Ministerstvo strachu? - Alojz Lorenc

S bývalým prvním náměstkem Federálního ministerstva vnitra, generálporučíkem Bezpečnosti ing. Alojzem Lorencem, CSc., jsem se měl setkat jednu letní sobotu v devět hodin dopoledne před Domem novinářů, v němž sídlí i vydavatelství Tatrapress.

Tvářil jsem se, že čtu noviny, ale ve skutečnosti jsem sledoval levou stranu malého náměstí, odkud měl vrchní velitel tajného impéria bývalé Československé socialistické republiky přijít. Z blízkého Kapucínského kostela se právě vyhrnuli účastníci mše.

Generála jsem neznal. Uvažoval jsem, jak asi vypadá. Představoval jsem si rázného robustního bezpečáka s tvrdou, odměřenou tváří, nelítostným pohledem. Zatím se postava takového druhu na náměstí nevyskytovala...

Mnozí z nás, kteří jsme za normalizace přicházeli do styku s „tvrdou pěstí dělnické třídy“, jsme se shodli v názoru, že estébáci byli většinou lidé, kteří budovali své štěstí na neštěstí jiných. Státní bezpečnost již od svého vzniku šířila mezi lidmi hrůzu a strach. Ze začátku byli do jejích řad vybíráni většinou oddaní, nemyslící fanatikové, někteří z nich se v praxi řídili výrokem římského tyrana Caliguly: Ať mne nenávidí, hlavní je, že se mne bojí!

Ochránci budování socialismu v letech 1948-1968 „odhalili“ víc než 200 tisíc nepřátel krásnějších zítřků. V jáchymovských a příbramských táborech hynulo 35 tisíc novodobých otroků. Čtyřicet tisíc osob bylo odsouzeno k trestu vyššímu než deset let. Podle paragrafu 231 zákona č. 48 Sb. – pověstného to zákona na ochranu republiky, bylo 232 lidí odsouzeno k trestu smrti (178 popraveno). Osm tisíc vězňů bylo ve vězení ubito nebo zemřelo na následky vězení.

Normalizační období (1970-1989) již nemá na svém kontě takovou hrůznou bilanci. Formy represe se změnily. Půl milionu „protisocialistických živlů“ bylo odehnáno od svých profesí a odsunuto na periferii života. Z jejich rodinných příslušníků se stali rukojmí.

Represe nepostihovaly jenom lidi, ale také knihy, publikace a noviny z „krizových let“. Ve společnosti se otevřel prostor pro opatrníky, konjunkturalisty, hlupáky. Většina lidí se přizpůsobila zásadě „když nic neudělám, nic nepokazím a navíc neohrozím sebe“.

Státní bezpečnost sloužila totalitě věrně. Musela. Schizofrenická teorie o diktatuře proletariátu a třídním boji platila nadále. Inspirovala k nenávisti a přikazovala tvrdě postihovat člověka s jinými názory.

Trvalo to do 17. listopadu 1989.

Po převratu začal speciální vyšetřovací tým vojenské obvodové prokuratury trestní stíhání proti některým příslušníkům StB a Veřejné bezpečnosti. Obvinil je ze zneužití pravomoci veřejného činitele při nepřiměřeném zásahu proti pokojné demonstraci na Národní třídě v Praze. Bylo provedeno 4002 výslechů svědků, napsáno 132 protokolů s 35 obviněnými. Z nich 28 bylo postaveno před soud. V rámci vyšetřování se uskutečnilo 594 rekognicí a 38 konfrontací. Přísná zákonná hlediska celého vyšetřování podporují závěry 82 znaleckých posudků, expertiz a odborných vyjádření a 248 lékařských zpráv.

Za celou historii vojenské justice v Československu se tak rozsáhlé vyšetřování neuskutečnilo.

Na soud čeká i generál Lorenc.

Máme na Slovensku dalšího exemplárního zločince?

PřílohaVelikost
Ministerstvo_strachu-Alojz_Lorenc.pdf854.76 KB