Zánik východoevropského Židovstva - Walter N. Sanning

Když řeknu, že je studium proměn židovské populace ve 20. století spojeno s neřešitelnými problémy, je to ještě velmi mírně řečeno. I tak však existuje mnoho spolehlivých pozorování. Základními hybnými proudy byl vzestup sionismu jako významné mezinárodní síly a vzestup protižidovských hnutí v Evropě, hlavně v Německu. Obojí v sobě zahrnovalo cíl – byť odlišně motivovaný – hromadně přesídlit evropské Židy. A tento společný cíl představoval základ nikoliv bezvýznamné spolupráce mezi sionisty a německými úřady v letech 1933-1939.

Další významnou hybnou silou bylo přijetí prožidovské politiky ze strany USA a SSSR, u druhého jmenovaného až do roku 1948 (založení státu Izrael). Tito vítězové druhé světové války pokračovali – rovněž s odlišnou motivací – v procesu přesidlování Židů, který vedlo Německo, jež na tomto poli ovšem také nebylo první, protože k velkému stěhování Židů docházelo již dříve pod záštitou sionistů a Sovětů.

Když masivní přesuny v poválečném období výrazně zeslábly, obrysy této události získaly jasnější kontury. Židovská komunita se ve velké části střední a východní Evropy, hlavně v Polsku, drasticky zmenšila nebo dokonce prakticky zmizela. S tím korespondovalo velké stěhování Židů do Palestiny, USA i dalších zemí díky prostředkům poskytovaným židovskými organizacemi a Američany řízenou UNRRA, jejímiž řediteli byli newyorští sionisté Herbert Lehman a Fiorello LaGuardia. Mnoho Židů, zejména polských Židů, se také rozplynulo v Sovětském svazu. Odtud výborný název této knihy.

Ačkoliv je celkový obrázek jasný, mnoho detailů zůstává neznámých, zahalených nebo nedostupných. Obzvlášť problematické jsou kvantitativní aspekty. Nevíme, kolik se jich rozplynulo v Sovětském svazu, kolik emigrovalo do USA či dalších konkrétních zemí, nebo kolik zůstalo dál žít ve střední a východní Evropě. Ani není jasně vyčísleno, kolik jich zahynulo. Pokud jde o to poslední, údajně přesná čísla předkládají jen propagandisté a neinformovaní lidé.

Najít důvody těchto mezer ve znalostech není nijak složité. Přesouvání Židů přes tábory UNRRA se maskovalo, jak to za daných okolností jen šlo, mimo jiné proto, že následné stěhování do Palestiny bylo ilegální a UNRRA měla sloužit jako „pomoc a obnova Spojených národů“ pro válkou zničený kontinent, ne pro dobytí neevropského území obyvateli pocházejícími z Evropy.

Získat použitelná data o poválečné migraci a přesidlování je obtížné až nemožné. Americký Imigrační a naturalizační úřad židovské imigranty jako takové od roku 1943 nepočítá a Sověty ovládaná východní Evropa nevítá zahraniční nebo vědecké bádání v politicky citlivých věcech.

Velkou pomoc nepředstavují ani data ze sčítání lidu. V USA, které jsou dnes předním centrem židovské populace, pro účely sčítání kategorie „Židé“ neexistuje, a Židé rozhodně odmítají být předmětem sčítání. Aktuální ilustrací této averze je diskuse pokračující na toto téma v Británii. Sověti se při sčítání obyvatel o počítání Židů snaží, ale je na každém, co sčítacímu komisaři na tuto otázku odpoví. Když k tomu připočteme výše uvedenou židovskou averzi (navíc ve státě podporujícím klima antisionismu) a obvyklý skeptický přístup k sovětským informacím, mají data ze sovětského cenzu malou hodnotu. Židovští mluvčí na Západě tvrdí, že sovětská čísla jsou nereálně nízká.

Při těchto úvahách je třeba myslet i na problém se stanovením použitelné definice „Žida“. To je vzhledem k velkému množství smíšených manželství a větší míře náboženského odpadlictví zásadní problém zejména v západních liberálních demokraciích.

Tato kniha se vrhá přímo do nevábných vod židovské demografie a migrace ve 20. století a pokouší se tyto změny v židovské populaci zrekonstruovat, především v jejich kvantitativních aspektech. Vzhledem ke zvolenému tématu člověku hledajícímu snadnou četbu radím, aby se poohlédl jinde; tato kniha se těžko čte i někomu, kdo je zvyklý na texty obsahující spoustu číselných údajů jako já. Další věcí je to, že čtenář hledající na otázky typu „kolik“ definitivní a konečné odpovědi namísto přinejlepším provizorních odhadů bude zklamán. V této knize se sotva najde odhad, který by na základě hodnověrných protiargumentů nemohl být změněn.

PřílohaVelikost
Zanik_vychodoevropskeho_Zidovstva-Walter_Sanning.pdf3.39 MB