Talmudský Žid - August Rohling (1890)

Od více než šesti století namáhají se četní učenci všech evropských zemí o závod vysvětliti tajuplné theorie a zákony talmudu svým současníkům. Avšak nikdy nebyla napsána kniha, která by tuto důležitou otázku tak důkladně vysvětlila jako »Žid podle talmudu«, která byla uveřejněna prof. dr. Aug. Rohlingem před několika lety.

Vynikající nadání autorovo, jeho důkladná znalost rabínské řeči, literatury a starožitností, jeho úctyhodná volnost a interes nově se probouzející pro věc, připravily jeho knize výsledek pronikavý, takže ji měli v brzku všichni. Israel však ulekl se rychlého a dalekého rozšíření a viděl, že jest nevyšší čas zbaviti se tak nepříjemného rozšiřovače pravdy, neopomenul ani jednoho prostředku, jemu běžného, aby dosáhl svého cíle.

Rohling byl nejprve celými roji pisatelů napadán, jichž v Israeli nikdy nechybí. Jedni tvrdili, že je nevědomcem, druzí s ním nakládali jako s padělatelem a osekávačem originálu a všichni dokazovali jasně a zřetelně a s velikou jednomyslností, že běží o židojeda, o spalovatele kacířů, fanatika plného závisti, člověka, jehož zaslepily středověké legendy, o člověka posedlého, zrozeného k hanbě devatenáctého století.

Vypravuje se, že rabín Josi, jednoho dne na cestě domů, když bezpochyby profit jednoho dobrého obchodu měl v kapse, byl přepaden bandou čtyřech set lupičů. Bez pomoci nebe byl ten svatý muž ztracen! Padl na kolena a byl následkem své modlitby obdařen s hořejška divotvornou mocí, pomocí které on rozšiřoval ze svého těla takové silné, nepojmenovatelné aroma, že oněch 400 lupičů upadlo na zem bez ducha a že zápach rozšířil se po oceáně a byl pozorován na všech lodích.

Po této stránce zůstali si židé vědy věrni, a Rohling nabyl zkušenosti, že tento způsob obhajoby v rozepři s námi křesťany zůstal jejich nejmilejší a jedinečnou obranou.

Zkusíme-li nějakou historickou lež přivésti do světla pravdy, pokusíme-li se o zdrženlivou záchranu cti své vlastní rasy a svých předchůdců, tvrdíme-li docela, že pochází z lidí, kteří nebyli choromyslnými, lupiči a vrahy, ihned se řekne, že paděláme dějiny, že nestoudně lžeme, že z nás mluví nevědomost a fanatismus.

Odvážíme-li se o pravdomluvnosti rabínů, kteří psali talmud a o filantropii židů, kteří talmud ustanovili zákoníkem, pochybovati, staneme se nehodným pronásledovatelem, hanobitelem nevinných obětí, apoštolem obscurantismu, tmářem a lhářem z duše.

Řekneme-li docela, že dnešní židé jsou dědici jejich předků a že jisté ochranné prostředky nebyly by na místě, tak je to ohavná zášť, která z nás mluví a nízká hrabivost, která nás tráví; jsme »hanbou století«, »vyvrhel člověčenstva«, »exkrement přírody«, a na hlavu se nám naleje nádoba s výkaly, kterou má v rukou každý spisovatel z Israele.

Zatím znepokojoval všechen ten pokřik Rohlinga velice málo, který o svém právu přesvědčen, pro vědu a pravdu hřmotnému nátlaku svých nepřátel vzdoroval. Tito pozorovali s bolestí, že s takovým nepřítelem jako Rohling není dobře jíst koláče, a poněvadž podle jejich povahy vždy jest očekávatelný zákeřný krok, zkoušeli jej také zas v tomto případě. Svěřili se se svou starostí rakouské vládě, a protože tato jim nemohla ničeho odepříti, vzala Rohlingovi slovo a zapověděla mu odpovědít.

Israel maje tímto pravou ruku svázánu, sledoval zbraň svého soupeře, levou rukou já odsunul na stranu a bušil nyní klidně do muže zrádně odzbrojeného, vykřikuje bez přestání fanatismus a pronásledování a přísahaje, že jsme ho chtěli zavraždit.

Toto všechno způsobovalo ještě před krátkým časem veliký šum ve Vídni a v Německu. Než my chceme jedno naučení z této podivuhodné a poučné věci vybrati: totiž to, že Juda za žádnou cenu nedovolí, abychom jeho víru, jeho mravní naučení a zákonodárství osvětlili. Mezitím co všechny ostatní národy s vlajícím praporem se ubírají a své evangelium a své zákony veřejně ukazují, zahaluje se jedině Juda temnotou; žid hledá jenom tajemství; žid jenom dělá ze svého občanského a náboženského zákona tajemství, které nemá býti známo mimo jeho rodinu, a on sám činí si svatou povinností vždy a věčně všechny lidi jiných ras a zemí přelhávati.

Skutečně, talmud jest knihou par excellence zvláštností, osamocováním se, všeobecné nenávisti, nejenom proti všem náboženstvím, nýbrž proti všem národům lidské rodiny, proti jejich majetku, proti jejich společenské a národní existenci; bez bázně tvrdíme, že ani jediný, kdo toto dílo přečetl, nebude nijak o tom pochybovati.

Proto jest každý, kdo touží po vědění, aby strhl závoj, kdo ostře vidí pravdu a jest dosti smělý vyprávět, co viděl, nebezpečným člověkem, jehož se nutno zbaviti za každou cenu nebo nejméně za každou cenu umlčeti.

Z tohoto důvodu zasluhují nežidé, kteří studují talmud, a rovněž tak židé, kteří vyučují nežidy talmudu, podle zákona talmudu smrt.

Proto musí žid, který učení svých svatých knih sdělí nežidu, potrestán býti jako denunciant, t. j. zabit. Z této příčiny jest povinen žid, ptáme-li se ho po smyslu některého místa jeho svatých knih, falešně tento text vyložit, neboť předně jest zapovězeno znalosti cizince množit a za druhé zaslouží smrt, prozradí-li tajemství zákona. Jedna rabínská kniha píše: Nežidovi něco o našich náboženských poměrech sděliti jest tolik jako zabít všechny židy, neboť kdyby věděli nežidé, čemu my o nich učíme, nezabili by nás? (Dibre David § 37.).

Z té příčiny učí rabínové, že má žid právo všemi přísahami potvrdit, že neobsahují svaté knihy židovské nic nepřátelského vůči cizincům.

Není tudíž divu, že všechny učiněné pokusy, aby byl osvětlen tento závažný předmět veřejnému mínění, vždy měl jen prostřední a nedostatečné výsledky. Skoro vždy jeví se v příhodném okamžiku židovská zloba a moc, dusí hlas autorův, knihu jeho potlačuje a docela často jeho samého odstraniti s cesty se pokouší.

Starý Eisenmenger musel se dožíti, že jeho kniha byla nejdříve konfiskována, potom, když se objevilo, že jen on mluvil pravdu, že mu židé nabízeli 10.000 tolarů (suma pro tehdejší dobu, r. 1700, převeliká), když onu knihu nevydá.

Jiný učenec, Raabe, který Mišnu přeložil, dostal od jednoho žida z Mannheimu nabídku 3000 tolarů mimo krásnou villu na Rýně, potlačí-li svoji knihu.

Brassmann, jemuž vděčíme podivuhodná odhalení o rabinismu, zemřel takovým zvláštním způsobem, že nikdo nepochybuje, že byl podle talmudských zákonů otráven. Podobný osud stihl Dr. Pinnera, který byl překvapen smrtí, když byl přeložil první díl talmudu.

PřílohaVelikost
Talmudsky_zid-August_Rohling.pdf719.54 KB