Je dovoleno bránit inkvizici? - Radomír Malý

Inkvizice!!! Mnoha lidem při vyslovení tohoto jména začnou vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Skřipec, kolo, palečnice, španělská bota, hladomorna, bičování, sekání končetin a posléze upálení na hranici - to všechno se bezděčně a podvědomě vybaví vždycky, kdykoliv zazní ono tajemné slovo, pojící se v představách naprosté většiny současníků s tolika bestiálními krutostmi. Tak smýšlí člověk na prahu 21. století, lhostejno, jestli katolík, protestant, ateista... zkrátka téměř každý, kdo chodil ve 20. století do školy. A kdo za tyto surovosti a zločiny proti lidskosti může? Samozřejmě Katolická církev. Inkvizice byla přece její institucí, ona ji uvedla do života jako nástroj k souzení kacířů, to znamená lidí, kteří ji kritizovali, aby si udržela svoji středověkou moc, své bohatství, paláce, luxusní život prelátů a neomezenou vládu nad životem a smrtí věřících. V tomto odsuzování inkvizice není rozdílu mezi protestantskou, liberální, socialistickou, komunistickou, fašistickou, nacistickou či jinou historiografií, ano, v současné atmosféře „dialogu" po Druhém vatikánském koncilu najdeme i katolické učebnice dějepisu, které si v odsuzování inkvizice nejen nezadají s nekatolickými, ale v mnoha bodech je ještě „trumfnou". Názornou ukázkou tohoto postoje jsou před několika lety u nás vydané Církevní dějiny Froehlichovy. Těsně před ukončením II. Vatikánského koncilu jsem četl v tehdejším Rudém právu, že prý dnes je zbytečné, aby komunisté argumentovali proti katolíkům středověkou inkvizicí, neboť údajně „v tomto by nás ještě sami katolíci mohli předstihnout".

Měli pravdu, toto se již dávno stalo skutkem. Sám papež Jan Pavel H. se za inkvizici v jubilejním roce 2000 veřejně jménem Katolické církve omluvil. Jenže tentýž papež svolal letošního roku do Vatikánu mezinárodní kongres historiků všech možných vyznání a přesvědčení, aby s konečnou platností vyslovili to, nač poctiví a pravdu milující katolíci a vůbec všichni slušní a nezaujatí lidé, kteří nedůvěřovali totalitní propagandě minulých let, neboť odhalili její lži v jiných oblastech, dlouho čekají: pravdu o inkvizici. Bude tato pravda identická s učebnicovým a propagandistickým klišé nebo se naopak ukáže jako zcela odlišná? "Výsledek konference byl shrnut v cca 800stránkovém dokumentu, jenž dostal Jan Pavel II. osobně do rukou. Co vyšlo najevo, je takřka bombou. Inkvizice byla něčím úplně jiným, než tím, zač ji pokládají odpůrci Katolické církve a také pod jejich vlivem i četní věřící. To, co se dosud „předkládalo k věření", že je inkvizice, se totiž ukázalo být mýtem, fantasmagorií a virtuální realitou. Tím ale neříkáme, že inkvizice byla „společenstvím svatých".

K pochopení toho, co vlastně inkvizice představovala a čemu sloužila, je třeba si nejprve položit pár otázek:

1 ) Měla Katolická církev morální právo soudit kacíře?

2) Byla inkvizice pouze soudním tribunálem?

3) Mají pravdivé jádro hrůzy, které historikové dosud inkvizici připisovali?

4) Lze klasifikovat inkvizici v porovnání s jinými orgány tohoto typu v dávné i nedávné minulosti i v současnosti jako mírnou nebo naopak krutou?

PřílohaVelikost
Je_dovoleno_branit_inkvizici-Radomir_Maly.pdf1.57 MB