Bolševismus od Mojžíše po Lenina - Dietrich Eckart (1923)

„Tak je to!“ zvolal. „Jsme na scestí! Astronom to dělá jinak. Pozoruje např. skupinu hvězd. Kdo ví, jak už dlouho. Najednou mu dojde. Proklatě, tady něco nesouhlasí. Normálně by se k sobě jevy musely chovat tak a tak a ne jinak. Musí tu být tedy někde skrytá síla, která způsobuje odchylku. A krok za krokem pak získává správné číselné hodnoty nějaké planety, kterou dosud žádné oko nespatřilo. Jednoho dne se ukáže, že tady skutečně je. Co ale dělá historik? Nepravidelnost vysvětluje skupinou samou, povahou vynikajících státníků. Že by někde mohla být tajná síla, která všechno vede určitým směrem, na to nepomyslí. Ona tu ale je. Je tu od té doby, co jsou dějiny.“

Vývin Židomarxisty - Karel Rélink (1938)

Ve sbírce humoresek pod názvem „Šťastný domov“ (napsal J. Hašek, vydáno v Praze 1925), je mezi jinými také „humoreska“, ve které autor s úmyslem průhledným a přitom způsobem nadmíru surovým uráží city křesťanů hanobením církve a jejích představitelů.

Podobným lhavým způsobem může psát výhradně jen židobolševik a na takové zbraně je třeba vzít k sebeobraně rovněž něco mimořádného, silnějšího, ale pravdivého!

Každé uznané náboženství je v kulturních státech chráněno, ale pohleďme na ochranu našeho křesťanského náboženství u nás, pod vlajkou „pokroku, demokracie a humanismu“, a na drzé útoky židomarxistů na city ohromné většiny našich občanů.

Autor výše uvedené knihy, po převratu v Rusku bolševický komisař, našimi židomarxisty do oblak vynášený humorista, ve své knize píše:

Židovstvo v tajemství dějin - Julio Meinvielle (1936)

Je vhodné, nebo dokonce potřebné, vydávat dílo ze třicátých let minulého století? Odpověď nám dává sám autor brilantní charakteristikou světské moci Židovstva:

„… nadvláda tohoto národa je všude den ze dne citelnější, protože Židé ovládají naše vlády jako věřitel svého dlužníka. Židovská nadvláda je cítit v zahraniční politice národů, ve vnitřní politice stran i v hospodářské linii zemí. Stejně tak je přítomna v ministerstvech pro výchovu a školství, v učebních plánech, ve výchově pedagogů i duchovním postoji akademiků. Židovské panství se rozprostírá i nad bankami a finančními konsorcii, a kompletní mechanismus zlata, deviz a plateb se nezměnitelně odvíjí pod jeho vlivem. Židé ovládají světové zpravodajské agentury, světový tisk, časopisy i publicistiku, takže masy jsou ve svých duchovních postojích formovány podle potřeb a prospěchu Židovstva. Ovládají rovněž nepřehledný sektor zábavy a volného času, takže panují módě, kontrolují nevěstince a podobná zařízení, a monopolizují kino i rozhlas do té míry, že veškeré zvyky a mravy křesťanů jsou v současnosti přetvořeny podle Židem daných podmínek.“

Židovský mesianismus: Hlavní zdroj k likvidaci římsko-katolické Církve - Ingo Goldberg

Kniha německého autora z roku 1995 je věnována vztahům judaistického Židovstva a křesťanstva. Podává jasný výklad příčin vzájemného nepřátelství i jeho původců, uvádí čtenáře do teoretické i praktické kabbaly, Talmudu, do židovského mesianismu jako hlavního zdroje likvidace pravé Církve Ježíše Krista, a v zájmu objektivity staví výhradně na citacích židovských a zednářských pramenů:

„Nikoli tedy křesťanská nenávist k Židům, nýbrž principiální židovská nenávist ke křesťanům byla příčinou obrany křesťanské společnosti a historického ‚antijudaismu‘! Tato skutečnost ovšem byla v celém pokoncilním ‚dialogu‘ zamlčována. Navíc je třeba poznamenat, že výraz ‚antisemitismus‘ včetně celé s tím spojené tématiky se dostal do falešného světla, protože z pohledu křesťanské strany se nejednalo o ‚rasový‘, nýbrž doktrinální problém.

Třetí tajemství Fatimy - Manfred Adler

Drobná studie již nežijícího německého autora Manfreda Adlera podává jak samotný průběh zjevení, tak i jeho další osudy, a rovněž se pokouší o katolický výklad „třetího tajemství“. Poutavě líčí skrytý boj o jeho skutečnou interpretaci i ne právě nepočetné pokusy o jeho zneužití.

Je třeba mít na paměti, že autor si tehdy v době práce na předkládaném díle jako poslušný katolický kněz nechtěl připustit, že kardinálové i koncilní a pokoncilní papeži nejsou nějakou jen trpnou obětí satanského spiknutí, obklopenou nehodnými našeptávači, ale jeho významnými aktéry ve vedení Církve. To však předkládané práci není sebeméně na újmu.

Tajemství Medžugorji - E. Michael Jones

Co nejstručněji řečeno, hlavním záměrem údajného mariánského zjevení v Medžugorji bylo „zastínit“ La Salettu a Fatimu s jejich znepokojujícími proroctvími o propadnutí Říma bludům. Proto také nová pokoncilní církev zpočátku zjevení v Medžugorji přímo i nepřímo (prostřednictvím svých nesčetných pomocných organizací jako charizmatici, letničáři atd.) horlivě propagovala. Když se však kolem Medžugorje začaly ozývat stále silnější pochybnosti a vycházet najevo i vyslovené manipulace, triky a podvody, odmítla se ke zjevení jednoznačně vyjádřit. V dnešní pokoncilní „církvi“ je „rozhodnutí“ o uznání či neuznání medžugorského zjevení prakticky ponecháno na úsudku každého jednotlivého kněze i laika – ryzí „názorová pluralita“ v praxi! Vyplatí se proto pozorně si přečíst, a raději hned dvakrát, interview s kardinálem Ratzingerem, současným papežem pokoncilní církve (viz dokumentaci ke konci knihy).

Společenský parasitismus v životě národů - Arno Schickedanz (1927)

V knize Arno Schickedanze z roku 1927 dostává čtenář do ruky mimořádné dílo, a to hned v několika ohledech. Nemusíme se nutně ztotožňovat s autorovým akcentováním „germánského nordictví“ v pasáži rasových resp. etnografických úvah, které byly v meziválečné morální i materiální bídě tehdejšího Německa mimořádně populární. Některé z nich již byly překonány pozdějším historickým bádáním, ale přesto jeho líčení národnostních poměrů na Středním Východě a jmenovitě v dnešní Sýrii se podivuhodně kryje s výsledky nejnovějších poznatků.

Schickedanzova kniha je výjimečná a svým způsobem i jedinečná především komplexností pohledu na „otázku všech otázek“, tedy na židovskou. Ani ten nejzaslepenější fanatický filosemita nenajde věcné argumenty – kromě pokřiku o „antisemitismu“ – proti následujícím autorovým vývodům.

Předstíraný atentát na papeže - Johannes Rothkranz

Tvrzení v titulku článku je pro mnohé jistě šokující a nevěrohodné. Zase jedna z tolika konspiračních teorií, které se neodbytně vracejí třeba o pověstném 11. září v New Yorku a Washingtonu. Jenže jako tam, tak i zde jsou po ruce nezpochybnitelná a znepokojující fakta, která zmíněné teorii dávají za pravdu. Proto by se rozhodně neměla odbýt pohrdavým mávnutím ruky mudrlanta, který „přece ví svoje“.

A k čemu že by byl takový předstíraný atentát vůbec dobrý? Stačí trochu namáhat paměť, a sama nám napoví. Tou dobou byli již i vlažní katolíci zděšeni novotami a bludy, zaváděnými a hlásanými pseudopapežem Wojtylou. Po „atentátu“ se na všechno rázem zapomnělo a všichni se zase semkli kolem „svého papeže“, který se viditelně navíc těší ochraně Matky Boží z Fatimy. Takový papež přece musí být opravdový a pravověrný, a takové musí být tedy i všechno, co hlásá. Zosnovaný „atentát“ tudíž dokonale splnil hlavní záměr svých režisérů.

Pozor! Vlci v rouše beránčím - Johannes Rothkranz

Jak prozrazuje již titul předkládaného díla, jde o separát z rozsáhlé (1 700 stran) a jedinečné práce německého magistra teologie Johanna Rothkranze Die Konzilserklärung über die Religionsfreiheit. Ein Dokument des II. Vatikanums und seine Folge (Koncilní prohlášení o náboženské svobodě. Dokument II. vatikánského koncilu a jeho následky), Durach 1995. Jedinečné proto, že v celé nepřehledné literatuře o důsledcích neblahého II. vatikánského koncilu by se jen stěží našlo něco srovnatelného nejen rozsahem, ale především dokonalou znalostí předmětu, šíří záběru a hlavně pevným a jasným katolickým postojem.

Přirozeně, že i zde se autor musel omezit na dílčí, byť i podstatný aspekt koncilních dokumentů. Říká o tom: „Vůbec nejzávažnější výtky jsou vznášeny proti učení koncilu o náboženské svobodě a proto se v následující pasáži omezíme na tuto záležitost. Kdyby se totiž zjistilo, že koncil závažně pochybil třeba jen v tomto jediném bodě, byl by zde dostatečný důvod k promyšlení důsledků, které z toho plynou. Případná existence dalších bludů v ostatních koncilních textech by na stavu věci a tím i důsledcích nic podstatného nezměnila.“

Odpad od víry v katolické církvi a potlačování svaté mešní oběti - Josef Filser

Předkládaná studie „Odpad od víry“ dr. Josefa Filsera podává v nejstručnější možné formě základní poučení o současném stavu pravé Kristovy církve, i o její plíživé infiltraci a uzurpaci pokoncilní sektou, která se za ní vydává.

Jsou zde velmi přehledně ukázány historické příčiny – včetně selhání značné části kléru –, jež postupně vedly k opuštění skutečné bohoslužby a učení, k liturgické revoluci, k potlačení mše svaté až k popření samotných základů křesťanské víry, a tím také k masovému odpadu od skutečné víry.

Autor pak jasnými slovy, srozumitelnými každému, názorně krok za krokem ukazuje pravý smysl záludné protestantizace katolické Církve, kterým bylo a je začlenění pravé církve Kristovy do jednotného synkretického náboženství nového věku, otevřené vlády Satana a jeho synagogy v osobě Antikrista.

Syndikovat obsah