Evoluce: podvod století - Hans Zillmer

Bomba vybuchla – je to šok pro paleoantropology a evolucionisty, neboť jejich vědecké disciplíny a teorie o vývoji člověka v Evropě jsou od základu otřeseny. Veřejnost bezmála ani nezaregistrovala zprávu, která proběhla rozhlasem i televizí: „Řada lebek z doby kamenné v Německu je podstatně mladší, než se dosud tvrdilo“ {dpa, 16. 8. 2004, 17.59 hod.). Skutečně jde o senzační odhalení, které jsem ostatně již předpověděl a podrobně probral ve své knize Darwinův omyl v roce 1998.

Bomba vybuchla poté, co na univerzitě v Oxfordu nově datovali kosterní nálezy ze sbírek frankfurtské univerzity. Změřené hodnoty naléhavě vyžadují změnu obrazu vývoje anatomicky moderního člověka, a to přinejmenším v období před 40 000 až 5000 lety. Především jen sotva existují významné nálezy lidských pozůstatků z doby před 40 000 až 30 000 roky!

Je to vlastně docela zábavné, když neandertálec z Hahnofersandu je místo 36 300 starý jen 7500 let, nebo když je z lebky „nejstaršího Vetsfálce“ z paderbornských písků rázem lebka „nejmladšího Vestfál-ce“, neboť není stará 27 400 let, ale jen 250 a pochází z doby okolo roku 1750 po Kristu. Ani fragmenty kostí z proslulé jeskyně Vogel-herdhóhle nejsou staré 32 000, ale jen 3900 až 5000 let. U těchto a dalších nálezů došlo k chybě pravé o 30 000 let. Znamená to tedy, že stejně mladé jsou i příslušné geologické vrstvy, jak z toho logicky vyplývá?

Darwinův omyl - Hans Zillmer

Byl jednou, asi přede dvěma sty lety, jeden vědecky přesně doložený světový názor. Zbývalo jen ještě prozkoumat několik málo drobností a vědění mělo být téměř dokonalé…

Tuto moderní pohádku mají na svědomí teorie o mechanice nebeských těles Isaaka Newtona a evoluční teorie Charlese Darwina. Prý odjakživa vládla všeobjímající harmonie. Podle tohoto principu se vyvíjel vesmír, a tedy i naše Země, postupně a rovnoměrně.

Čirou náhodou vznikl z aminokyseliny jednobuněčný organismus. Posléze se z něj nevyvinul nejprve dvojbuněčný organismus, nýbrž rovnou komplexní forma života, jak nás učí evoluční teorie. Pokud by to snad měla být pravda, potom se nabízí dosud nepoložená otázka, odkud se vzala ona druhá buňka, když první vznikla neuvěřitelnou náhodou. Došlo současně k více neuvěřitelným náhodám, nebo nejprve pouze ke dvěma? V tom případě ale musel někdy existovat dvojbuněčný organismus. Proč se v přírodě nevyskytují dvojbuněčné, tříbuněčné nebo čtyřbuněčné organismy?

K jedné z největších záhad stále patří problém, odkud a jak se dostal do buňky genetický kód. Ať je to jak chce, život údajně vznikl ve vodě a teprve posléze se začal vyvíjel také na souši. A vše prý probíhalo velmi pomalu, ale systematicky.

Válka a náboženství - Rudolf Vrba (1918)

Plné čtyři roky zuří válka světová. Ani nechápeme obrovské převraty, které se tu kolem nás odehrávají. Celý svět je do války zapleten. Celé lidstvo je ve zbraních. Nikdy dosud nebylo tolik zničeno lidských životů za jedinký den, jako nyní.

Celý svět se pozvednul, aby zdolal jen jeden stát. Není na světě národa, který by v této válce prožíval tak osudných chvil, jako národ český. Statisíce jeho mužů, synů v nejlepším mužném věku leží v hrobech v dálných krajinách mimo vlast. Kdo nezhynul na bojištích, v zákopech, lazaretech, ten má nyní zhynout doma hladem. Český národ má býti vyhlazen, vyhuben s povrchu země. Udeřila jeho hodina.

Jaký ale obraz poskytuje život českého národa v této strašné tísni? Cítíme se jako příslušníci jednoho národa, jedné rodiny? Nevidíme v lidu strašlivé zuřící vášně, kterých v míru nebylo, jak jeden kořistí z bídy druhého, nevidíme to všeobecné loupežení? Jestliže se věci mají tak, pak se dílo našich odpůrců podaří, pomáháme jim sami.

Kdyby měl český národ jedno hrdlo, pak by ho jistě páni od židovských novin ve Vídni stiskli, aby český národ byl jedním mžikem zardousen.

Smutné jsou to zjevy, které válka zanesla do řad našeho lidu.

Nás může zachránit jen křesťanská láska k bližnímu. Pak-li tato mezi námi zmizí, nikdo naší zkázu nezadrží.

Rituelní vraždy u Židů a co o tom souditi? - František Měřínský (1899)

Krev jest duše, čteme u Mojžíše, ― Krev jest vlast, cítili staří Řekové. ― ― Kristus, ač jsa Bůh, chtěje vykoupiti člověčenstvo, musel vylíti svou krev. ― ― ― Kde krev pozdvihne se proti krvi, tu svádí se ty nejtužší boje nejen těl proti tělům, ale i duchů proti duchům. Již jedinká kapka krve nepřátelské působí to největší rozrušení u zvířat, ― tím více pak v žilách, v myšlení a v srdcích lidských. Bratří, zrození z jedné matky, odloučí se od sebe na vždy, když krev jednoho proudí jinak jak u druhého.

Básníci, jenž ze všech lidí ten nejjemnější mají cit, cítili tu mocnou sílu krve. Tak píše anglický básník ― veleduch S h a k e s p e a r e : „Podivno vskutku, že naše krev, byvši smíšena, nejeví rozdílu barvy, teploty, váhy, ― přec ale tak mocně účinkuje na odlučování a rozdíly.“

Ano, krev, jež tak tiše našimi žilami proudí, buší jako kladivo když slučuje spolu duše, a fičí jako meč, když druhy od sebe rozlučuje. Není silnější na světě moci ― nad krev.

Ohromná hýbací síla, jež krev fanatického a mravního člověka dohání k největším vášním a náruživostem, dá souditi, že krev rozličných ras i rozličně se pohybuje ve svých buňkách; ― a kde vidíme účinky pohybné, tam musí býti i pohybujících příčin.

Dvě stě let pospolu, 2. díl (1917-1995) - Alexandr Solženicyn

Židovský prvek v Rusku byl poměrně výrazný, zvláště v době, o níž pojednává Solženicynova knížka. Kde se tam vzal? Především bychom museli jít směrem na západ a uviděli bychom, že Židé více méně nedobrovolně opustili německou oblast, přesouvali se do Polska a pak pod tlakem do Ruska. Zde bylo jejich přesidlování směrováno na nucenou zónu osídlení a ke konci carského období dosáhlo počtu několika milionů osob. Jak Židé získávali stále více a více možností vzdělávání a sbližovali se s ruským obyvatelstvem, ovlivňovali postupně i celý ruský živel. Solženicyn by sám dobře mohl vyjmenovat, kolik spisovatelů "židovského původu" obohatilo přímo ruskou literaturu. Byla mezi nimi tak známá a slavná jména jako Pasternak, Mandelštam, Erenburg, Bagrickij, Babel a celá plejáda Židů z Oděsy.

Ač se můžeme na Dvě stě let pospolu dívat v lecčem kriticky, jak ostatně zaznělo i z ruského prostředí, jedno musíme uznat - že se Solženicyn dotkl významných momentů života a situace v Rusku. Autor se ke kritikům, vytýkajícím mu antisemitismus, vyslovuje takto: "Ani na okamžik jsem neměl pocit, že by to bylo vůči Židům nenávistné... Účelem mé knihy, jak se zračí i v názvu, je právě toto: musíme si navzájem porozumět, musíme se vzájemně vcítit do své situace. Touto knihou chci podat ruku k vzájemnému porozumění - na celou naši budoucnost. Ale musí být vzájemné!"

Zemřelo skutečně šest milionů? - páté rozšířené vydání (2011), R. E. Harwood

Brožurka, kterou právě držíte v rukou, je natolik argumentačně přesvědčivá, že se dočkala přeložení do více než deseti jazyků a zároveň je v téměř stejném počtu zemí zakázána nebo jinak potlačována.

Zemřelo skutečně šest milionů? vydal Historical Review Press poprvé v roce 1974. Dnes, 37 let poté, máme tu čest představit vám páté vydání této průkopnické práce. Byla kompletně aktualizována, revidována a rozšířena. Především byl popsán výzkum přímo z táborů.

Jsme přesvědčeni, že tato verze bude mít stejně zásadní vliv jako originál. Až přijde doba, kdy establishment bude muset definitivně přiznat, že „holocaust“ byl jen válečná propaganda, Zemřelo skutečně šest milionů? se nepochybně zařadí mezi klíčová díla demaskující celou legendu holocaustu.

The Historical Review Press

Beneš atentátník - Antonín Bouchal (1943)

Pochyboval-li dosud někdo o tom, jaké stanovisko má zaujmout k Benešovi a k celé té společnosti kolem něho, skládající se ponejvíce ze Židů, a k jejich londýnské činnosti, pak od 27. května 1942 jest v českých hlavách po této stránce jistě naprosto jasno. Bohužel příliš pozdě, aby mohlo býti zabráněno velkým obětem na životech Čechů, svedených londýnskými štvanicemi, ale snad přece jen včas, aby mohla být zachráněna existence národa a aby byl zajištěn klid jeho domoviny, se poznalo v nejširších vrstvách českého lidu, že jedinou směrnicí našeho postupu k zajištění budoucnosti jest heslo: Všichni s Říší a všichni proti Benešovi a proti systému, jehož je žoldnéřem!

Dne 27. května 1942 přetekla míra provinění, kterých se Beneš dopustil na českém národě, činem tak hrozným, že každý musel pochopiti, že tento člověk, který se stal žoldnéřem mezinárodního spřežení Židů, zednářů, bolševiků a plutokratů, jest v plném slova smyslu veřejným nepřítelem českého národa číslo 1.

Od okamžiku, kdy rozhlasem byla sdělena zpráva oznamující, že v Praze byl spáchán atentát na Zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Heydricha, nemohlo být pochybnosti o tom, že tento zločin bude mít pro český národ katastrofální důsledky. Současně bylo nasnadě, kde jest hledati iniciátory tohoto zločinu.

Židovstvo v obchodě s chmelem - Diviš Danzer (1890)

Je vůbec známo, že mezinárodní židovský velkokapitál veškeré obory průmyslu a obchodu buď již opanoval, anebo opanovati se snaží, a že veškerá odvětví obchodu jeho škodlivému a zkázonosnému vlivu podléhají. Ve »volné a svobodné soutěži hospodářských sil« v divé honbě po bohatství a blahobytu, při níž nedbáno na pojmy cti a slušnosti a v šíleném tanci kolem zlatého telete, bývá chudý od bohatého rozdrcen a veliké zástupy, stavu střednímu náležející, jsou bez obrany vháněny do náruče den ze dne rostoucího proletariátu, takže za nedlouho budou zde takové poměry, jako v Irsku: manšestroví milionáři a majitelové panství na jedné, a bledé zástupy hladového lidu s vyhaslýma vpadlýma očima na druhé straně.

Vzhledem ke smutným těmto zjevům, jichž příčiny v novějším zákonodárství zejména však v poskytnutí rovného práva Židům spočívají, zaplesá zajisté srdce každého lidumila a vlastence, když pozoruje, že našli se, — byť i v malém posud počtu — karakterní a k činům odhodlaní mužové, kteří se postavili v čelo hnutí, jehož účelem jest boj proti znemravnělosti, švindlu a sežidovštění. Mužové ti dovedou na pravém místě promluviti slova pravdy, aby ukázali v pravém světle politickou vyspělost oněch přemoudrých, manšestrových liberálů, jimž prodajné časopisectvo židovské lichotí a je chválí, a kteří zachváceni jsouce jakýmsi mlhavým »světoobčanstvím«, svůj vlastní národ podřízenému plemenu, zákony mravnosti neznajícímu, ku vykořistění vydávají.

Je také nejvyšší čas, abychom přispěli ku pomoci oněm mužům, kteří se v čelo osvobozujícího hnutí postavili, abychom je volili a vysílali jako poslance do sněmu a do říšské rady, neboť jinak by brzo uhodila dvanáctá, která by zvěstovala, že sežidovštění našich zemí již dovršeno.

Vláda peněz - Rudolf Vrba (1912)

Peníze světem vládnou. A přece o nich tak málo víme. Neznáme pravou cenu, hodnotu peněz. Český lid v massách svých je lid chudý. Český národ nemá bankéřů, millionářů. Nicméně nesmíme podceňovati vliv a vládu peněz. Musíme znáti to nebezpečí, které nám všude hrozí. Jsme národ malý, chudý a proto tím více potřebujeme ostražitosti. Doufám, že se mi v přítomném spisu podařilo vládu peněz popsati tak, jak ve skutečnosti jest.

Východiska strategie boje proti sociálnímu vyloučení - Ivan Gabal, Petr Víšek

V průběhu necelé dekády se sociálně vyloučené lokality, obývané převážně Romy, staly nejvážnějším zdrojem narušení sociální soudržnosti české společnosti a vážným vnitřním i vnějším problémem České republiky. Ohrožení soudržnosti české společnosti je hlavním důvodem k formulaci, přípravě a realizaci robustní integrační strategie překonávání sociálního vyloučení, obnovování koheze české společnosti a snižování počtu sociálně vyloučených jednotlivců a rodin žijících ve vyloučených enklávách a v důsledku i snižování počtu těchto vyloučených enkláv.

Existence vyloučených enkláv ohrožuje sociální a ekonomickou soudržnost. Rozděluje českou společnost na většinovou část, která odvozuje svůj způsob života od zaměstnání, mzdy a spotřeby vymezené pracovními příjmy, a na menšinovou část, která se propadla mimo pracovní trh, provází ji dlouhodobá nezaměstnanost a životní způsob závislý na sociálních dávkách, půjčkách, dluzích a jiných způsobem získávání doplňkových příjmů a obživy, který postupně dlouhodobou nezaměstnanost proměňují u podstatné části obyvatel v jejich nezaměstnatelnost s nízkými šancemi návratu na pracovní trh. Této situaci odpovídá i zesilující polarizace sociálních a ekonomických zájmů obou vzdalujících se částí české společnosti.

Syndikovat obsah