Vývin Židomarxisty - Karel Rélink (1938)

Ve sbírce humoresek pod názvem „Šťastný domov“ (napsal J. Hašek, vydáno v Praze 1925), je mezi jinými také „humoreska“, ve které autor s úmyslem průhledným a přitom způsobem nadmíru surovým uráží city křesťanů hanobením církve a jejích představitelů.

Podobným lhavým způsobem může psát výhradně jen židobolševik a na takové zbraně je třeba vzít k sebeobraně rovněž něco mimořádného, silnějšího, ale pravdivého!

Každé uznané náboženství je v kulturních státech chráněno, ale pohleďme na ochranu našeho křesťanského náboženství u nás, pod vlajkou „pokroku, demokracie a humanismu“, a na drzé útoky židomarxistů na city ohromné většiny našich občanů.

Autor výše uvedené knihy, po převratu v Rusku bolševický komisař, našimi židomarxisty do oblak vynášený humorista, ve své knize píše:

Židovstvo v tajemství dějin - Julio Meinvielle (1936)

Je vhodné, nebo dokonce potřebné, vydávat dílo ze třicátých let minulého století? Odpověď nám dává sám autor brilantní charakteristikou světské moci Židovstva:

„… nadvláda tohoto národa je všude den ze dne citelnější, protože Židé ovládají naše vlády jako věřitel svého dlužníka. Židovská nadvláda je cítit v zahraniční politice národů, ve vnitřní politice stran i v hospodářské linii zemí. Stejně tak je přítomna v ministerstvech pro výchovu a školství, v učebních plánech, ve výchově pedagogů i duchovním postoji akademiků. Židovské panství se rozprostírá i nad bankami a finančními konsorcii, a kompletní mechanismus zlata, deviz a plateb se nezměnitelně odvíjí pod jeho vlivem. Židé ovládají světové zpravodajské agentury, světový tisk, časopisy i publicistiku, takže masy jsou ve svých duchovních postojích formovány podle potřeb a prospěchu Židovstva. Ovládají rovněž nepřehledný sektor zábavy a volného času, takže panují módě, kontrolují nevěstince a podobná zařízení, a monopolizují kino i rozhlas do té míry, že veškeré zvyky a mravy křesťanů jsou v současnosti přetvořeny podle Židem daných podmínek.“

Židovský mesianismus: Hlavní zdroj k likvidaci římsko-katolické Církve - Ingo Goldberg

Kniha německého autora z roku 1995 je věnována vztahům judaistického Židovstva a křesťanstva. Podává jasný výklad příčin vzájemného nepřátelství i jeho původců, uvádí čtenáře do teoretické i praktické kabbaly, Talmudu, do židovského mesianismu jako hlavního zdroje likvidace pravé Církve Ježíše Krista, a v zájmu objektivity staví výhradně na citacích židovských a zednářských pramenů:

„Nikoli tedy křesťanská nenávist k Židům, nýbrž principiální židovská nenávist ke křesťanům byla příčinou obrany křesťanské společnosti a historického ‚antijudaismu‘! Tato skutečnost ovšem byla v celém pokoncilním ‚dialogu‘ zamlčována. Navíc je třeba poznamenat, že výraz ‚antisemitismus‘ včetně celé s tím spojené tématiky se dostal do falešného světla, protože z pohledu křesťanské strany se nejednalo o ‚rasový‘, nýbrž doktrinální problém.

Třetí tajemství Fatimy - Manfred Adler

Drobná studie již nežijícího německého autora Manfreda Adlera podává jak samotný průběh zjevení, tak i jeho další osudy, a rovněž se pokouší o katolický výklad „třetího tajemství“. Poutavě líčí skrytý boj o jeho skutečnou interpretaci i ne právě nepočetné pokusy o jeho zneužití.

Je třeba mít na paměti, že autor si tehdy v době práce na předkládaném díle jako poslušný katolický kněz nechtěl připustit, že kardinálové i koncilní a pokoncilní papeži nejsou nějakou jen trpnou obětí satanského spiknutí, obklopenou nehodnými našeptávači, ale jeho významnými aktéry ve vedení Církve. To však předkládané práci není sebeméně na újmu.

Tajemství Medžugorji - E. Michael Jones

Co nejstručněji řečeno, hlavním záměrem údajného mariánského zjevení v Medžugorji bylo „zastínit“ La Salettu a Fatimu s jejich znepokojujícími proroctvími o propadnutí Říma bludům. Proto také nová pokoncilní církev zpočátku zjevení v Medžugorji přímo i nepřímo (prostřednictvím svých nesčetných pomocných organizací jako charizmatici, letničáři atd.) horlivě propagovala. Když se však kolem Medžugorje začaly ozývat stále silnější pochybnosti a vycházet najevo i vyslovené manipulace, triky a podvody, odmítla se ke zjevení jednoznačně vyjádřit. V dnešní pokoncilní „církvi“ je „rozhodnutí“ o uznání či neuznání medžugorského zjevení prakticky ponecháno na úsudku každého jednotlivého kněze i laika – ryzí „názorová pluralita“ v praxi! Vyplatí se proto pozorně si přečíst, a raději hned dvakrát, interview s kardinálem Ratzingerem, současným papežem pokoncilní církve (viz dokumentaci ke konci knihy).

Společenský parasitismus v životě národů - Arno Schickedanz (1927)

V knize Arno Schickedanze z roku 1927 dostává čtenář do ruky mimořádné dílo, a to hned v několika ohledech. Nemusíme se nutně ztotožňovat s autorovým akcentováním „germánského nordictví“ v pasáži rasových resp. etnografických úvah, které byly v meziválečné morální i materiální bídě tehdejšího Německa mimořádně populární. Některé z nich již byly překonány pozdějším historickým bádáním, ale přesto jeho líčení národnostních poměrů na Středním Východě a jmenovitě v dnešní Sýrii se podivuhodně kryje s výsledky nejnovějších poznatků.

Schickedanzova kniha je výjimečná a svým způsobem i jedinečná především komplexností pohledu na „otázku všech otázek“, tedy na židovskou. Ani ten nejzaslepenější fanatický filosemita nenajde věcné argumenty – kromě pokřiku o „antisemitismu“ – proti následujícím autorovým vývodům.

Předstíraný atentát na papeže - Johannes Rothkranz

Tvrzení v titulku článku je pro mnohé jistě šokující a nevěrohodné. Zase jedna z tolika konspiračních teorií, které se neodbytně vracejí třeba o pověstném 11. září v New Yorku a Washingtonu. Jenže jako tam, tak i zde jsou po ruce nezpochybnitelná a znepokojující fakta, která zmíněné teorii dávají za pravdu. Proto by se rozhodně neměla odbýt pohrdavým mávnutím ruky mudrlanta, který „přece ví svoje“.

A k čemu že by byl takový předstíraný atentát vůbec dobrý? Stačí trochu namáhat paměť, a sama nám napoví. Tou dobou byli již i vlažní katolíci zděšeni novotami a bludy, zaváděnými a hlásanými pseudopapežem Wojtylou. Po „atentátu“ se na všechno rázem zapomnělo a všichni se zase semkli kolem „svého papeže“, který se viditelně navíc těší ochraně Matky Boží z Fatimy. Takový papež přece musí být opravdový a pravověrný, a takové musí být tedy i všechno, co hlásá. Zosnovaný „atentát“ tudíž dokonale splnil hlavní záměr svých režisérů.

Pozor! Vlci v rouše beránčím - Johannes Rothkranz

Jak prozrazuje již titul předkládaného díla, jde o separát z rozsáhlé (1 700 stran) a jedinečné práce německého magistra teologie Johanna Rothkranze Die Konzilserklärung über die Religionsfreiheit. Ein Dokument des II. Vatikanums und seine Folge (Koncilní prohlášení o náboženské svobodě. Dokument II. vatikánského koncilu a jeho následky), Durach 1995. Jedinečné proto, že v celé nepřehledné literatuře o důsledcích neblahého II. vatikánského koncilu by se jen stěží našlo něco srovnatelného nejen rozsahem, ale především dokonalou znalostí předmětu, šíří záběru a hlavně pevným a jasným katolickým postojem.

Přirozeně, že i zde se autor musel omezit na dílčí, byť i podstatný aspekt koncilních dokumentů. Říká o tom: „Vůbec nejzávažnější výtky jsou vznášeny proti učení koncilu o náboženské svobodě a proto se v následující pasáži omezíme na tuto záležitost. Kdyby se totiž zjistilo, že koncil závažně pochybil třeba jen v tomto jediném bodě, byl by zde dostatečný důvod k promyšlení důsledků, které z toho plynou. Případná existence dalších bludů v ostatních koncilních textech by na stavu věci a tím i důsledcích nic podstatného nezměnila.“

Odpad od víry v katolické církvi a potlačování svaté mešní oběti - Josef Filser

Předkládaná studie „Odpad od víry“ dr. Josefa Filsera podává v nejstručnější možné formě základní poučení o současném stavu pravé Kristovy církve, i o její plíživé infiltraci a uzurpaci pokoncilní sektou, která se za ní vydává.

Jsou zde velmi přehledně ukázány historické příčiny – včetně selhání značné části kléru –, jež postupně vedly k opuštění skutečné bohoslužby a učení, k liturgické revoluci, k potlačení mše svaté až k popření samotných základů křesťanské víry, a tím také k masovému odpadu od skutečné víry.

Autor pak jasnými slovy, srozumitelnými každému, názorně krok za krokem ukazuje pravý smysl záludné protestantizace katolické Církve, kterým bylo a je začlenění pravé církve Kristovy do jednotného synkretického náboženství nového věku, otevřené vlády Satana a jeho synagogy v osobě Antikrista.

Podvrácení katolické Církve - Mary Ball Martínezová

Jako člen vatikánského tiskového sboru byla autorka z bezprostřední blízkosti svědkem odchodu Pavla VI., příchodu a odchodu Jana Pavla I., i příchodu Jana Pavla II. Právě tehdy vzniklo mnoho z následujících zápisků a poznámek. Pro svoji práci si autorka přivezla z Říma do Mexika stovky kilogramů dokladového materiálu ve formě slušné knihovny v pěti jazycích, stohu krabic novinových článků i výstřižků včetně nespočetného množství vlastnoručních poznámek a zápisků z období pětadvaceti let, tedy výsledek patnácti let života a práce akreditovaného člena vatikánského tiskového sboru. Proto také její postřehy mají mimořádnou hodnotu.

„Při zpětném pohledu skutečně koncil vypadá tak, jakoby jeho úloha pozůstávala v následujícím: Dostat preláty do Říma, ukázat jim, co už se odehrálo, dát jim pocit zadostiučinění ve velmi omezeném stupni vlastní účasti a vykonat na ně tak silný morální nátlak, aby dali svůj podpis na libovolný dokument, který vyjde z velice obratně řízených ‚porad‘. Podpisy prelátů měly v tomto případě nejvyšší důležitost, protože – jak se později také stalo – dodaly všem koncilním změnám důvěryhodnosti a ulehčily jednotlivým biskupům, aby se pak po svém návratu z Říma s plnými zavazadly novot vůbec mohli podívat do očí svým ovečkám.“

Syndikovat obsah