Hrobaři Ruska - Alfred Rosenberg (1921)

Jen několikastránkové pojednání o původu, metodách a cílech prosazování bolševismu v Rusku lze bez přehánění nazvat drobným arcidílem, zvláště pak vzhledem k nepatrnému časovému odstupu, kdy mimo nezasvěcené téměř nikdo neměl
ani tušení o skutečném stavu věci. Autorovu podání sovětského režimu nelze věcně ani faktograficky vytknout ani to nejmenší; mnohem spíše je na místě ocenění.

Jeho jasnozřivost je téměř prorocká: „… avšak bílí ruští generálové budou (západními mocnostmi) podporováni jen do té míry a do té doby, než bratrovražedný a drásající boj ruského lidu skončí plánovaným úspěchem.“

Snad jen malé doplnění: Kerenskij nebyl ani „hysterický žvanil, ani naříkavý slaboch“, nýbrž velice schopný agent, který se o instalaci bolševického režimu v Rusku „zasloužil“ rozhodně víc než samotný Lenin a jeho lóžovým úkolem bylo připravit bolševikům půdu a poté jim předat moc, což také s naprostým úspěchem udělal. Není chybou autora, že to v roce 1921 nevěděl; ostatně tzv. oficiální historiografie tak důležitou skutečnost zamlčuje dodnes – bohužel rovněž s naprostým úspěchem.

Historie a náboženství Židů - Israel Shahak

Někdy ke konci padesátých let dvacátého století mi přední světový sběratel společenských zpráv a příležitostný historik John. F. Kennedy vyprávěl o tom, jak se v roce 1948 Harry S. Truman ucházel o prezidentský titul a v té chvíli jej všichni opustili. Náhle se objevili američtí sionisté a na prkna provizorního pódia na speciálně upraveném železničním vagonu přinesli v kufříku dva miliony v hotovosti. "A proto jsme uznali Izrael tak rychle." Ani já ani Jack jsme nebyli antisemité (na rozdíl od jeho otce a mého otce) a považovali jsme to za další humornou příhodu o Trumanovi a všudypřítomnosti korupce v americké politice.

Historické kořeny současného judaismu - Petr Mutinský

V současné době se otázka judaismu (tj. česky židovství) stává opět středem kritické pozornosti. Bohužel ve velmi zkreslené podobě. Stejně jako v mnoha jiných oblastech, je u většiny článků, ale i odborných publikací, na první pohled patrná absence znalostí a zejména hlubšího pochopení historických kořenů.

Minimální pozornost bývá věnována náboženské, nebo lépe řečeno ideové podstatě talmudu; naopak je jednostranně akcentována otázka hospodářská (přes svoji nepopíratelnou důležitost), která do věci vnáší ze strany odpůrců judaismu často zavádějící princip rasismu. Dochází pak i k takovým absurditám, že se např. píše o "arabském antisemitismu!" Z chronologického hlediska se pak český čtenář v posledních desetiletích seznamoval s judaismem obvykle jen v souvislosti s arabskoizraelským konfliktem. Zatímco v nedávné minulosti sdělovací prostředky nešetřily odsouzení sionismu (bez hlubšího objasnění) tohoto "nástroje světového, zejména amerického imperialismu", v dnešní době jsme svědky jevu právě opačného. Výše uvedené skutečnosti jsou ještě umocněny - vedle obtížného přístupu k pramenům - rostoucí neznalostí klasických jazyků: latiny, řečtiny, o hebrejštině ani nemluvě.

Golem: metla Čechů - Walter Jacobi (1942)

Vážení čtenáři, studenti, kamarádi a kamarádky, po osmé se s Vámi setkává studentská vlastivědná a národovecká organizace Staročeská společnost u virtuální knižní edice Národ. Nyní Vám přinášíme digitální zpracování knihy Golem … metla Čechů s podtitulem Rozklad českého nacionalismu od německého důstojníka Jacobi Waltera. Svým obsahem je tento svazek zcela výjimečný; autor popisuje skutečnosti, které jsou v českém prostředí málo známé, a které měly zásadní vliv na kolaps československého nacionalismu v době první republiky.

Navzdory tomu, že německý autor během svého života působil v nacistické bezpečnostní službě SD, jsou události ohledně českého národa líčeny s překvapivou objektivitou. Český nacionalismus, upadlý do spárů sionismu, svobodného zednářství a filantropického humanismu (a jejich společným produktem – liberální demokracie), byl několik měsíců po zahájení své politické činnosti odsouzen k zániku. Zcela jasně se rýsuje rozdíl mezi nacionalismem, láskou k národu, k jeho kultuře a tradicím a tzv. vlastenectvím, loajalitou ke státu a jeho režimu, opředenou přízraky Masaryka, Beneše, Karla Čapka, mezinárodního židovství a světového humanismu. Nacisté to velice dobře věděli.

Existují židovské rituální vraždy? - Christian Loge

Rituální vraždy nežijí pouze v „hysterické fantazii pověrčivých lidí“, a ani přiznání rituálních vrahů nelze dodatečně označovat za „vynucená mučením“, nýbrž jsou doložena spisovými materiály i svědectvími židovských vražd, která jejich existenci až do našich dnů prokazují jako skutečnosti. Židovské rituální zločiny budou pokračovat tak dlouho, dokud nebudou skutečné příčiny těchto ďábelských zločinů jasně ukázány jako talmudskými zákony diktované, pravidelně se opakující a záměrné hanobení Nežidů, stavěných na roveň dobytku. Jde o zločiny, které nikdy nebyly důsledně potírány, protože jejich nejtajnější motivy zůstávaly skryté; Nežidé stáli před nimi šokováni a ještě se mnohdy sami stavěli na obranu krvavé příšery pouštního démona. (Schramm).

Co říkají židovské zdroje o Nežidech - Leon Zilberstein

Tato práce představuje stručný přehled (neboli sumu) hlavních náboženských zákonů, rozhodujících o postoji Židů a judaismu k nežidům. Tato suma se opírá o řadu zásadních výňatků z klasických židovských halachistických zdrojů (samozřejmě zdaleka ne v plné šíři), které tvoří základ příslušných pravidel.

V omezeném rozsahu tohoto spisu jsme nemohli provést detailní analýzu všech pravidel halachy, obsažených v židovské literatuře, vztahujících se k nejrůznějším zde zmiňovaným problémům. Přesto jsme se pokusili vybrat a předložit čtenáři ohledně každé jednotlivé otázky víceméně kompletní soubor autoritativních pohledů (v jejich originální textové podobě). Je třeba zdůraznit, že zmíněné pohledy byly vybrány z klíčových prací vedoucích židovských zákonodárců nebo z hlavních (klasických) židovských náboženských zdrojů, především z Talmudu. V některých případech také citujeme mimořádně významné názory současných autorit. Tato vyjádření jsme shrnuli do jednoduché, přesto přesvědčivé podoby. Samozřejmě tato shrnutí neodráží každou nuanci kompletních vyjádření v originálních zdrojích; nicméně představují jednoznačný přehled řady existujících názorů a pravidel vytvořených klasickým ortodoxním judaismem.

Bernský politický proces ve věci Protokolů sionských mudrců - Dr. jur. Stephan Vász

Do naší doby Židovstvo vytáhlo dvakrát do velkého boje proti pravosti Protokolů sionských mudrců. První takové velké tažení bylo v roce 1921, druhá ofenziva začala v červnu 1933 a prozatím dosáhla svého vyvrcholení v rozsudku bernského soudu ze 14. května 1935.

Zmíněné první tažení Židovstva proti Protokolům bylo vedeno pomocí tisku. Během února 1921 nechalo Židovstvo prostřednictvím tzv. princezny Kateřiny Radziwiłłové zvěstovat v americkém židovském časopisu American Hebrew, že
Protokoly sionských mudrců jsou slátaninou carské tajné policie, a sice jmenovitě generála Račkovského a jeho úředníka Golovinského.

Antisemitizmus v priebehu ľudských dejín

„Antisemitizmus = zločinná ideológia hlásajúca nenávisť k Židom. Má väčšinou iracionálny charakter nenávisti priemerných a deklasovaných proti komunite, ktorá sa odlišuje od ostatnej spoločnosti a na ktorú (sa často pragmaticky) zvaľuje zodpovednosť za problémy, ktorými spoločnosť trpí...“

Takýto je dnešný náhľad na tých, ktorí si dovolia povedať, že aj Židia páchajú zlo. Avšak aj mnoho historických osobností, o ktorých ťažko možno vyhlásiť, že boli deklasované, iracionálne alebo priemerné, malo negatívny postoj k Židom. Medzi nimi napríklad Cicero, ktorý ako prvý použil pojmy ako humanita a ľudskosť, jeden z najvýznamnejších osvieteneckých filozofov,
Voltaire, či slávny ruský spisovateľ Fiodor Michajlovič Dostojevskij. Takisto jeden z najväčších českých spisovateľov – Jan Neruda a jeden z najväčších hudobných géniov – Richard Wagner zanechali za sebou texty vykresľujúce Židov v silne negatívnom svetle.

Obžalovací řeči (Svobodné zednářství a velezrada, Židé v zednářstvu a revoluci) - G. Boutmy (1907)

V době francouzské revoluce na konci XVIII. století zkonstituovaly se v Anglii dva revoluční kluby „Ústavní Spolek“ a „Revoluční Spolek“, jež nejednou poslaly do Francie deputace, aby tam vyslovily živý souhlas s revolučním hnutím.

V nynější době rovněž zorganizovalo se několik spolků se „Svazem Přátel Ruské Svobody“ v čele, jichž hlavním cílem je všemožné napomáhání a účastenství na revolučním hnutí v Rusku, což ovšem neobejde se rovněž bez anglických deputací a vůdců, kteří k nám přijíždějí s nejlepšími doporučeními anglické vlády.

Konservativní vláda Anglie podporuje revoluční hnutí v Rusku. Není žádného divu, uvážíme-li licoměrnost anglických ctností — patriotismu, nábožnosti, úcty k zákonům — jež jsou pro Angličana závaznými jen v hranicích Anglie a jen vůči sourodákům. V jiných zemích jsou Angličanům tytéž ctnosti jenom k smíchu, anglický tisk jim posměšně říká „chauvinismus“, „fanatismus“ a „zotročení“. Dnes anglický tisk, vedoucí krutý boj proti monarchům celého světa usilovně agituje ve prospěch zesílení monarchistické vlády v Anglii.

Čo teraz s cigánmi - Jozef Varga

Autor tejto stránky sa podujal na neľahkú úlohu, popísať háklivú tému vzájomných vzťahov medzi "bielou" väčšinou a cigánskou menšinou na Slovensku za situácie, keď akokoľvek oprávnená kritika menšiny nesie so sebou riziko obvinenia z rasizmu. Hranica medzi pravdou a demagógiou je totiž tenká a také riziko preto nie je vylúčené.

Autor považuje akúkoľvek formu rasizmu za porušenie najzákladnejších ľudských práv a zásadne ju odmieta. Na druhej strane si však všíma, že obviňovanie z rasizmu sa stáva nástrojom boja menšiny proti väčšine, boja v ktorom ide menšine o získanie ničím nezaslúžených výhod. Tento boj má tiež svoju paralelu v boji rómskych politických strán a organizácií o finančné príspevky Európskej únie. Nie div, že za takýchto podmienok sa príslušníci väčšiny začínajú báť reprezentantov menšiny, čo vytvára absurdnú situáciu, keď väčšina, z ktorej daní menšina žije, sa obáva kritizovať zneužívanie svojich daní na ciele, na ktoré neboli určené – prepíjanie prídavkov na deti predstavuje len jeden z mnohých príkladov. Autor si uvedomuje, že taká situácia je neudržateľná a že je nutné verejne poukázať na skutočné pomery, pretože politici sa tomu kvôli osobnému pohodliu vyhýbajú, odvolávajúc sa na pseudohumanistické argumenty.

Syndikovat obsah