O zachování stavu rolnického - Rudolf Vrba (1889)

„Chceme-li dokonaleji porozuměti tomu, co se stalo, potřebí jest, abychom obrátili pozor svůj také k dějinám vniterným, ukrytým a nehlučným, ze kterýchž ale dějiny vnější jako z jádra svého pučily a rozvíjely se.“  Těmto slovům otce Palackého netěžko porozuměti. Dějiny kde kterého národa nepozůstávají jen v tom, mnoho-li válek podnikli knížata jeho, jaké moci užíval nad svými sousedy, jak vystupoval na venek, nýbrž pravé dějiny každého národa musí se především obírati vniterným jeho vývinem a životem. Základem národnosti české jest a byl povždy selský stav a jeho osudy jeho postavení, které zaujímal v jednotlivých dobách naší minulosti, vyznačovati by musely hlavní rysy dějin národa českého. Tak v pravdě by byl „pluh v dějinách našeho národa u větší váhy než meč“, pak by se ukázalo, že o vývoj našeho národního života jakož i o jeho zachování, má náš lid obecný, náš rolník, větší zásluhu než naší vojevůdcové i velmoži.“  Napsati dějiny lidu selského v Čechách učinil prý sobě životním úkolem prof. dr. Kalousek,  i nadějme se, že budou to dějiny, které sloužiti budou pravdě a spravedlnosti, jakých by potřeboval rolnický lid k sebepoznání a k sebesesílení.

Není žádnému soudnému pozorovateli tajno, že moderní duch času a snahy revolučního liberalismu setřely namnoze svéráznost povahy selského lidu českého.

Kdo četl Jiráskovy „Psohlavci“ nemůže se ubrániti mocnému dojmu, jakého naň činí karaktery a postavy domažlických Chodů. Nemůžeme arciť poetické dílo toto za svědka historické pravdy bráti, ale přece nakreslil Jirásek skutečné povahy sedlákův českých, zbožných, konservativních a neoblomných to povah předkův našich. 

Národní kroje selského lidu, jak se ustálily v jednotlivých krajinách, naznačovaly také konservativní povahu českých sedláků. Národní kroj zdědil vnuk od děda. Hrdě si v něm vykračoval sedlák, neboť po kroji každý poznal, odkud je. Ozval-li se v něm hněv spravedlivý proti nátlakům, tu mohl svojí mozolnou rukou na prsa udeřiti a zakřiknouti si jako sedláci hanáčtí: „Me sme me!“ Dnes už by měli skoro všichni spíše volati: „Bévale sme me!“ 

Pro zachování stavu selského a tím zachování národa celého zbývají dva prostředky: rázná svépomoc hospodářů samých a naléhavá potřeba ústavy práva selského.

V našich úvahách snažili jsme se, pokud nám možno bylo, tyto základní dvě otázky o zachování stavu selského objasniti. Za základ sloužily nám dva spisy a sice: Dr. Jäger: „Die Agrarfrage der Gegenwart“. Berlin 1882 bis 1888 ― a Dr. Georg Ratzinger: „Die Erhaltung des Bauernstandes“. Freiburg 1883. Účelem spisu tohoto nemůže býti nic jiného, než aby rolnictvo české samo se povzbudilo, zkoumati příčiny neblahého stavu hospodářského a hledati jich tam, kde skutečně toho třeba, aby pak rolnictvo samo mohlo energicky od sboru zákonodárných žádati naléhavé soustavy práva selského.

PřílohaVelikost
O_zachovani_stavu_rolnickeho-Rudolf_Vrba.pdf1.59 MB