Ženevské konvence

Snaha o zlidštění válek se sice s různou intenzitou objevuje v historii již od pradávna, ale praktické výsledky těchto snah nebyly významné. Teprve až v 19. století zaznamenáváme kvalitativní posun - přijetím Ženevské úmluvy z r.1864 byl položen základ systému mezinárodních smluv vytvářejících mezinárodně závazná pravidla pro vedení válek, nastala tedy nová situace, kdy ochrana obětí válek je chápána jako státní záležitost. Především zásluhou stále aktivity Mezinárodního výboru Červeného kříže dochází k rozvoji mezinárodního humanitárního práva - jsou přijímány další normy, které stále zmenšují rozsah akceptovatelného násilí a omezují je jen na bitevní pole. Přijetí těchto ustanovení je však výsledkem složitých jednání a přesvědčování. Fakt, že smluvními stranami Ženevských úmluv jsou prakticky všechny státy světa [4a], je dokladem úspěšnosti těchto snah a tvoří z nich vpravdě univerzálně platnou normu.

Úsilí hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce se však neomezuje jen na zdokonalování humanitárního práva a na kontrolu jeho dodržování. Nedílnou součástí aktivit Červeného kříže a Červeného půlměsíce je šíření znalostí Ženevských úmluv jak v ozbrojených silách, tak mezi civilním obyvatelstvem - aktivně zachovávat jejich ustanovení či domáhat se svých práv může jen ten, kdo tato ustanovení zná. A právě pomocníkem při šíření znalostí o Ženevských úmluvách má být tento text - jeho cílem je podat stručný, ale současně úplný přehled o obsahu Ženevských úmluv o ochraně obětí válek a obou jejich Dodatkových protokolů.

Jak si počínat v kontaktu s policistou a strážníkem - LLP

Právě před osmi lety jsem dopsal příručku Občan, zákon a policie, jejíž vznik předcházel založení Ligy lidských práv. Zaměřovala se na základní situace, s nimiž se může občan setkat v kontaktu s policisty i strážníky. Takto pojaté publikace srovnávající pravomoci obou složek vůči občanům na trhu neexistovaly. Tento stav přetrvává dodnes. Stále stejné kolektivy právních odborníků a autoři nového policejního zákona píší hůře stravitelné komentáře pro policisty, advokáty či právníky ve službách státu. Poněkud překvapivě však stále neexistují žádné publikace určené občanům, pro něž by se měly zákony primárně vytvářet a srozumitelně vysvětlovat. Deset let praktického poradenství, prosazování reforem v této oblasti a vedení strategických právních případů před soudními instancemi na domácí úrovni i před Evropským soudem pro lidská práva na straně občanů nám přineslo nové zkušenosti. Utvrdily nás v tom, že si mnoho občanů často i pro nedostatek přehledně utříděných informací svá práva neuvědomuje. Případně si pletou pravomoci policistů a strážníků, nebo je znají jen mlhavě.

Polní manuál - Max Hammer

Věnuji tuto knihu památce našich umučených hrdinů Georgi Lincolnu Rockwellovi a Ianu Stuartovi Donaldsonovi, předním propagandistům a politickým inovátorům poválečné NS éry; našim kamarádům Stevovi „Micetrap“ z whitepride.net, který poskytnul prostor našemu Hnutí a Erichu Gliebemu, vydavateli z Resistance, který zachránil velký projekt a posunul jeho priority vpřed; a nakonec mým třem kamarádům, nekorunovanému králi propagandistického boje Marcelu Schilfovi, virtuosovi s videem Marku „Jäsä“ Järvinenovi a nejstatečnějšímu ze Švédů Robertu „Info-14“ Vesterlundovi.

Combat 18 Division Bohemia

Kompletní záloha někdejšího webu této organizace.

Cesta vpřed - Max Hammer

Blood & Honour je světová panárijská organizace bojující o přežití a rozkvět bílé rasy. Od mučednické smrti jejího zakladatele, Iana Stuarta Donaldsona, Hnutí prožilo období zmatků. Pop stars a lidé, kteří si chtěli jen nahrabat prachy, se - neúspěšně - pokoušeli zneužít B&H pro své vlastí sobecké cíle. ZOG zesílila svůj útlak a média neustále očerňovala revoluční nacionalistické síly. Členové organizace a ti, kteří ji podporují, byli často mylně informováni špióny, kteří se vetřeli do Hnutí, nebo byli díky problémům hlavní organizace odkázáni sami na sebe.

100 způsobů jak zmizet a žít svobodně - Barry Reid (1972)

„Žít svobodně“ znamená být schopný kontrolovat svůj vlastní život a vyhýbat se násilí nebo hrozbě násilí ze strany druhých. Co uděláte a jak to uděláte bude téměř vždy určovat, jestli svoboda bude nebo nebude vaše. VY však musíte převzít zodpovědnost za vytvoření svojí vlastní svobody. Nikdo, obvzlášť ne „vláda“, to za vás neudělá.

„Zmizet“ znamená znemožnit jiným lidem napadnout váš osobní svět svobody. Jestliže se takováto invaze většinou vykonává prostřednictvím elektronického shromažďování dat a křížových odkazů, musíte být schopni efektivně zkratovat tyto procedury.

Nadcházející diktatura humanity aneb Panství Antikrista - Johannes Rothkranz

Dnes již klasickou trilogii německého autora, magistra teologie Johanna Rothkranze, z roku 1991 lze bez nadsázky označit za nejzákladnější a nejpotřebnější dílo k úvodu do dané problematiky. Spisovatel své monumentální dílo rozdělil do tří svazků, v nichž postupuje od obecné situace a základního poučení (I. díl) přes konkrétní příklady činnosti temných sil v pozadí celosvětového dění (II. díl) až k nejdůležitějším souvislostem a cílům (III. díl), jimiž je sloučení všech konfesí do synkretického „náboženství humanity“ jako nezbytného předpokladu pro instalování jednotné světovlády, nejstrašnější diktatury, jakou dějiny lidstva dosud nepoznaly. Autor se svým dílem snaží vyburcovat uspané Evropany, aby nedali na vábení svých domácích politických loutek Sionu a poslali je všechny bez výjimky tam, kam dávno patří! Nezbývá než knize přát, aby byla čtena s důkladností a pozorným srovnáváním napsaného s realitou, a hlavně také aby si z ní čtenáři vyvodili příslušné závěry.

Starý zákon - Jan Hejčl (1930)

Pentateuch čili pětidílná kniha Mojžíšova popisuje vývoj zjevení Božího od stvoření světa až do osazení Palestiny Israelity. Poněvadž tento “pětisvazek" obsahuje soubor zákonů náboženských, mravních, bohoslužebných, společenských, občanských i politických, proto nazývali Israelité knihu tu právem tóra, t. j. zákon, zákoník.

Jádrem pětisvazku Mojžíšova jsou tři prostřední knihy; prvá kniha jest velikým úvodem, předmluvou k celému dílu, poslední pak závěrem či doslovem. Celé dílo, jak patrno, činí organický, zaokrouhlený celek. Na základě četných výroků jak Starého tak Nového zákona, na základě nepřetržitého ústního podání Israelitů, jakož i podle vniterných známek, které podává samo zněníPentateuchu, byla kniha tato takměř až do XVIII. století jednomyslně přisuzována Mojžíšovi.

Od té doby jali se však bibličtí rozumáři na celé čáře mojžíšský původ potírati, tvrdíce, že Pentateuch byl složen v dnešní podobě teprve po návrate Židů ze zajetí babylonského z písemných památek, které vznikly teprv v době pomojžíšské (od IX. století do V.).

Papežská biblická komise však za souhlasu Pia X. dne 27. června 1906 rozhodla, že důvody sebrané od těchto kritiků k vyvrácení mojžíšského původu posvátných knih, které se označují jménem Pentateuchu, nemají té váhy, by vyvážily důvody uváděné pro mojžíšský jeho původ.

Netřeba si však představovati mojžíšský původ Pentateuchu tak, že by Mojžíš všecko do nejmenších podrobností sám byl vlastnoručně napsal nebo svým písařům diktoval. Papežská komise připouští domněnku, že Mojžíš své dílo pojaté pod vlivem Boží inspirace uložil jedné neb i více osobám napsati, ale tak, že jeho myšlenky věrně podaly, ničeho proti jeho vůli nenapsaly, ničeho nevynechaly, a že pak dílo tímto způsobem složené od téhož Mojžíše, hlavního a inspirovaného původce, bylo schváleno a jeho jménem veřejnosti odevzdáno.

Charta 77 - Václav Vejvoda

Co byla Charta 77, o co usilovala, kdo byli lidé, kteří ji navenek reprezentovali, čí zájmy vlastně hájila? Tyto a mnohé další otázky spojené s činností Charty 77 žádají stále důraznější a serióznější zodpovězení. Řadu odpovědí na uvedené otázky naleznete v následujícím materiálu, který pochází z "kuchyně" československé zpravodajské služby.

Zednáři ve Vatikánu - Týdeník Politika

Po dlouhá léta se zabývám církevní a církevně politickou problematikou. Proto bych se rád podělil s čtenáři o svůj názor na současný stav vatikánské hierarchie; začnu tedy nejdříve o posledních papežích. Pius XII. (1938-1958), Jan XXIII. (1858-1863), Pavel VI. (1963-78), Jan Pavel I. (1978 - 33 dní pontifikátu), Jan Pavel II. (1978-2005). To je stručně přehled papežů, o nichž bude zmínka.

Syndikovat obsah