Vymývání mozků: zfalšované dějiny sovětsko-německé války - M. Solonin

Když jsem ještě dveře považoval za obrovskou bránu a mohl jsem se volně procházet pod stolem, existovala v naší zemi povinnost pracovat. Každé ráno jsem viděl tramvaje, ověšené hrozny lidí, jak jedna za druhou přejíždějí křižovatku Ulice rudých komunardů a Ulice 22. sjezdu KSSS (do domu na této křižovatce mne rodiče přivezli z porodnice) směrem k obrovským dýmajícím továrnám. Továrny jednotvárně hučely. Tento hluboký a nekonečný hukot bylo slyšet každý den od rána do večera. Až do svých pěti let jsem poznal večer podle toho, že se setmělo a přestal hukot. Později byly zkušební dílny závodu na výrobu leteckých motorů odstěhovány daleko za město a hukot přestal. Ale lidé nepřestali pracovat. V mých smutných dětských vzpomínkách se zachoval Levitanův slavnostní hlas, který nám oznamoval nové kosmické lety a dokončení obrovských přehrad, které spoutaly sibiřské veletoky.

Jako školák jsem pochopil, že lidé, kteří dokážou vyprojektovat raketu, vypočítat trajektorii kosmické lodi a vyrobit raketový motor, aby z něho šlehaly oslnivě bílé plameny a on sám neshořel, jsou velmi schopní a šikovní. Že to jsou lidé, kteří mnoho studovali, mnohému se naučili a znají to, na co druzí vůbec nedokážou ani pomyslet. Každý kvalifikovaný soustružník tehdy věděl, že modelista (tehdy to nebyl člověk, který se v bílých kalhotách producíruje po jevišti, ale mistr se zlatýma ručičkama, jenž dokáže z dřeva vytvořit přesný podklad pro budoucí odlitek) umí a ovládá to, co on sám nedokáže - a opačně.

Takovým způsobem jsme se vzájemně chápali. Každý pracující člověk si cenil znalostí a schopností jiného pracujícího člověka. Všichni jsme předpokládali, že naši technici, lékaři, geologové, hudebníci, pekaři a podobně jsou plně kvalifikovaní ve svém oboru. Sovětský pracující nemohl tušit a vůbec věřit tomu, že sovětský “doktor historických věd” není takovým expertem ve svém oboru jako “doktor fyzikálních věd”, jenž dokáže vymyslet přístroj na sledování izotopů. Hlava normálního člověka by nebyla schopna pochopit, že za dlouhým podpisem “doktor historických věd, profesor, vedoucí katedry nejnovějších dějin” se skrývá jen úředník. Úředník, který v prvé řadě nic nezná a v druhé řadě ani nic znát nechce v oboru nejnovějších (a vlastně i nejstarších) dějin. A nechce nic znát z toho důvodu, protože chce spokojeně spát a bez problémů přežívat. A přežívat nikoli v dýmu továrních komínů na Ulici rudých komunardů kteréhokoli sovětského města, ale někde na Frunzeho nábřeží přímo v Moskvě. Ovšem dostat se na Frunzeho nábřeží nebylo tak jednoduché. Tam mohli žít pouze “sociálně blízcí”. Ti, kteří vypadali solidně a moudře, kteří svojí činností upevňovali ZÁSADY. Zásady, jež byly určovány a uváděny v život na základě pokynů z Oddělení agitace a propagandy Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.

Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu již neexistuje. Ani jeho oddělení agitace a propagandy již neexistuje. Císař Mikuláš “Krvavý” je nyní označován div ne za světce mučedníka. Rytíř socialistické revoluce Felix Edmundovič Dzeržinskij se naproti tomu stal krvavým katem. Všechno se nám to změnilo v naší společné zemi. Pravdou však zůstává, že v okamžiku, kdy padla obrovská železná socha “železného Felixe” na dlažbu před Lubjankou, nikoho nenapadlo, aby byly zákonem zrušeny všechny ty doktorské a profesorské tituly, získané na katedrách dějin Komunistické strany Sovětského svazu, na katedrách vědeckého komunismu, na katedrách nejnovějších dějin socialismu a podobně. Bylo to považováno za zbytečné. Ach, tak zbytečné...

A nyní se předchozí “kádry” bez uzardění opětovně titulují jako “doktor historických věd, profesor, vedoucí katedry politologie” - jaká to změna. A působí v Mezinárodních institutech marketingu, ekonomie... I nadále předčítají studentům své přednášky, jejichž konspekty již před třiceti lety pokálely mouchy. Blýskají očima, hlasitě zatracují a hrozí kostnatým prstem těm, kdo by se snad odvážili “přepisovat dějiny”. Jeden z těchto bývalých “kádrů” mi velmi seriózně vysvětloval, že ten Viktor Suvorov vlastně vůbec neexistuje, že se za tímto pseudonymem pouze skrývá skupina antisovětských štváčů, spolupracovníků americké CIA, britské MI-6 a izraelského Mossadu. Že toto bylo již mnohokrát dokázáno “velmi seriózními místy” (oči i prst vyletěly vzhůru): “Vy, mladíku,zcela jistě chápete, co tím myslím!” Chudák netušil, že jsem měl možnost s Viktorem Suvorovem několikrát hovořit mezi čtyřma očima, že si s ním pravidelně telefonuji...

Ovšem Země se stále točí, a již zahájený proces nelze zastavit. V době internetu, satelitního televizního vysílání a svobodného vydávání knih, jejichž nákup závisí pouze na vás, lze jen těžko lidem vymývat mozky jako v minulosti. Studenti jsou však se svými vyučujícími spokojeni - většina z nich se na přednášky ani neobtěžuje chodit a za peníze svých rodičů si bez problému koupí kontrolní, semestrální a diplomové práce. Profesoři, kteří mají rádi svůj klid a nicnedělání, zavírají obě oči před takovou nerozvážností mládí. Ta menšina schopných studentů, kteří svůj diplom stejně potřebují jen jako přílohu ke spisům, má možnost se četbou seznámit s pracemi opravdových historiků, většinou zahraničních. Je to hrozné uvádět, ale za tuto četbu již nehrozí ani vyhození ze studia, ani návštěva “speciálních klinik vnitra”, kde by proti vám uplatňovali paragrafy 70 a 190-1 bývalého zákoníku, kde by do vás cpali drogy...

Co mají ovšem dělat ti, kteří již z mladých studentských let vyrostli, kteří musí “zařezávat” od rána do večera, kteří mají na čtení čas pouze v metru nebo ve vlaku. Kteří třeba nemají na to, aby své peníze utratili za jednu z mých tlustých vojenskohistorických publikací. Který pracující člověk má čas na čtení 500 nebo 600 stran, potištěných malým písmem s mnoha tabulkami, grafy a mapkami. Právě pro tyto lidi jsem se rozhodl napsat jednoduchou a veselou knihu, která čtenáři umožní seznámit se se zásadami vymývání mozků za předchozího režimu a tyto zásady se smíchem odmítnout. A také vidět, co starého přežívá a co nového se rodí v naší historiografii. Tuto knihu můžete číst kdekoli a od místa, které si sami vyberete. Mějte ale, vážení čtenáři, prosím, stále na mysli jeden zcela vážně myšlený a nikdy nezpochybňovaný fakt. Já se zde nevysmívám hrdinům války, nevysmívám se veteránům, kteří se z války vrátili s několika zraněními, nevysmívám se vašim dědečkům nebo tatínkům. Vysmívám se pouze těm darmožroutům a řiťolezcům, kteří dlouhá desetiletí zahlcovali naše mysli svými záměrné lživými a falešnými konstrukcemi, jimiž překrucovali reálné příčiny naší obrovské národní tragédie, která nás stála desítky milionů mrtvých.

PřílohaVelikost
Vymyvani_mozku_Mark_Solonin.pdf2.1 MB