Politická korektnost v ČR: příběh Tabu v sociálních vědách - Petr Bakalář

Každá dějinná epocha má svá tabu, tj. témata, o kterých se ve slušné společnosti nemluví, resp. je kacířské zastávat na ně jiný než oficiální názor.

Politická korektnost je fenomén hodný bádání. V minulosti se v euroamerické civilizaci tato tabu týkala např. sexuality a náboženství. V posledních 50 letech došlo k posunu a na prvním místě společenské nepřípustnosti se ocitlo srovnávání skupin lidí (etnické skupiny, muži-ženy, společenské třídy, věřící-ateisté apod.), přičemž předtím byly přirozené rozdíly mezi nimi tak samozřejmé, že o nich nikoho nenapadlo pochybovat.

Pokud se dnes rozdíly reflektují, je to téměř výhradně na environmentální rovině (vliv výchovy, společenského tlaku, diskriminace apod.). V okamžiku, kdy jsou zmíněny možné genetické odlišnosti/determinanty, je aktivován tzv. Auschwitz komplex (asociační řetězec: Hitler-koncentrační tábor-genocida), což vede k umlčení jakékoli racionální diskuse o těchto otázkách.

Plně se ztotožňuji s názorem Hanse Eysencka, který v kontroverzi, kterou vyvolal tím, že zastával názor, že rozdíl v inteligenci mezi bílými a černými Američany nelze vysvětlit z pozic environmentalismu, nýbrž že je třeba zkoumat jejich genetický fundament (Eysenck, 1971), formuloval takto:

1. Vědec je placen za to, aby přinášel fakta a hledal pravdu. Pokud to nedělá, zrazuje étos své profese.

2. Vědec by se neměl nechat zastrašit tím, jak velkou nelibost vyvolá v akademickém světě a jak o něm píší média.

3. Každý badatel by si měl být vědom toho, že většina lidí nechce znát fakta, nechce vědět a dává přednost svým „delusions“.

4. Takt a diplomacie je dobrá v politice a v komerční sféře, ale ve vědě je důležitá jen jedna věc – fakta.

Text se zabývá především analýzou reakcí na moji knihu Tabu v sociálních vědách (2003) a navrhuje cesty, jakými by věda mohla časem zvítězit nad ideologií.

PřílohaVelikost
Politicka_korektnost-Petr_Bakalar.pdf1.09 MB