova zpráva, připravená na objednávku britského premiéra Tonyho Blaira a bylo publikováno - spíše politické než odborné - shrnutí 4. zprávy Mezinárodního panelu OSN, věnovaného klimatickým změnám. Překvapivě řadu měsíců před publikováním vlastní zprávy. Laťka politické korektnosti byla - zdá se - již definitivně, a to hodně vysoko, nastavena a znovu je nám vnucována jedna jediná přípustná pravda. Všechno ostatní je označováno za nepřijatelné. Britský ministr životního prostredí nedávno dokonce řekl, že stejně jako nesmí v médiích vystupovat teroristé, neměli by mít právo vystupovat ani skeptici vůči globálnímu oteplování. V lidské historii to bohužel není poprvé.

Souhlasím se spisovatelem Michaelem Crichtonem, že "nejdůležitější výzvou, které lidstvo čelí, je úkol rozlišit realitu od fantazie a pravdu od propagandy. Zejména v naší informační éře (spíše ji vidím jako éru dezinformacní) je to mimořádně naléhavé a mimořádně důležité" (Crichton, 2003). Přispět k tomu se snaží i tato nevelká knížka.

Syndikovat obsah