Darwinův omyl - Hans Zillmer

Byl jednou, asi přede dvěma sty lety, jeden vědecky přesně doložený světový názor. Zbývalo jen ještě prozkoumat několik málo drobností a vědění mělo být téměř dokonalé…

Tuto moderní pohádku mají na svědomí teorie o mechanice nebeských těles Isaaka Newtona a evoluční teorie Charlese Darwina. Prý odjakživa vládla všeobjímající harmonie. Podle tohoto principu se vyvíjel vesmír, a tedy i naše Země, postupně a rovnoměrně.

Čirou náhodou vznikl z aminokyseliny jednobuněčný organismus. Posléze se z něj nevyvinul nejprve dvojbuněčný organismus, nýbrž rovnou komplexní forma života, jak nás učí evoluční teorie. Pokud by to snad měla být pravda, potom se nabízí dosud nepoložená otázka, odkud se vzala ona druhá buňka, když první vznikla neuvěřitelnou náhodou. Došlo současně k více neuvěřitelným náhodám, nebo nejprve pouze ke dvěma? V tom případě ale musel někdy existovat dvojbuněčný organismus. Proč se v přírodě nevyskytují dvojbuněčné, tříbuněčné nebo čtyřbuněčné organismy?

K jedné z největších záhad stále patří problém, odkud a jak se dostal do buňky genetický kód. Ať je to jak chce, život údajně vznikl ve vodě a teprve posléze se začal vyvíjel také na souši. A vše prý probíhalo velmi pomalu, ale systematicky.

Náš současný světový názor je založen na aktualistické teorii britského geologa Charlese Lyella o výsadním účinku nepatrných sil na změny zemského povrchu. Znamená to, že vzhled Země se změnil v průběhu jejích dějin jen velmi málo. Na tomto dogmatu zase staví bezvýhradně Darwinova evoluční teorie, neboť podle ní mohl všeobecný vývoj probíhat pouze tehdy, když na Zemi nedocházelo k žádným závažným globálním katastrofám. Darwinismus vychází z přežití nejlépe přizpůsobených druhů podle zásady selekce. Nejdůležitějšími faktory evoluce jsou mutace, přirozený výběr a izolace.

Uvedené teorie jsou ve vědeckých kruzích nenapadnutelné a mají povahu zákona. V této knize poukazuji na rozpory v těchto

teoriích a opírám se při tom o nálezy zkamenělin a dochované starodávné literární prameny. Lze říci, že na Zemi nikdy nevládla rovnoměrnost, nýbrž chaos. Abych objasnil určité otevřené otázky, vzal jsem si na pomoc především Starý zákon.

Ještě přede dvěma sty lety byli lidé většinou přesvědčeni o tom, že vše stvořil Bůh. Darwinova evoluční teorie nebyla dlouho uznávána, protože striktně odmítala biblický příběh stvoření a s tím související představu o mimořádném postavení člověka a odkazovala ho do říše pohádek. Nezvratné důkazy předložené v této knize odhalují evoluční teorii jako omyl. Nejnovější výzkumy prokázaly, že dosud zdánlivě neotřesitelná opora darwinismu, základní biogenetický zákon Ernsta Haeckela, je prostě podvod. Všechny zmíněné teorie pocházejí z 19. století a je třeba je důkladně přezkoumat. Popud k tomu mohou dát pouze interdisciplinárními úvahami nezaujatí badatelé, přestože narazí na prudký odpor, jaký vyvolalo svého času uveřejnění knih Immanuela Velikovského.

Uvedená učení o rovnoměrném vývoji kategoricky odmítají jakoukoli globální katastrofu na Zemi, protože ta by byla zamezila postupnému vývoji druhů. Všechna dnešní pozorování jsou promítána v nezměněné podobě do minulosti Země. Je to pohodlný systém, protože lze všechno počítat a interpretovat při stále stejných podmínkách. Pokud však svět alespoň jednou zanikl, pak nemůže platit žádná z teorií rovnoměrného, nepřetržitého vývoje a jejich závěry musejí být nutně chybné.

Dokážeme-li, že údajně postoupně vyvinuté druhy existovaly ve stejné době, nemohla probíhat žádná evoluce a darwinismus je v tomto případě per definitionem pouze vzdušným zámkem, teorií bez reálného základu.

PřílohaVelikost
Darwinuv omyl-Hans_Zilmer.pdf7.41 MB