Historie

Stávky - Rudolf Vrba (1896)

Staří Římané měli pořekadlo: »Beati possidentes«. Dnes bychom toto pořekadlo přeložili asi tak: Šťasten, kdo má wertheimku naplněnou papíry, jež mají dobrou dividendu. Protiva práce a kapitálu byla u starých Řeků a Římanů zrovna tak všeobecná a ostrá, jako je dnes; jen formy jsou různé. Boj práce s kapitálem u starých pohanských národů zuřil právě tak, jako zuří dnes. Starořímští kapitalisté neliší se pranic od našich kapitalistických továrníků. Staří pohané přivlastňovali si práci jiného pod formou nejbezohlednější: otroctvím. U starých Řeků bylo otroctví základem všeho státního společenského zřízení. Žádnému Řekovi ani ve snách nenapadlo, že by jinak mohlo býti; věc byla sama sebou zřejmá; jinak by Řekové nebyli dovedli se uživiti, kdyby byli neměli práce otrocké. Aristoteles nezná řecké domácnosti, kde by nebylo otroků. Otrok a nástroj byly rovné věci. Aristoteles praví, že otroctví jest nutné, jelikož si nelze žádné hospodářství představiti bez otroků. Otroctví jest po právu, poněvadž, kdo není narozen jako řecký občan, jest otrokem, to jest bytostí, která jen jiným pracovati a jiných poslouchati musí, a která má jen tolik rozumu, aby pochopila, co jí někdo jiný poručí. Otroci a zvířata slouží svými tělesnými silami našim potřebám, každý ovšem dle toho, jaké má schopnosti.

Nad propastí - Rudolf Vrba (1932)

Kdo sleduje události, které se sbíhají na celém světě, tomu neujde, že se h r o m a d í opět nebezpečí války, daleko hroznější té, která začala roku 1914.

Jsou tu sice lidé, kteří utěšují svět, že se nic nestane, že můžeme klidně žíti.

To však jsou jen plané ukolébavky, prozpěvované lidmi, kteří si myslí: my to vydržíme a ti po nás mohou se oháněti jak chtí.

Situace československého národa n e n í nijak utěšená.

Ani tak nepřítel za hranicemi neohrožuje existenci a budoucnost národa, jako ten nepřítel uvnitř.

Kdo ten nepřítel je a nebo lépe řečeno kolik těch nepřátel budoucnosti národa je, o tom právě se rozepisuje tento spis, pokud možno bylo jen nasbírati tento ožehavý materiál.

Rudolf Vrba

Vymývání mozků: zfalšované dějiny sovětsko-německé války - M. Solonin

Když jsem ještě dveře považoval za obrovskou bránu a mohl jsem se volně procházet pod stolem, existovala v naší zemi povinnost pracovat. Každé ráno jsem viděl tramvaje, ověšené hrozny lidí, jak jedna za druhou přejíždějí křižovatku Ulice rudých komunardů a Ulice 22. sjezdu KSSS (do domu na této křižovatce mne rodiče přivezli z porodnice) směrem k obrovským dýmajícím továrnám. Továrny jednotvárně hučely. Tento hluboký a nekonečný hukot bylo slyšet každý den od rána do večera. Až do svých pěti let jsem poznal večer podle toho, že se setmělo a přestal hukot. Později byly zkušební dílny závodu na výrobu leteckých motorů odstěhovány daleko za město a hukot přestal. Ale lidé nepřestali pracovat. V mých smutných dětských vzpomínkách se zachoval Levitanův slavnostní hlas, který nám oznamoval nové kosmické lety a dokončení obrovských přehrad, které spoutaly sibiřské veletoky.

Jako školák jsem pochopil, že lidé, kteří dokážou vyprojektovat raketu, vypočítat trajektorii kosmické lodi a vyrobit raketový motor, aby z něho šlehaly oslnivě bílé plameny a on sám neshořel, jsou velmi schopní a šikovní. Že to jsou lidé, kteří mnoho studovali, mnohému se naučili a znají to, na co druzí vůbec nedokážou ani pomyslet. Každý kvalifikovaný soustružník tehdy věděl, že modelista (tehdy to nebyl člověk, který se v bílých kalhotách producíruje po jevišti, ale mistr se zlatýma ručičkama, jenž dokáže z dřeva vytvořit přesný podklad pro budoucí odlitek) umí a ovládá to, co on sám nedokáže - a opačně.

Všechno bylo jinak - Viktor Suvorov

Odpusťte mi!

Nejste-li připraveni odpouštět, nečtěte už dále tyto řádky a proklínejte mne a moji knihu, aniž byste ji poznali. Dělají to tak mnozí.

Pozvedl jsem ruku na to nejsvětější, co náš lid má, pozvedl jsem ruku proti jediné svatyni, jež lidu dosud zbyla – zaútočil jsem na vzpomínku na Válku, na tak zvanou „velkou vlasteneckou válku”. Tento pojem nyní vkládám do uvozovek a píši malými písmeny.

Odpusťte mi.

Druhá světová válka je termín, který nás komunisté naučili psát malými písmeny. Já však tento termín píši velkými písmeny a přináším důkazy, že Sovětský svaz je její hlavní viník i hlavní iniciátor. Sovětský svaz byl účastníkem druhé světové války již od roku 1939, tedy od jejího prvního dne. Komunisté vytvořili legendu o tom, že jsme byli přepadeni a že od tohoto okamžiku začala „velká vlastenecká válka”.

Tuto legendu jsem odhodil, asi jako kat podráží stoličku pod nohama odsouzence. Je třeba mít kruté srdce, nebo nemít vůbec žádné, aby člověk mohl vykonávat práci kata, tím spíše pak kata, jenž rozbíjí národní svatyně vlastního lidu. Není nic děsivějšího než katova činnost. Tuto roli jsem však přijal zcela dobrovolně, třebaže mne přivedla téměř k sebevraždě.

Dobře vím, že v milionech našich domů a bytů visí na stěnách fotografie těch, kteří se z války nevrátili zpět. Takové podobizny visí i v mém vlastním domě. Nemám v úmyslu zneuctít památku milionů zesnulých, a přesto, strhávám-li aureolu svatosti z války, již naneštěstí pro nás všechny rozpoutali sami komunisté, jako bych bezděčně urážel vzpomínku na ty, kdož se z bojiště nikdy nevrátili ke svým blízkým.

Obřezaná republika: T. G. Masaryk a Židé - Adam B. Bartoš

Před časem jsem se sérií článků pokusil otevřít téma až příliš blízkého vztahu mezi Českou republikou a Izraelem, který v poslední době vyústil v nezvykle úzkou kooperaci obou vlád a dokonce v jejich společné, pravidelné zasedání, které se má stát jakousi novou tradicí vzájemných diplomatických vztahů.

Na základě informací z několika na sobě nezávislých zdrojů jsem také v těchto textech vyslovil domněnku, že by těmito vládami mohlo být krom jiného domlouváno poskytnutí azylu pro obyvatele židovského státu v případě chystaného útoku na Írán, který bude mít jistě pro Izrael i zpětné následky a nejspíše pro něj může – v íránské odvetě po izraelském napadení – znamenat i vlastní ohrožení.

V širších souvislostech může jít o složitou geopolitickou hru, ve které by mohl být současný blízkovýchodní stát Izrael samotnými židovskými vládci obětován v příštím velkém jaderném konfliktu jako jednak zdiskreditovaný (a poškozující obraz Židovstva po celém světě) a jednak už překonaný koncept a nahrazen buď opětovným odchodem Židů do světové diaspory nebo vybudováním nového sionistického centra (či center) v některé ze zemí, které pracovně nazývám „jewish–friendly“ a ke kterým řadím i Českou republiku coby pokračovatelku prosionistických tradic prvorepublikového Československa.

V takovém případě by jednání české a izraelské vlády bylo vyjednáváním o plánu na poskytnutí – v první fázi – bezpečného útočiště pro ohrožené obyvatele Izraele a – v druhé fázi – možná i vyjednáváním o jakémsi židovském znovuosídlení České republiky a o vytvoření zde takového zázemí, které by alespoň částečně nahradilo současný blízkovýchodní stát.

Posvátný terorismus Izraele - Livia Rokachová

Všeobecná západní podpora Izraele v posledních dvaceti pěti letech je založena na několika mýtech, z nichž nejhouževnatějším je mýtus o bezpečnosti Izraele. Tento mýtus, předpokládající existenci vážných a trvalých hrozeb pro přežití Židů v Palestině, je úzkostlivě pěstován tak, aby u veřejnosti vyvolával znepokojivé představy vedoucí ke schválení a dokonce podpoře využití obrovských částek z veřejných financí na vojenskou a ekonomickou pomoc Izraeli. „Bezpečnost Izraele“ je argument, kterým nejen Izrael, ale i USA popírají právo Palestinců na národní sebeurčení v jejich vlastní zemi. V posledních třech desetiletích byl akceptován jako legitimní vysvětlení izraelského porušování mezinárodních rezolucí, volajících po návratu Palestinců do jejich domovů. Během posledních třinácti let bylo Izraeli umožněno ohánět se svou bezpečností jako důvodem jeho odmítání opustit arabská a palestinská území, obsazená v roce 1967. Bezpečnost je také záminkou izraelských vlád pro rozsáhlé masakry civilního obyvatelstva v Libanonu, zabírání arabských území, zakládání židovských osad na okupovaných územích, deportace a svévolné věznění politických vězňů. Ačkoliv byla bezpečnost arabského obyvatelstva v celém regionu během těchto třiceti let opakovaně ohrožována otevřenými i skrytými konflikty, teroristickými komploty a podvratnými plány, a ačkoliv rezoluce OSN požadují stanovení zajištěných hranic pro všechny státy v regionu, doposud byla v centru mezinárodní diskuse jen bezpečnost Izraele.

O zachování stavu rolnického - Rudolf Vrba (1889)

„Chceme-li dokonaleji porozuměti tomu, co se stalo, potřebí jest, abychom obrátili pozor svůj také k dějinám vniterným, ukrytým a nehlučným, ze kterýchž ale dějiny vnější jako z jádra svého pučily a rozvíjely se.“  Těmto slovům otce Palackého netěžko porozuměti. Dějiny kde kterého národa nepozůstávají jen v tom, mnoho-li válek podnikli knížata jeho, jaké moci užíval nad svými sousedy, jak vystupoval na venek, nýbrž pravé dějiny každého národa musí se především obírati vniterným jeho vývinem a životem. Základem národnosti české jest a byl povždy selský stav a jeho osudy jeho postavení, které zaujímal v jednotlivých dobách naší minulosti, vyznačovati by musely hlavní rysy dějin národa českého. Tak v pravdě by byl „pluh v dějinách našeho národa u větší váhy než meč“, pak by se ukázalo, že o vývoj našeho národního života jakož i o jeho zachování, má náš lid obecný, náš rolník, větší zásluhu než naší vojevůdcové i velmoži.“  Napsati dějiny lidu selského v Čechách učinil prý sobě životním úkolem prof. dr. Kalousek,  i nadějme se, že budou to dějiny, které sloužiti budou pravdě a spravedlnosti, jakých by potřeboval rolnický lid k sebepoznání a k sebesesílení.

Není žádnému soudnému pozorovateli tajno, že moderní duch času a snahy revolučního liberalismu setřely namnoze svéráznost povahy selského lidu českého.

Kdo četl Jiráskovy „Psohlavci“ nemůže se ubrániti mocnému dojmu, jakého naň činí karaktery a postavy domažlických Chodů. Nemůžeme arciť poetické dílo toto za svědka historické pravdy bráti, ale přece nakreslil Jirásek skutečné povahy sedlákův českých, zbožných, konservativních a neoblomných to povah předkův našich. 

Válka a náboženství - Rudolf Vrba (1918)

Plné čtyři roky zuří válka světová. Ani nechápeme obrovské převraty, které se tu kolem nás odehrávají. Celý svět je do války zapleten. Celé lidstvo je ve zbraních. Nikdy dosud nebylo tolik zničeno lidských životů za jedinký den, jako nyní.

Celý svět se pozvednul, aby zdolal jen jeden stát. Není na světě národa, který by v této válce prožíval tak osudných chvil, jako národ český. Statisíce jeho mužů, synů v nejlepším mužném věku leží v hrobech v dálných krajinách mimo vlast. Kdo nezhynul na bojištích, v zákopech, lazaretech, ten má nyní zhynout doma hladem. Český národ má býti vyhlazen, vyhuben s povrchu země. Udeřila jeho hodina.

Jaký ale obraz poskytuje život českého národa v této strašné tísni? Cítíme se jako příslušníci jednoho národa, jedné rodiny? Nevidíme v lidu strašlivé zuřící vášně, kterých v míru nebylo, jak jeden kořistí z bídy druhého, nevidíme to všeobecné loupežení? Jestliže se věci mají tak, pak se dílo našich odpůrců podaří, pomáháme jim sami.

Kdyby měl český národ jedno hrdlo, pak by ho jistě páni od židovských novin ve Vídni stiskli, aby český národ byl jedním mžikem zardousen.

Smutné jsou to zjevy, které válka zanesla do řad našeho lidu.

Nás může zachránit jen křesťanská láska k bližnímu. Pak-li tato mezi námi zmizí, nikdo naší zkázu nezadrží.

Vláda peněz - Rudolf Vrba (1912)

Peníze světem vládnou. A přece o nich tak málo víme. Neznáme pravou cenu, hodnotu peněz. Český lid v massách svých je lid chudý. Český národ nemá bankéřů, millionářů. Nicméně nesmíme podceňovati vliv a vládu peněz. Musíme znáti to nebezpečí, které nám všude hrozí. Jsme národ malý, chudý a proto tím více potřebujeme ostražitosti. Doufám, že se mi v přítomném spisu podařilo vládu peněz popsati tak, jak ve skutečnosti jest.

Národní sebeochrana - Rudolf Vrba (1898)

Když jsem pracoval na spisu „Budoucnost národa“, zamýšlel jsem jednu kapitolu věnovati otázce židovské. Avšak materiál mě rostl pod rukou tak, že jsem byl nucen vydati zvláštní spis.

Přítomná kniha vyžaduje pro svůj bohatý statistický materiál jistou trpělivost od čtenáře, avšak myslím, že k četbě takových spisů třeba jistého zájmu a trpělivosti, jako vůbec ke studiu každé vážné otázky. Kdo zájmu a trpělivosti nemá, ten arci raději sáhne k nějakému románu. Musím zde předem čtenáři říci, že se novinářská kritika na mne vrhne a bude mi vyčítati nesprávnosti ve firmách. Já zde veřejně konstatuji, že při tak ohromném materiálu, který jsem propracovati musil, než jsem z něho upravil, co bylo pro spis nutno, není možno, aby se nějaké nedopatření nevloudilo.

Ostatně já nemohu věděti, zda ten neb onen žid ― majitel firmy ― se dal pokřtít, že tedy firma jeho více židovskou není. Jinak ale každý soudný čtenář uzná, že pro nějakou malou chybu celkový důkaz spisu ani v nejmenším neutrpí.

Syndikovat obsah