Střet civilizací - Samuel Huntington

V létě roku 1993 mi časopis Foreign Affairs otiskl článek nazvaný „Střet civilizací?". Dle názoru redaktorů esej v posledních letech vyvolal více diskusí než kterákoli jiná stať otištěná v tomto časopise od čtyřicátých let. Ať už je tomu tak či nikoli, rozhodně vyvolal víc diskusí než všechny mé ostatní publikace. Reakce a komentáře přicházely ze všech světadílů a z nejrůznějších zemí. Na některé lidi učinil velký dojem, jiné zaujal, některé pobouřil, jiné zas značně provokoval tezí, že ústředním a nejnebezpečnějším rozměrem rodící se globální politiky bude konflikt mezi různými civilizačními skupinami. Ať už byla hodnota článku jakákoli, jisté je, že vzbudil pozornost u příslušníků všech civilizací.

Islám v Evropě: obohacení, nebo nebezpečí? - sborník textů

Přítomnost islámu na evropském kontinentě není zdaleka pouze novodobou záležitostí – jeho vliv na utváření Evropy se datuje již řadu staletí. V poslední době se však o islámu hovoří převážně v souvislosti s teroristickými útoky páchanými ve jménu islámu a s problémy komunit novodobých muslimských přistěhovalců do západní Evropy. Objevují se tak nové hrozby a nové otázky nad budoucností Evropy, ve které islám hraje stále silnější roli.

Sborník „Islám v Evropě – obohacení, nebo nebezpečí?“ shrnuje texty ze semináře se stejným názvem, který CEP uspořádal 14. prosince 2005, a přináší další doplňkové texty, které na nastolenou otázku pohlížejí z různých úhlů.

V části A sborníku jsou zařazeny příspěvky Benjamina Kurase – spisovatele působícího v Londýně, Zdeňka Müllera – arabisty působícího ve Francii, Tomáše Pojara – náměstka ministra zahraničních věcí a Jiřího Weigla – vedoucího Kanceláře prezidenta republiky. Benjamin Kuras vyzývá k sekularizaci islámu – k jeho odpoutání od státu a k jeho vstupu na volný trh idejí, kde by nenásilně soutěžil jak s jinými náboženstvími tak s atheismem. Zdeněk Müller poukazuje na vykořeněnost muslimských komunit ve Francii, která je živnou půdou pro fanatismus. Tomáš Pojar vyvrací tezi, že by příčinou islámského terorismu byla chudoba. Jiří Weigl vidí problém v evropském multikulturalismu, který brání menšinám v přirozeném začlenění do společnosti a ponechává je v předměstských ghettech.

Okultní kořeny nacismu - Nicholas G. Clarke

Tento příběh je velmi neobvyklý. Ačkoli se zabývá událostmi, které se odehrály v minulosti a které se týkají původu a ideologie nacionálního socialismu v Německu, vlastně se tu ve skutečnosti ani moc nejedná o strany, politiku a organizace, jejichž prostřednictvím lidé za normálních okolností vyjadřují v sociálním a politickém kontextu své zájmy. Tento příběh se v podstatě odehrává v podsvětí, plném mýtů, symbolů a fantazií, ze kterého vyrostl reakční, autoritářský a nacistický styl myšlení. Tento příběh se odehrává i na okraji společnosti, protože jeho hlavními hrdiny jsou mystikové, jasnovidci a sektáři, kteří neměli nic společného s vnější politickou realitou a administrativou. Ale zato měli představivost a dokázali v zářivých barvách vymalovat vysněný svět, ze kterého často vyrůstají pocity a činnost i u lidí světštějších, kteří mají moc a odpovědnost. Jejich zvláštní názory a podivné kulty tak vlastně tvořily předvoj politických doktrín a institucí Třetí říše.

Historikům, kteří jsou školeni výlučně k hodnocení konkrétních událostí, jejich příčin a racionálních cílů, bude tento svět připadat příliš fantaskní. Budou namítat, že politické a historické změny jsou výhradně poháněny reálnými materiálními zájmy. Když se ovšem fantazie pevně usadí ve vírách, hodnotách a sociálních skupinách, mohou se stát příčinou právě ony. Fantazie bývají důležitou předzvěstí, že hrozí změny kultury a politiky. V této knize si budeme povídat o takových neobvyklých fantaziích, jako je vytvoření elitní skupiny nadlidí, vyhlazení podřadných bytostí a založení nového světového řádu. Svou podstatou se tak toto hnutí vyčlenilo z tradiční racionální politiky dvacátého století a je třeba zjistit, kde čerpalo svou hlavní inspiraci. Analýza fantazií, které tvoří základ tohoto hnutí, může nabídnout nové odpovědi na staré otázky.

Nad propastí - Rudolf Vrba (1932)

Kdo sleduje události, které se sbíhají na celém světě, tomu neujde, že se h r o m a d í opět nebezpečí války, daleko hroznější té, která začala roku 1914.

Jsou tu sice lidé, kteří utěšují svět, že se nic nestane, že můžeme klidně žíti.

To však jsou jen plané ukolébavky, prozpěvované lidmi, kteří si myslí: my to vydržíme a ti po nás mohou se oháněti jak chtí.

Situace československého národa n e n í nijak utěšená.

Ani tak nepřítel za hranicemi neohrožuje existenci a budoucnost národa, jako ten nepřítel uvnitř.

Kdo ten nepřítel je a nebo lépe řečeno kolik těch nepřátel budoucnosti národa je, o tom právě se rozepisuje tento spis, pokud možno bylo jen nasbírati tento ožehavý materiál.

Rudolf Vrba

Souostroví Gulag - Alexandr Solženicyn

V roce tisícím devítistém čtyřicátém devátém jsme s přáteli přišli náhodou na pozoruhodnou noticku v časopise Příroda, vydávaném Akademií věd. Bylo tam drobným písmem napsáno, že na řece Kolymě byla při výkopech objevena podzemní ledová čočka, zmrzlý dávnověký potok – a v něm zamrzlí představitelé fosilní (několik desítek tisíc let staré] zvířeny. Tyto ryby či mloci se uchovali tak čerství, potvrzoval vědecký dopisovatel, že přítomní rozbili led a hned je s chutí snědli.

Nepočetní čtenáři časopisu byli jistě nemálo udiveni, jak dlouho se může rybí maso v ledu uchovat. Leč málokterý z nich mohl pochopit skutečný velkolepý smysl této neopatrné noticky.

My jsme jej pochopili hned. Viděli jsme před sebou živě celý ten výjev do nejmenších podrobností: jak přítomní, aniž dbají ušlechtilých zájmů ichtyologie, rozbíjejí se zuřivým chvatem led, navzájem se odstrkují lokty, trhají kousky tisíciletého masa, běží s nimi k ohni, rozmrazují je a hltají.

Pochopili jsme to proto, že jsme sami patřili k oněm přítomným, k onomu mohutnému, na celé zeměkouli ojedinělému kmeni zeků neboli muklů, kteří jedině byli s to s chutí pozřít mloka.

Kolyma byla největší a nejproslulejší ostrov, pól krutosti oné podivné země Gulag, roztříštěné svou geografií na souostroví, avšak stmelené svou psychologií v kontinent, oné skoro neviditelné a nehmatatelné země, jež byla zalidněna národem zeků.

Toto souostroví protínalo a prostupovalo jinou, rozlehlejší zem, zařezávalo se do jejích měst, viselo hrozivě nad jejími ulicemi – a přesto někteří vůbec nic netušili, mnozí o něm zaslechli jen něco neurčitého, a pouze ti, kteří tam byli, věděli vše.

Ti však zachovávali mlčení, jako by na Souostroví Gulag ztratili řeč.

Vymývání mozků: zfalšované dějiny sovětsko-německé války - M. Solonin

Když jsem ještě dveře považoval za obrovskou bránu a mohl jsem se volně procházet pod stolem, existovala v naší zemi povinnost pracovat. Každé ráno jsem viděl tramvaje, ověšené hrozny lidí, jak jedna za druhou přejíždějí křižovatku Ulice rudých komunardů a Ulice 22. sjezdu KSSS (do domu na této křižovatce mne rodiče přivezli z porodnice) směrem k obrovským dýmajícím továrnám. Továrny jednotvárně hučely. Tento hluboký a nekonečný hukot bylo slyšet každý den od rána do večera. Až do svých pěti let jsem poznal večer podle toho, že se setmělo a přestal hukot. Později byly zkušební dílny závodu na výrobu leteckých motorů odstěhovány daleko za město a hukot přestal. Ale lidé nepřestali pracovat. V mých smutných dětských vzpomínkách se zachoval Levitanův slavnostní hlas, který nám oznamoval nové kosmické lety a dokončení obrovských přehrad, které spoutaly sibiřské veletoky.

Jako školák jsem pochopil, že lidé, kteří dokážou vyprojektovat raketu, vypočítat trajektorii kosmické lodi a vyrobit raketový motor, aby z něho šlehaly oslnivě bílé plameny a on sám neshořel, jsou velmi schopní a šikovní. Že to jsou lidé, kteří mnoho studovali, mnohému se naučili a znají to, na co druzí vůbec nedokážou ani pomyslet. Každý kvalifikovaný soustružník tehdy věděl, že modelista (tehdy to nebyl člověk, který se v bílých kalhotách producíruje po jevišti, ale mistr se zlatýma ručičkama, jenž dokáže z dřeva vytvořit přesný podklad pro budoucí odlitek) umí a ovládá to, co on sám nedokáže - a opačně.

Všechno bylo jinak - Viktor Suvorov

Odpusťte mi!

Nejste-li připraveni odpouštět, nečtěte už dále tyto řádky a proklínejte mne a moji knihu, aniž byste ji poznali. Dělají to tak mnozí.

Pozvedl jsem ruku na to nejsvětější, co náš lid má, pozvedl jsem ruku proti jediné svatyni, jež lidu dosud zbyla – zaútočil jsem na vzpomínku na Válku, na tak zvanou „velkou vlasteneckou válku”. Tento pojem nyní vkládám do uvozovek a píši malými písmeny.

Odpusťte mi.

Druhá světová válka je termín, který nás komunisté naučili psát malými písmeny. Já však tento termín píši velkými písmeny a přináším důkazy, že Sovětský svaz je její hlavní viník i hlavní iniciátor. Sovětský svaz byl účastníkem druhé světové války již od roku 1939, tedy od jejího prvního dne. Komunisté vytvořili legendu o tom, že jsme byli přepadeni a že od tohoto okamžiku začala „velká vlastenecká válka”.

Tuto legendu jsem odhodil, asi jako kat podráží stoličku pod nohama odsouzence. Je třeba mít kruté srdce, nebo nemít vůbec žádné, aby člověk mohl vykonávat práci kata, tím spíše pak kata, jenž rozbíjí národní svatyně vlastního lidu. Není nic děsivějšího než katova činnost. Tuto roli jsem však přijal zcela dobrovolně, třebaže mne přivedla téměř k sebevraždě.

Dobře vím, že v milionech našich domů a bytů visí na stěnách fotografie těch, kteří se z války nevrátili zpět. Takové podobizny visí i v mém vlastním domě. Nemám v úmyslu zneuctít památku milionů zesnulých, a přesto, strhávám-li aureolu svatosti z války, již naneštěstí pro nás všechny rozpoutali sami komunisté, jako bych bezděčně urážel vzpomínku na ty, kdož se z bojiště nikdy nevrátili ke svým blízkým.

Statistika webu NVI za rok 2012

Celkový počet návštěv: 80 197 (měsíční průměr 6 683, denní průměr 220)

Celkový počet návštěv od spuštění webu: 89 408

Celkový objem stažených dat: 684,28 GB (měsíční průměr 57,02, denní průměr 1,87)

Nejstahovanější soubory podle jednotlivých tematických sekcí:

Sekce                                      Titul                                                     Počet stažení

Rasa, eugenika                       Psychologie Romů                               10 391

Zánik východoevropského Židovstva - Walter N. Sanning

Když řeknu, že je studium proměn židovské populace ve 20. století spojeno s neřešitelnými problémy, je to ještě velmi mírně řečeno. I tak však existuje mnoho spolehlivých pozorování. Základními hybnými proudy byl vzestup sionismu jako významné mezinárodní síly a vzestup protižidovských hnutí v Evropě, hlavně v Německu. Obojí v sobě zahrnovalo cíl – byť odlišně motivovaný – hromadně přesídlit evropské Židy. A tento společný cíl představoval základ nikoliv bezvýznamné spolupráce mezi sionisty a německými úřady v letech 1933-1939.

Další významnou hybnou silou bylo přijetí prožidovské politiky ze strany USA a SSSR, u druhého jmenovaného až do roku 1948 (založení státu Izrael). Tito vítězové druhé světové války pokračovali – rovněž s odlišnou motivací – v procesu přesidlování Židů, který vedlo Německo, jež na tomto poli ovšem také nebylo první, protože k velkému stěhování Židů docházelo již dříve pod záštitou sionistů a Sovětů.

Když masivní přesuny v poválečném období výrazně zeslábly, obrysy této události získaly jasnější kontury. Židovská komunita se ve velké části střední a východní Evropy, hlavně v Polsku, drasticky zmenšila nebo dokonce prakticky zmizela. S tím korespondovalo velké stěhování Židů do Palestiny, USA i dalších zemí díky prostředkům poskytovaným židovskými organizacemi a Američany řízenou UNRRA, jejímiž řediteli byli newyorští sionisté Herbert Lehman a Fiorello LaGuardia. Mnoho Židů, zejména polských Židů, se také rozplynulo v Sovětském svazu. Odtud výborný název této knihy.

Světové Židovstvo: organisace, moc a politika - Dieter Schwarz (1939)

»Není většího omylu, nežli věřiti, že Židovstvo jest mezinárodní mocí a že může kontrolovati světové dění prostředky, které jsou tak tajné, že i Židům samotným jsou zcela neznámé a že by bylo sto vnucovati svou politiku králům a národům.«

Těmito slovy začíná Sydney Salamon, tiskový přednosta »Board of Deputies of British Jews« svou knihu »Židé v Anglii«. Vynáší svůj hlavní trumf, když píše: »Kdyby to vše a ještě mnoho jiných pověstí, kolujících o Židovstvu, odpovídalo pravdě, pak by se nebyl Hitler zajisté nikdy dostal k moci, pak by Palestina již dávno byla židovským národním státem a Židé v Polsku nemuseli by snášeti tak strašlivou bídu, jakou musí trpěti dnes. Že tomu všemu tak není, píše Salamon, dokazuje bezpředmětnost této představy.«

Syndikovat obsah