Vlastnická struktura českého mediálního trhu s ohledem na globalizační procesy

Česká mediální scéna prošla, podobně jako celá společnost, v 90. letech 20. století transformačním procesem, odrážejícím přechod od státně regulované ekonomiky a autoritářského režimu k ekonomice volného trhu a pluralitnímu, demokratickému politickému sytému. Větší diverzita a také větší (jakkoli v žádném případě ne naprostá) míra nezávislosti masových médií na státních orgánech, kterou tato transformace přinesla a jež je obecně považována za podstatný předpoklad jakékoli funkční demokratické společnosti, však byla do jisté míry „vykoupena“ vzrůstem závislosti médií na ekonomickém systému a jeho principech, determinujících povahu médií a znatelně ovlivňujících jejich společenské působení, jež je nezřídka terčem kritiky a zdrojem obav o potenciál masových médií sehrávat i nadále ony sociálně-politické role, které stály u zrodu moderních veřejností a demokratických politických obcí (Habermas, 2000).

Jestliže cílem iniciativy „Média pro demokracii“ je kultivace českého mediálního prostředí, tak, aby a lépe reflektovalo potřeby občanské společnosti a poskytovalo oporu pro standardní fungování demokratických institucí, je nezbytné zaměřit se na analýzu strukturálního rámce, ve kterém je toto prostředí zakotveno, tedy na analýzu vlastnických vztahů a procesů, jež formují aktuální podobu českého mediálního trhu. Z nich patří k nejviditelnějším a také nejvíce komentovaným proces, respektive procesy globalizace, jež vtahují českou mediální scénu do mezinárodních kontextů a do víru trendů, jež zasahují značnou část světa. Jejich stručnému představení bude věnována úvodní část textu; následující analýza se pak zabývá tím, jak se tyto globální trendy odrážejí na vlastnických poměrech v nevýznamnějších sektorech mediálního trhu České republiky (televizní, rozhlasový, hudební, filmový, knižní, novinový a časopisecký). Jedním z cílů analýzy bude přitom poskytnout odpověď na otázku, do jaké míry jsou česká většinová média co do vlastnické struktury stále převážně „národní“, a do jaké míry jsou součástí procesů globalizace mediálního průmyslu. Materiál si současně neklade nárok na kompletní pokrytí celé mediální mapy České republiky, ani všech procesů, které se v jejím rámci odehrávají, což by byl úkol několikanásobně přesahující ambice projektu Institutu demokracie pro všechny i kapacitu výzkumného týmu. Dynamika mediálního trhu současně způsobuje, že konkrétní údaje, které se v tomto textu podařilo shromáždit, mohou být v horizontu několika měsíců, ba i týdnů nebo dnů zastaralá. Přesto se domníváme, že alespoň dílčí deskripce strukturálního rámce, ve kterém se česká mediální scéna nachází (v polovině roku 2005), má pro další diskusi o kvalitě jejích produktů a vlivu na fungování občanské společnosti nepostradatelný význam. K analýze tak přistupujeme s vědomím výše naznačených limitů, jež se budeme snažit do jisté míry kompenzovat průběžnou aktualizací dat na těchto webových stránkách.

PřílohaVelikost
Vlastnicka_struktura_ceskeho_medialniho_trhu.pdf426.14 KB