Propopulační politika - ano či ne (sborník textů)

Sborník č. 21/2002, který čtenář právě dostává do rukou, se zabývá v České republice v poslední době poměrně hojně diskutovaným tématem – propopulační politikou. Názory, že se u nás rodí stále méně dětí, a že je to příznak ekonomické, politické či dokonce morální krize, rozhodně nejsou ojedinělé a ovlivňují i politické programy politických stran, zejména levicových. I když je evidentní, že tomu tak není, že je trendová změna chování rodin důsledkem něčeho úplně jiného než „krize“ ve standardním slova smyslu. Centrum pro ekonomiku a politiku se rozhodlo k tomuto tématu udělat seminář a vydat seriózní publikaci.

Sborník je rozšířeným záznamem referátů ze semináře CEPu konaného 23. května 2002, na němž vystoupili čtyři řečníci: Jiřina Kocourková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, bývalý pracovník ČSÚ Milan Kučera, Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku a Ladislav Rabušic z Masarykovy univerzity v Brně. Na seminář jsme záměrně pozvali odborníky – nepolitiky, kteří se pronatalitní politikou z různých úhlů zabývají ve své každodenní práci.

Jiřina Kocourková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nabídla vyvážený pohled na propopulační politiku z pohledu demografa. Pokles plodnosti v západních zemích je podle ní výsledkem jak snižování počtu dětí v rodinách, tak i načasování narození. Autorka nedůvěřuje okázalé pronatalitní politice, nebrání se však rodinné politice. Státní podpora rodin v České republice je podle ní srovnatelná s úrovní podpory poskytované ve státech západní Evropy a žádnou zásadní změnu nevyžaduje.

Explicitní pronatalitní politiku podpořil bývalý pracovník ČSÚ Milan Kučera. Vychází z toho, že existují tři druhy společenského zadlužení – finanční, ekologické a populační, při čemž populační zadlužení je nesplatitelné nejméně tři generace a projevuje se v deformacích věkové struktury. Spásu autor vidí ve výrazném zvýšení přídavků na děti a dalších sociálních dávek, které by stimulovaly skomírající porodnost. Společnost bez dětí je společnost, která nemá budoucnost, neboť nenávratně ztrácí část intelektuálního a sociálního potenciálu. I když je koncept společenského zadlužení vědecky neobhajitelným pojmem, příspěvek názorně ukazuje, kde mohou vznikat sociálně inženýrské koncepty některých politiků a proto stojí za pozornost.

Více ekonomický pohled na propopulační politiku vnesl do debaty spolupracovník CEPu Marek Loužek, který se přihlásil k beckerovskému přístupu, kladoucímu důraz na racionalitu lidského rozhodování a na důsledně individualistický přístup k této problematice. Pronatalitní opatření podle referenta působí pouze krátkodobě a mohou vytlačit přání mít děti v následujících obdobích. Využití pojmu vytlačování (crowding-out), který známe z ekonomické teorie, na oblast porodnosti je originálním příspěvkem autora k současné diskusi. Nejlepší cestou k podpoře porodnost by podle něj bylo omezení zásahů sociálního státu, což by posílilo přirozenou mezigenerační solidaritu uvnitř rodin, která jediná může zavést dlouhodobou stabilitu.

Nedůvěru ke státní pronatalitní politice vyjádřil rovněž sociolog Ladislav Rabušic z Masarykovy univerzity v Brně. Stručně načrtl teorii demografického přechodu a nabídl prognózu populačního vývoje ČR, v níž se přihlásil spíše k vysoké, než střední či nízké variantě vývoje počtu obyvatel. Zpochybnil tezi, že má nízká porodnost negativní vliv na blahobyt země a jejích obyvatel. Víra pronatalistů, že opatření populační politiky mohou přinést demograficky pozitivní efekt, že mohou zvýšit plodnost tak, aby se minimálně dostala na úroveň obnovy či reprodukce obyvatelstva, není podle autora reálná.

Zejména po vyslechnutí vládního prohlášení Špidlovo-Svobodovy vlády víme, že levicové politické strany vkládají do propopulační politiky obrovské naděje. Názor, že úroveň porodnosti je příliš nízká, a že s tím stát musí něco dělat, zastávají bohužel nejen levicoví politici. Pokud sborník CEPu ukáže, že ve skutečnosti je celá problematika daleko složitější, než si naivní obhájci pronatalitní politiky představují, že reprodukční rozhodnutí činí především svobodní muži a ženy a že vláda jejich chování může ovlivnit jen velmi omezeně a navíc jen dočasně, splní svůj účel.

Václav Klaus, 10. října 2002

PřílohaVelikost
Propopulacni_politika.pdf912.45 KB