Střet civilizací - Samuel Huntington

V létě roku 1993 mi časopis Foreign Affairs otiskl článek nazvaný „Střet civilizací?". Dle názoru redaktorů esej v posledních letech vyvolal více diskusí než kterákoli jiná stať otištěná v tomto časopise od čtyřicátých let. Ať už je tomu tak či nikoli, rozhodně vyvolal víc diskusí než všechny mé ostatní publikace. Reakce a komentáře přicházely ze všech světadílů a z nejrůznějších zemí. Na některé lidi učinil velký dojem, jiné zaujal, některé pobouřil, jiné zas značně provokoval tezí, že ústředním a nejnebezpečnějším rozměrem rodící se globální politiky bude konflikt mezi různými civilizačními skupinami. Ať už byla hodnota článku jakákoli, jisté je, že vzbudil pozornost u příslušníků všech civilizací.

Když jsem vzal v potaz, jaký zájem článek vyvolal, ale stejně tak chybné interpretace, jichž se mu dostalo, i spory, kterých se stal příčinou, dospěl jsem k názoru, že by stálo za to ve zkoumání pokračovat. Jedním z konstruktivních přístupů ke zkoumání toho či onoho tématu je vytyčit si určitou hypotézu, a právě takovým pokusem byl onen článek, v jehož názvu se až příliš často přehlížel otazník. Obsáhlejší, hlubší a důkladnější odpověď na tehdy položenou otázku chce dát tato kniha. Pokouším se zde rozvinout, doplnit a někdy i vymezit témata v článku už naznačená, stejně jako rozvinout nápady a zmínit se o řadě skutečností, kterým jsem se v článku vyhnul nebo se jich dotkl jen letmo. Mezi ně patří následující: pojem civilizace, otázka univerzální civilizace, vztah mezi mocí a kulturou, změna mocenské rovnováhy mezi civilizacemi, kulturní obrat nezápadních společností k domácím tradicím, politická struktura civilizací, konflikty vyvolané západním univerzalismem, militantností islámu a vzestupem Číny, vyvažující a oportunistickč reakce na rostoucí čínskou moc, příčiny a dynamika válek na zlomových liniích, budoucnost Západu a světa civilizací. Jedním z hlavních témat, které v článku chybělo, je klíčový dopad populačního růstu na nestabilitu a mocenskou rovnováhu. Další z důležitých témat, jež v článku nedostala prostor, shrnuje samotný název knihy i její poslední věta: „Střety civilizací jsou pro světový mír největší hrozbou, a nejjistější zárukou před globální válkou je proto mezinárodní řád založený na civilizacích."

Tato kniha není společenskovědní prací a ani jí být nechce. Pouze se pokouší interpretovat vývoj globální politiky po skončení studené války. Chce poskytnout rámec, jisté paradigma pohledu na globální politiku, které by mělo význam pro vědce a bylo užitečné i pro politiky. Testem její smysluplnosti a užitečnosti nebude, zda dokáže vysvětlit vše, co se v globální politice odehrává, neboť to pochopitelně není možné. Spíše jím bude to, zda dokáže poskytnout takovou optiku pohledu na globální politiku, která by byla smysluplnější a přínosnější než ostatní paradigmata. Navíc žádné paradigma neplatí věčně. Je-li civilizační hledisko užitečné pro pochopení globální politiky konce dvacátého a počátku jedenadvacátého století, neznamená to, že by bylo stejně přínosné v polovině dvacátého století nebo že bude relevantní ještě v polovině století dvacátého prvního.

Myšlenky, které stály u zrodu článku i knihy, jsem poprvé přednesl na American Enterprise Institute ve Washingtonu v říjnu 1992 a poté rozpracoval ve skriptech pro Olinuv institut a jeho projekt „Změna bezpečnostní situace a americké národní zájmy", který byl umožněn díky podpoře nadace Smithc Richardsona. Po publikaci článku jsem se zúčastnil mnoha seminářů a debat o „střetu civilizací" s vědci, vládními představiteli, zástupci podnikatelů i jiných skupin po celých Spojených státech. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem o článku a jeho tezích mohl debatovat v mnoha zemích světa, v Argentině, Belgii, Číně, Francii, Německu, Koreji, Japonsku, Jihoafrické republice, Lucembursku, Rusku, Saudské Arábii, Singapuru, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, Tchaj-wanu a Velké Británii. Při těchto diskusích se mi naskytla možnost komunikovat s příslušníky všech hlavních civilizací kromě hinduismu. Názory a pohledy účastníků těchto střetnutí mi přinesly velký užitek. V letech 1994 a 1995 jsem na Harvardu vedl seminář o povaze světa po studené válce a dalším podnětem mi zde byly pádné a někdy i kritické komentáře studentů. Oporou při práci na knize mi bylo také kolegiální prostředí harvardského Institutu Johna M. Olina pro strategická studia a univerzitního Střediska mezinárodních vztahů.

Michael C. Desch, Robert O. Keohane, Farced Zakaria a R. Scott Zimmerman pročetli celý rukopis a jejich připomínky vedly ke značným vylepšením jak po stránce obsahové, tak formální. Scott Zimmerman mi během práce rovněž vypomáhal při nezbytných rešerších; bez jeho energické, odborné a oddané pomoci by tato kniha nikdy nebyla dokončena včas. S konstruktivními připomínkami přicházeli i moji asistenti z řad studentů Peter Jun a Christiana Briggsová. Grace de Magistrisová opsala první části rukopisu a Carol Edwardsová oddaně a zručně přepsala celý rukopis tolikrát, že musí jeho velké části znát skoro nazpaměť. Denise Shannonová a Lynn Cox z agentury Georges Borchardt, a Robert Asahina, Robert Bender a Johanna Liová z nakladatelství Simon & Schuster ochotně a s velkou dávkou profesionality provázeli rukopis publikačním procesem. Všem jsem vděčen za pomoc, s níž přispěli ke vzniku této knihy. Ta je díky jejich pomoci lepší, než by byla bez ní, a všechny zbývající nedostatky padají na moji hlavu.

Práci na knize mi umožnila finanční podpora nadací Johna M. Olina a Smithe Richardsona. Bez nich by dokončení knihy trvalo celá léta, a jejich štědrou podporu mého snažení proto velice oceňuji. Zatímco jiné nadace se čím dál více zaměřují na vnitropolitické problémy, Olinova a Smith Richardsonova zasluhují poctu za svůj zájem a podporu děl věnovaných otázkám války, míru, národní a mezinárodní bezpečnosti.

PřílohaVelikost
Stret_civilizaci-Samuel_Huntington.pdf5.69 MB