Evoluce: podvod století - Hans Zillmer

Bomba vybuchla – je to šok pro paleoantropology a evolucionisty, neboť jejich vědecké disciplíny a teorie o vývoji člověka v Evropě jsou od základu otřeseny. Veřejnost bezmála ani nezaregistrovala zprávu, která proběhla rozhlasem i televizí: „Řada lebek z doby kamenné v Německu je podstatně mladší, než se dosud tvrdilo“ {dpa, 16. 8. 2004, 17.59 hod.). Skutečně jde o senzační odhalení, které jsem ostatně již předpověděl a podrobně probral ve své knize Darwinův omyl v roce 1998.

Bomba vybuchla poté, co na univerzitě v Oxfordu nově datovali kosterní nálezy ze sbírek frankfurtské univerzity. Změřené hodnoty naléhavě vyžadují změnu obrazu vývoje anatomicky moderního člověka, a to přinejmenším v období před 40 000 až 5000 lety. Především jen sotva existují významné nálezy lidských pozůstatků z doby před 40 000 až 30 000 roky!

Je to vlastně docela zábavné, když neandertálec z Hahnofersandu je místo 36 300 starý jen 7500 let, nebo když je z lebky „nejstaršího Vetsfálce“ z paderbornských písků rázem lebka „nejmladšího Vestfál-ce“, neboť není stará 27 400 let, ale jen 250 a pochází z doby okolo roku 1750 po Kristu. Ani fragmenty kostí z proslulé jeskyně Vogel-herdhóhle nejsou staré 32 000, ale jen 3900 až 5000 let. U těchto a dalších nálezů došlo k chybě pravé o 30 000 let. Znamená to tedy, že stejně mladé jsou i příslušné geologické vrstvy, jak z toho logicky vyplývá?

Moderní člověk, jenž přišel do střední Evropy údajně před 35 000 lety a vytlačil neandertálce, tak prošel náhlou omlazovací kúrou. Ze 17 000 a více let jeho existence nemáme už žádné kostní nálezy! Nejstarší přistěhovalec tak nyní pochází z prostřední Klausenhohle v Bavorsku z doby před 18 590 lety. Jinak jsou všechny nálezy kostí našich předků podstatně mladší než 10 000 let. Když tedy neandertálci omládli o 30 000 let, jsou z nich nyní moderní lidé, anebo je budeme i nadále označovat za neandertálce? Avšak nejenže musí být redukováno stáří většiny nyní nově prozkoumaných objektů, ale navíc se ukazuje, že dosavadní označování nálezů jako neandertálci je jeden velký podvod. V roce 1999 byly nově prozkoumány dvě kosti neandertálců nalezené v jeskyni Wild-scheurhohle. Ukázalo se, že fragmenty lebek nalezené v roce 1967 patří… jeskynnímu medvědu! Pomineme-li nález mléčného řezáku z výklenku jeskyně Klausenhohle, pak existenci neandertálců v Německu dosvědčují dnes už jen dva další kostní nálezy: kosti z Nean-dertalu a jedna lebeční kost z jeskyně Hohlenstein-Stadelhóhle v kraji Alb-Donau. Také tito neandertálci by si zasloužili nové datování.

To, že se podvod dostal na světlo boží, je zásluhou několika málo vědců, kteří, a za to jim patří dík, dosud neztratili smysl pro pravdu. Cech antropologů přitom tuto lež zakrýval celá desetiletí. Ve zpravodajském magazínu Spiegel (34/2004) bývalí spolupracovníci vyprávěli, jak si profesor Reiner Protsch, antropologická hvězda první velikosti, datování jednoduše vymyslel. Mezi kolegy se pro podobné postupy dokonce vžilo označení „protschovat“, vymýšlet si. Kolegové tento podvod kryli celá desetiletí, protože v tom byl systém: veřejnosti mohlo být dogma o původu člověka prodáváno jen se zastíráním pravého stavu věcí – ve filmech, knihách i časopisech.

„Masová evolucionistická indoktrinace“, provozovaná za spolupráce velkých médií, jako by zatemnila mysli lidí. Byly potlačovány nejrůznější nelogičnosti, vzbuzující pozornost prostého lidského rozumu, ale i překrucování pravdy. Lidé pak věří, že určité věci v jejich mysli jsou reálné, a nabývají přesvědčení o absolutní logičnosti a racionál-nosti zcela vymyšlených konstrukcí. O správnosti svých představ naprosto nepochybují.

„Když nějaký vědec… v bílém plášti prohlásí něco pro veřejnost, ta mu třeba ani nerozumí, ale v každém případě mu věří… Vědci mají monopol na formuli: Je to vědecky nade vší pochybnost dokázáno,’ vypadá to, jako by toto kouzelné zaříkadlo předem vylučovalo možnost jakéhokoli rozporu“ (Standen, 1950).

Abychom „masovou evolucionistickou indoktrinaci“ odhalili, nepřinášíme v této knize žádná neosobní vědecká pojednání, sepsaná odborným jazykem, který je pro většinu lidí asi tak srozumitelný jako čínština. Naopak, shromáždili jsme velké množství faktografického materiálu a empirických skutečností z celého světa, které dokazují jediné: evoluční teorie je pseudověda s nedoloženými hypotézami, která se opírá o vědecké padělky. Předkládané empirické doklady rozbíjejí evoluční teorii zahalující naši společnost jako jakási difúzní mlha, aby jí dovolily nahlédnout pravdu.

K tomuto kolosálnímu podvodu patří ve smyslu diskuse vedené v této knize zejména makroevoluce, tedy evoluce nad úrovní jednotlivých druhů (Mayr, 1991, s. 319): Z opice se nikdy žádný člověk nestal! Naproti tomu mikroevoluce probíhá v přírodě každý den a známe i její umělou podobu v chovu zvířat a pěstování rostlin. Jejich základem jsou pravidla dědičnosti spojená s variabilitou druhů: ty popisují Mendelovy základy, tvořící dnes základ experimentální genetiky. Připočteme-li k tomu ještě klimatické vlivy a zeměpisnou izolaci, dostaneme nové druhy zvířat i lidí, avšak žádný vývoj směřující vzhůru, jak kážou teorie Charlese Darwina.

PřílohaVelikost
Evoluce_podvod_stoleti-Hans_Zillmer.pdf5.31 MB