ANO Evropě znamená NE Maastrichtu - Johannes Rothkranz

Může mít rozumný člověk něco proti politicky sjednocené Evropě? To je otázka, která se nedá paušálně zodpovědět pouhým Ano nebo Ne, protože souhlas či odmítnutí „evropské integrace“ závisí zcela na konkrétních okolnostech, za nichž se má Evropa stát jednotným státním celkem.

Proti takovému druhu politické jednoty Evropy nebo třeba dalších částí evropského kontinentu, jaký se kdysi více či méně organicky vytvořil v podobě antické římské říše, později pak říše karolinské nebo habsburské, může rozumný člověk asi sotva něco zásadního namítat.

Zcela jinak ovšem tomu je v případě „Panevropy“, po II. světové válce spěšně vydupané ze země, jejíž synteticky zavedená „politická jednota“ měla být r. 1992 v Maastrichtu „zabetonována“ na věčné časy. Proti tomuto projektu už musí být i z rozumových důvodů vzneseny nejostřejší námitky zásadní povahy.

Věrnost papeži - Johannes Rothkranz

Rozsahem nevelká studie renomovaného německého autora, magistra teologie, Johanna Rothkranze z roku 1997 je spolehlivým vodítkem každého katolíka po tragickém II. vatikánském koncilu, stojícího před otázkou: Věrnost papeži? Samozřejmě, ale kterému? Odpověď zní v největší možné stručnosti takto: „Výlučné podrobení se pravému papeži a naprosté zřeknutí se každého falešného papeže, tj. protipapeže nebo pseudopapeže.“

Temno v církvi

Židovský časopis „Freiheit“ v New Yorku 10. ledna 1927 napsal: „Podle židovského náboženství je papež nepřítelem židovského národa už jenom tím, že je papež. Židovstvo je zásadním odpůrcem křesťanstva obecně i katolické církve“ (P. Loyer, „Revue internationale des sociétés secrètes“, Paříž, 13. dubna 1930, str. 352; ital. překl.). Toto vzácné přiznání je v anonymním francouzském díle „L’Église éclipsée“ o temnu v současné pokoncilní církvi doloženo tak důkladně a nezvratně, že o působení jistých sil židovstva na infiltraci a následný rozklad Církve Kristovy nelze sebeméně pochybovat. Autor (nebo autoři) tak potřebného díla však současně ukazuje, že ani my nejsme na tomto žalostném stavu bez viny, protože ochotně nasloucháme vábení svůdných talmudských šalmají, a nedbáme Božích zákonů a přikázání. Předkládané dílo nám však také hned říká, co máme dělat na obranu Církve svaté a čeho se naopak za každou cenu vyvarovat.

Synové temnoty - Manfred Adler

Katolický kněz Manfred Adler ve své trilogii o „synech temnot“ (IV. vyd. 1992) ukazuje skutečné strůjce revoluce II. vatikánského koncilu se všemi tragickými důsledky pro Kristovu církev i celé lidstvo, protože nepřítel je společný – Satanova synagoga talmudského židovstva, sionistů a zednářů. Význam a platnost Adlerovy studie, dodnes cenné a často citované, ostatně nejlépe vystihuje sám autor: „Kdo by v této souvislosti položil otázku po oprávněnosti překládaného spisu, pak ta spočívá ve vydání svědectví pravdě a slavných skutků toho, který nás ,z temnoty povolal k podivnému světlu svému‘ (1 P 2,9).“

Spiknutí proti Církvi - Maurice Pinay

Z monumentálního díla Maurice Pinaye (jezuita vl. jménem Sáenz y Arriaga) o pradávném boji talmudského židovstva proti katolické Církvi i křesťanské společnosti vůbec se čtenář dozví, co je pravým (a pečlivě skrývaným) cílem tzv. křesťansko-židovského dialogu a smíření, konečně také pozná zednářskou propagandou zamlčovanou pravdu o účelu a činnosti církevní inkvizice („Židé udělali z falšování dějin velké – a možná že hlavní – tajemství svých úspěchů“), zjistí, proč byla II. vatikánským koncilem (1963-1965) odstraněna skutečná mše svatá a nahrazena protestanským shromážděním, dozví se o příčině neuhasitelné nenávisti Židů vůči všemu nežidovskému a křesťanskému zvlášť, a dočte se zde mnoho dalších, do té doby asi netušených, ba šokujících poznatků.

Nový zákon

S pomocí Boží jsem ukončil úpravu Sýkorova překladu Nového Zákona v revisi Hejčlově. Snažil jsem se tlumočit Nový Zákon podle dnešního vědeckého poznání a současným jazykem, ale se zřetelem k jazykové tradici našich českých biblických překladů, a to tak, aby se i dnešním čtenářům stala četba bible stravitelným pokrmem jejich duše. To mě vedlo k tomu, že jsem proti revisi Hejčlově provedl značnější změny. Že překlad Sýkorův potřebuje nutně změny, byl si už vědom Dr Hejčl. V autoreferátu o své revisi Sýkorova překladu roku 1933 napsal: „Pořadatel pociťoval na místě ne jednom potřebu hlubšího zásahu, avšak odepřel si pronikavější a četnější změny, jež si vyhradil svému samostatnému novému překladu podle kritického textu řeckého.“ (Časopis katolického duchovenstva, Praha 1933, str. 538.)

Blahoslavené dítě Andreas z Rinnu - Gottfried Melzer

Po staletí je dítě Andrýsek z Rinnu (1459-1462) uctíváno jako mučedník římskokatolické církve.

Zmíněné uctívání vyšlo od věřícího lidu Tyrolska a bylo 15. prosince 1752 slavnostně potvrzeno papežem Benediktem XIV. Tímto dnem Benedikt XIV. po jednoznačném přezkoumání spisů schválil vlastní mešní formulář a oficium ke cti blahoslaveného Andrýska z Rinnu.

15. ledna 1753 tentýž papež poskytl plnomocné odpustky všem věřícím, kteří ve výroční den mučednictví blahoslaveného navštíví chrám, v němž jsou uchovávány jeho relikvie. A konečně 22. února 1755 vydal papež Benedikt XIV. bulu „Beatus Andreas“, v níž blahořečení mučednického dítěte znovu výslovně potvrdil a důkladně odůvodnil.

Po II. vatikánském koncilu určití hodnostáři tzv. pokoncilní církve v jasném rozporu s učením a tradicí katolické Církve prohlásili pod židovským nátlakem blahořečení mučedníka Andrýska z Rinnu za neplatné a zakázali jeho veřejné uctívání!

Prohlášení Charty 77

Dne 13.10.1976 byly ve Sbírce zákonů ČSSR (č. 120) zveřejněny „Mezinárodní pakt o občanských a politických právech“ a „Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech“, které byly jménem naší republiky podepsány v roce 1968, stvrzeny v Helsinkách roku 1975 a vstoupily u nás v platnost dnem 23. 3. 1976. Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnost se jimi řídit.

Největší omyl dějin - Stanislav Reiniš

Tato knížka navazuje na jinou, která pod názvem Sázka na kulhavého koně vyšla v roce 1999. Obě vycházejí z přesvědčení, že se všichni potřebujeme konečně vyrovnat s komunistickou minulostí. O tzv. komunismu se často diskutuje. Diskuse se však málokdy týkají podstatných otázek jeho teorie. I současní pohrobci vyznavačů komunismu se vysvětlování svého učení pečlivě vyhýbají. Na to, že zhoubná praxe marxistických režimů má svůj základ v nesmyslné teorii, se pomalu zapomíná. Proto se snažím vyložit systematicky, i když stručně, v čem byla teorie marxismu a leninismu zcestná a jak se její omyly odrazily v
našem životě.

Někomu by se zdálo, že toto téma je poněkud nezáživné a suché, ale jeho studium je přesto užitečné, protože jde o to, abychom si na prahu třetího tisíciletí konečně uvědomili, v čem byla bezperspektivnost reálného socialismu, co zpomalilo hospodářský, společenský a duchovní vývoj našeho národa a dovedlo jej do stavu, v kterém byl na konci roku 1989 a je do jisté míry ještě dnes.

Syndikovat obsah