Belzec: propaganda, svědectví, archeologický výzkum a historie - Carlo Mattogno

Přeživší holocaust uvádí, že ve vyhlazovacím táboře Belzec, nacházejícím se ve východním Polsku, bylo mezi listopadem 1941 až prosincem 1942 zavražděno nejméně 600 000 a možná až tři miliony lidí, zejména židovského původu.

Tvrdí se, že k vraždění byly používány nejrůznější prostředky: výfukové zplodiny z dieselových motorů, nehašené vápno ve vagonech, vysoké napětí, vakuové komory. Podle svědků byly mrtvoly nakonec páleny na hranicích o velikosti několikapatrového domu, aniž po nich zbyly jakékoli stopy.

Těm, kdo znají historky o táboru Treblinka, to všechno zní až přespříliš povědomě. Autor se proto v této studii omezil na aspekty, jež jsou ve srovnání s Treblinkou odlišné a nové, ale ohledně dalších aspektů čtenáře odkazuje na svou knihu o Treblince. V první části knihy je vysvětlen a vystaven důkladné kritice vývoj oficiálního vykreslování a popisování tábora Belzec.

Výsledek tohoto rozboru je v zásadě ten, že historický obrázek, který je v mnoha evropských zemích stanoven trestním zákonem, je neudržitelný, jelikož se nejedná o nic jiného než o nepřetržitý řetězec absurdit. Na rozdíl od Treblinky byly v Belzecu koncem 90. let provedeny forenzní vrty a vykopávky, jejichž výsledky jsou vysvětleny a kriticky zhodnoceny ve druhé části knihy. Tyto nálezy spolu s absurdními tvrzeními „svědků“ i dostupnou dokumentací tezi o vyhlazovacím táboru vyvrací.

PřílohaVelikost
Belzec-Carlo_Mattogno.pdf2.99 MB