Jak se vyhnout placení pokut, 2. vydání, červenec 2014 - Erik Sedláček

Když mi někdy v první polovině roku 2013 začaly chodit „výzvy provozovateli vozidla k uhrazení určené částky“, pustil jsem se do hledání rad a návodů, jak se s touto nepříjemností vypořádat. Jelikož se však jednalo o novinku platnou od ledna 2013, praktických informací bylo k nalezení jen velmi málo, a to ještě ve značně roztříštěné podobě. Také existovala spousta spekulací ohledně výkladu zákona a možná řešení se teprve rodila. Vzhledem k poměrně bohatým zkušenostem s problematikou správního řízení – byť mimo oblast dopravy – jsem se nakonec rozhodl, že pokud žádný manuál neexistuje, napíšu ho sám. Tak se v červenci 2013 zrodila brožurka s pracovním názvem „Jak se vyhnout placení pokut aneb žádný konec výmluv na osobu blízkou!“

Od té doby již uplynul rok a ačkoliv k dané problematice stále neexistuje prakticky žádná judikatura, vykrystalizovaly některé poměrně účinné metody, jak se s tzv. „objektivní odpovědností provozovatele vozidla“ vypořádat. Vesměs se potvrdily předpoklady předvídané již v prvním vydání brožury, místy však bylo nutno přistoupit k jistým modifikacím a objevily se i některé nové metody. Proto je na místě brožurku aktualizovat.

Během zmíněného roku mi prošlo rukama zhruba 30 správních řízení a o desítkách dalších mám bezprostřední informace. Ačkoliv je to stále relativně malý vzorek, dovoluje vyvození určitých obecných závěrů ohledně postupu úřadů a účinné obrany ze strany provozovatele vozidla.

Původně jsem si pohrával s myšlenkou vylíčit možnou taktiku poměrně dopodrobna, ale nakonec jsem tuto variantu zavrhl. Důvody jsou dva. Jednak člověk zcela nedotčený jednáním s úřady pravděpodobně nebude bez kvalifikované pomoci schopen účinně se hájit ani s pomocí sebelepšího manuálu, jelikož každé správní řízení je originál a vyžaduje provádění postupů šitých na míru daným okolnostem a skutečnostem – žádný univerzální návod nebo šablonu zkrátka sestavit nelze. Zadruhé jsem se přesvědčil, že tyto materiály poměrně podrobně studuje i „nepřítel“, když jsem nedávno v rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje viděl, že mnou vypracovaný manuál přímo citují. A radit správním orgánům, jak správně napsat rozhodnutí tak, aby se nedalo účinně napadnout v odvolání, je skutečně to poslední, o co mi jde. Zaměřím se tedy pouze na problematické body, které jsou jaksi inherentně zabudovány v samotném zákoně a na elementární postupy, které z těchto bodů vyplývají a pro správní orgány jsou v případném řízení jen velmi obtížně řešitelné. Pokud někdo potřebuje pomoc v konkrétním řízení, odkazuji ho na osoby a projekty, které se poradenství přímo věnují (např. weby http://www.30kmh.cz, http://www.osbid.cz apod.).

Podotýkám, že v této brožuře (navzdory názvu) neřeším obecnou problematiku přestupků, ale pouze tu část dopravních přestupků, u nichž hrozí zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu na základě toho, že provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 odst. 3 tohoto zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích (jedná se tedy typicky o překročení rychlosti zaznamenané radarem s kamerou, průjezd na červenou nebo o nedovolené parkování, kterému předchází výzva k uhrazení určené částky).

Do značné míry vypouštím teoretickou část z prvního vydání, zabývající se samotným vznikem „objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla“ a obecnými úvahami na toto téma. Pokud tato problematika čtenáře zajímá hlouběji, odkazuji ho na zmíněné první vydání. Tentokrát se již budu věnovat pouze zcela konkrétním, faktickým záležitostem souvisejícím se správním deliktem. Nijak jsem nezkrátil kapitolu tematické články – ta byla naopak rozšířena o čtyři nové příspěvky.

V žádném případě si nenárokuji neomylnost nebo definitivní pravdivost mnou předkládaných tezí. Jistě jsem něco přehlédl, nedomyslel apod. Vesměs se jedná pouze o mé výklady či názory, eventuelně o obecné výklady či názory komunity „aktivistů“, která se boji se „SprDel“, jak byl správní delikt provozovatele vozidla pokřtěn, intenzivně věnuje. Mnoho věcí definitivně stanoví až judikatura, na kterou doposud čekáme. Přesto předložené závěry a postupy pokládám za zcela dostačující k tomu, aby s jejich pomocí průměrně zdatný jedinec dokázal správnímu orgánu řádně zkomplikovat situaci.
Případné připomínky či návrhy můžete psát na e-mail Stop.SprDel[zavináč]yandex.com.

PřílohaVelikost
Jak_se_vyhnout_placeni_pokut-2.pdf441.9 KB