Postdemokracie: hrozba nebo naděje?

Korporativistické tendence, snahy některých jednotlivců či skupin doplnit či nahradit demokracii různými formami zapojení vybraných sdružení či svazů do výkonu státní moci, se vynořují opakovaně, a to u nás i v zahraničí. Dříve se pro takovou alternativní formu vlády používal termín korporativismus, dnes se často hovoří o postdemokracii či NGO-ismu.

Sborník „Postdemokracie – hrozba, nebo naděje?“, který shrnuje texty ze semináře se stejným názvem a přináší další doplňkové texty, se zabývá tématem, které považujeme za vysoce aktuální, a kolem kterého současně vzniká řada nedorozumění. Pohled politologa, sociologa, prezidenta republiky i představitelů pravicových i levicových spolků snad pomůže toto téma objasnit.

Na semináři, který CEP uspořádal 12. července 2005, vystoupili Ladislav Jakl z Kanceláře Prezidenta republiky, Jiří Tutter – ředitel Greenpeace ČR, Michal Semín z Institutu Sv. Josefa, a Vít Hloušek z Politologického ústavu z Masarykovy univerzity v Brně. Jejich vystoupení jsou obsaženy v části A sborníku.

Statistika webu NVI za rok 2013

Celkový počet návštěv: 140 089 (měsíční průměr 11 674)
Celkový počet návštěv od spuštění webu: 229 497
Celkový objem stažených dat: 910.73 GB
Celkový objem stažených dat od spuštění webu: 1595,01 GB

Nejstahovanější soubory podle jednotlivých tematických sekcí:

Sekce                                   Titul                                           Počet stažení

Rasa, eugenika                    Psychologie Romů                                15 222

Křesťanská literatura           Antikrist                                                12 058

Ostatní                                 Vzpoura deprivantů                             10 771

Komunismus a odboj            Analýza 17. listopadu                          10 346

Jak katolická církev budovala západní civilizaci - Thomas E. Woods

Philip Jenkins, profesor historie a religionistiky na Pennsylvánské státní univerzitě, nazval antikatolicismus jediným předsudkem, který je v Americe dosud přijímán. O tom nelze diskutovat. Pokud jde o zesměšňování a parodování Církve, neexistují v našich médiích a populární kultuře prakticky žádné meze. Moji vlastní studenti sice téměř nic o Církvi nevědí, ale znají její údajnou „zkaženost", o níž slyšeli nekonečné příběhy různé věrohodnosti od svých středoškolských učitelů. Dějiny Církve, nakolik je znají, jsou historií ignorance, represe a stagnace. To, že západní civilizace vděčí Církvi za univerzitní systém, charitativní práci, mezinárodní právo, přírodní vědy, důležité právní principy i řadu jiných věcí, se jim nesdělovalo s žádným velkým nadšením.

Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus - Mojmír Hampl

Nová monografie CEPu z pera Mojmíra Hampla – výrazné postavy mezi mladými českými ekonomy – pojednává o jednom z nejzajímavějších a nejkontroverznějších témat moderních environmentálních diskusí: mýtu o vyčerpání zdrojů. Ačkoli obavu o vyčerpání zdrojů vyslovují ekologičtí aktivisté již více než sto let, málo jsou zkoumány ekonomické argumenty k této debatě, ačkoli jsou mimořádně inspirativní.

Autor správně připomíná, že mýtus o vyčerpání zdrojů pramení z malthusiánské tradice. Není náhodou, že díky pesimistickým Malthusovým předpovědím získala ekonomie přízvisko „pochmurná věda“. Ačkoli Malthusův populační zákon a teze o vyčerpání přírodních zdrojů realita posledních dvou století zcela jednoznačně vyvrátila, slýcháme od ekologických kritiků stále stejné argumenty ze stejného soudku.

Hamplova studie provokativně, ale přesvědčivě dokazuje falešnost konceptu „prověřených zásob“ a omezených „přírodních zdrojů“. To, jak manželé Meadowsovi v nových vydáních „Limitů růstu“ účelově měnili prognózy o vyčerpání zdrojů, které se nikdy nesplnily, je půvabné. Lze proto plně souhlasit s názorem autora (vyslovený již Julianem Simonem), že přírodní zdroje jsou prakticky neomezené kvůli tomu, že lidské poznání a technický pokrok „vytvářejí“ nové přírodní zdroje.

Ačkoli věcných argumentů proti pesimistickým varováním ekologistů existuje bezpočet, je síla znovu se objevujících katastrofických scénářů neuvěřitelná. Souhlasím s autorem, že důvodem popularity katastrofických scénářů je mediální asymetrie: je snazší vytvořit a zapsat do povědomí apokalyptickou vizi, než ji vyvrátit. Zvláště poučná je proto Hamplova diskuse mediální asymetrie, týkající se globálního oteplování.

Proč se zabývat světelným znečištěním?

Člověk je tvorem aktivním, snaživým, rozpínajícím se, využívajícím své okolí ke svému prospěchu, pohodlí, rozvoji. Bohužel velmi často tak činí na úkor okolní přírody, ať už hovoříme o jejích neživých složkách, rostlinách či živočiších.

Využívání okolní přírody časem vedlo samotného člověka k tomu, že byl nucen sám před sebou chránit některá území, rostliny, stromy, živočichy a neživou přírodu. Svým nerozumným počínáním se zasloužil i o to, že na seznamu ohrožených součástí přírody je též samotná tma!

Jak je to možné? Svícením do nesmyslných a nepotřebných směrů, zbytečně velkým výkonem zdrojů světla, nesprávnou konstrukcí i umístěním osvětlovacích těles člověk způsobil, že tmu je dnes potřeba hledat! Nezapomínejme na to, že příroda, rostliny, řada živočichů, stejně jako my sami tmu prostě potřebujeme. Její nedostatek se dříve nebo později negativně projeví.

Nejde o to zhasnout všechna světla, autem jezdit bez světel, ale o to svítit tam, kam opravdu potřebujeme a intenzitou jakou potřebujeme.

Pokud budeme tuto jednoduchou zásadu dodržovat, pomůžeme přírodě, živočichům i rostlinám a především sami sobě. Pokud vás problém zbytečného a rušivého užívání světla zaujal, čtěte dále. Dozvíte se nejen další podrobnosti, fakta a názory, ale najdete zde také dobré i špatné příklady i návod na to, jak postupovat v případě, že sami chcete k řešení problémů přispět.

Rušivé světlo je nepříjemné, škodlivé, zbytečné a velmi drahé!

Sviťme, ale jen na plochu, která má být osvětlena. Okolí chraňme před světlem tak moc, jak nám to dovolí vlastnosti dobře vybraných svítidel.

Romové v českých zemích v letech 1945-1989 - Nina Pavelčíková

K tomu, abychom pochopili podstatu historického procesu vývoje romských obyvatel ČSR v letech 1945-1989, je nutné se nejdříve podrobněji seznámit s vnitřní strukturou a sociokulturním systémem jednotlivých skupin romského obyvatelstva, s jejich výchozí pozicí ve společnosti na počátku tohoto období, tedy po skončení druhé světové války. Romské etnikum totiž v té době tvořilo poměrně výrazně strukturovaný celek, obecně charakterizovaný řadou shodných rysů, které jej odlišovaly od majority a limitovaly jeho historické předpoklady i soudobé možnosti dalšího rozvoje. V jeho genetických a sociálních strukturách však zároveň působilo množství divergentních prvků, které jednotlivé skupiny a komunity romského obyvatelstva českých zemí rozdělovaly a často dokonce stavěly proti sobě.

Všechny skupiny romského obyvatelstva Evropy (a dnes také dalších částí světa) spojuje jejich teritoriální původ, který je odlišuje od ostatních obyvatel zejména charakteristickými znaky antropologickými, ale také zvláštním způsobem organizace společenství. Složitý systém vztahů uvnitř odlišného kulturního okruhu je předmětem mnohostranných důkladných analýz zejména etnologických a sociologických vědních oborů. K jeho prostudování je možno doporučit speciálně zaměřený okruh literatury.

Svoboda volby - Milton Friedman

Tato kniha vychází ze stejnojmenného televizního seriálu. Ukazuje a vysvětluje některé důsledky Hayekova vnímavého tvrzení a naprostou nepravdivost Proudhonova výroku, který představuje základ socialistického myšlení a socialistické doktríny.

Obyvatelé Československa, kteří strávili většinu nebo celý svůj život ve společnosti organizované podle Proudhonova principu, nás nepotřebují k tomu, abychom jim pověděli, jak ďábelský tento princip je. Znají to ze své vlastní zkušenosti. To však zdaleka ještě nemusí znamenat, že chápou důsledky Hayekova mnohem promyšlenějšího a hlubšího tvrzení.

Revoluce v Československu a v jiných evropských zemích byly totiž spíše protestem proti komunismu než výrazem podpory kapitalismu, který je interpretován většinou různě nebo nejasně. Fakt, že protestující byli "pro" cokoli mnohem lépe vyjadřuje ještě nejasnější termín "politická demokracie". Politická demokracie však není tou pravou základnou pro svobodu a prosperitu. V Hong Kongu, který zůstal britskou kolonií z důvodu hrozby čínské invaze, nebyla žádná politická demokracie, přesto tam každopádně vzrůstala prosperita a svoboda. Naopak v Indii, samostatné bývalé britské kolonii, má politická demokracie široký rozměr, ale nebyla s to dosáhnout ani prosperitu, ani lidskou či občanskou svobodu pro větší část obyvatelstva. Africké kolonie, jimž britská a francouzská koloniální moc udělila po I. světové válce nezávislost, se zpočátku pokusily o politickou demokracii, ale většinou byly uvrženy do diktatury jedné strany a netěší se ani prosperitě, ani svobodě.

Moderní lůza židozednářského kapitalismu - J. Salaquarda

Jen ten kdo nestraně čte a pozoruje vývin věcí ve státě vidí, že u nás není všechno v pořádku.

Statisíce ožebračených, statisíce vyhladovělých bez naděje v zoufalství, statisíce vyhublých těl, prolezlých tuberkulosou, skrufulosou, plíží se v cárech a marně prosí o smilování a pomoc. Statisíce hladovějících dětí a prosebné volání jejich po skývě chleba, jest strašnou obžalobou na poměry a na všechny ty, kteří šli cestou, která vedla do propasti a zkázy.

Kritická situace všech pracujících vrstev národa dotkla se krutě všeho československého lidu.

Vážná doba nutí nás přemýšleti a uvažovati o tom, jak tato bídná situace vznikla, co jest její příčinou a hlavně, kdo jest na ní podílníkem.

Tisíce občanů klamaných politickými korupčníky, nezná pravé příčiny hospodářského, mravního a i kulturního úpadku.

Zakázaná archeologie - Klaus Dona, Reinhard Habeck

Také se vám občas přihodí, že se setkáváte s věcmi nebo jevy, jež si při nejlepší vůli nedokážete vysvětlit? Mně se to v posledních letech stávalo pořád. Napínavého světa záhad jsem se nemohl zbavit od chvíle, kdy jsem se rozhodl zorganizovat velkou výstavu tajemných artefaktů.

Dnes jsem pevně přesvědčen, že před námi obývaly Zemi neznámé vyspělé civilizace. Moje tvrzení vypadá na první pohled nerozumně, protože dosud se příliš neví o nálezech, které by tuto tezi podporovaly. A pokud se přece jen nějaký takový objev vyskytne, snaží se ho etablovaní vědci odsunout do pozadí nebo ho prostě a jednoduše neuznávají. A přitom má teorie není nesmyslná.

Jak se vyhnout placení pokut aneb „žádný konec výmluv na osobu blízkou!“ - Erik Sedláček

Od 19.1.2013 vstoupila v platnost novela zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, zavádějící tzv. objektivní odpovědnost provozovatele (majitele) vozidla za dodržování povinností řidiče a dopravních pravidel (ovšem pouze za konkrétních podmínek, o kterých bude řeč dále). Tato změna se brzy mediálně zažila jako konec výmluv na osobu blízkou, kterým však věcně vzato není.

Syndikovat obsah