Rituelní vraždy u Židů a co o tom souditi? - František Měřínský (1899)

Krev jest duše, čteme u Mojžíše, ― Krev jest vlast, cítili staří Řekové. ― ― Kristus, ač jsa Bůh, chtěje vykoupiti člověčenstvo, musel vylíti svou krev. ― ― ― Kde krev pozdvihne se proti krvi, tu svádí se ty nejtužší boje nejen těl proti tělům, ale i duchů proti duchům. Již jedinká kapka krve nepřátelské působí to největší rozrušení u zvířat, ― tím více pak v žilách, v myšlení a v srdcích lidských. Bratří, zrození z jedné matky, odloučí se od sebe na vždy, když krev jednoho proudí jinak jak u druhého.

Básníci, jenž ze všech lidí ten nejjemnější mají cit, cítili tu mocnou sílu krve. Tak píše anglický básník ― veleduch S h a k e s p e a r e : „Podivno vskutku, že naše krev, byvši smíšena, nejeví rozdílu barvy, teploty, váhy, ― přec ale tak mocně účinkuje na odlučování a rozdíly.“

Ano, krev, jež tak tiše našimi žilami proudí, buší jako kladivo když slučuje spolu duše, a fičí jako meč, když druhy od sebe rozlučuje. Není silnější na světě moci ― nad krev.

Ohromná hýbací síla, jež krev fanatického a mravního člověka dohání k největším vášním a náruživostem, dá souditi, že krev rozličných ras i rozličně se pohybuje ve svých buňkách; ― a kde vidíme účinky pohybné, tam musí býti i pohybujících příčin.

PřílohaVelikost
Rituelni_vrazdy_u_Zidu-Frantisek_Merinsky.pdf883.89 KB