Ostatní

Ekonomie v zrcadle vývoje české ekonomiky - Jan Kukačka

Teto sborník příspěvků Jana KUKAČKY byl sestaven z jeho článků, otištěných v letech 1997-2006 v nezávislém čtvrtletníku (do r. 1998 měsíčníku) Svobodné noviny.

Všechny texty se týkají ekonomických přeměn, jež se u nás uskutečňují od listopadu 1989. Na tématech, která přináší každodenní život, se autor pokouší o nalezení příčin ekonomických problémů, jež nejsou na první pohled viditelné. Tomuto zaměření odpovídá jak způsob vyjadřování, tak i rozsah článků: Jsou psány tak, aby jim porozuměl i člověk bez ekonomického vzdělání, a vždy vycházejí z průpravných studií.

Většina publikovaných příspěvků se zabývá problémy makroekonomiky, o níž tak rádi a zdánlivě zasvěceně hovoří ve sdělovacích prostředcích přední činitelé různých politických stran. Články se snaží být objektivní bez ohledu na to, která z těchto stran je momentálně u moci.

Propopulační politika - ano či ne (sborník textů)

Sborník č. 21/2002, který čtenář právě dostává do rukou, se zabývá v České republice v poslední době poměrně hojně diskutovaným tématem – propopulační politikou. Názory, že se u nás rodí stále méně dětí, a že je to příznak ekonomické, politické či dokonce morální krize, rozhodně nejsou ojedinělé a ovlivňují i politické programy politických stran, zejména levicových. I když je evidentní, že tomu tak není, že je trendová změna chování rodin důsledkem něčeho úplně jiného než „krize“ ve standardním slova smyslu. Centrum pro ekonomiku a politiku se rozhodlo k tomuto tématu udělat seminář a vydat seriózní publikaci.

Sborník je rozšířeným záznamem referátů ze semináře CEPu konaného 23. května 2002, na němž vystoupili čtyři řečníci: Jiřina Kocourková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, bývalý pracovník ČSÚ Milan Kučera, Marek Loužek z Centra pro ekonomiku a politiku a Ladislav Rabušic z Masarykovy univerzity v Brně. Na seminář jsme záměrně pozvali odborníky – nepolitiky, kteří se pronatalitní politikou z různých úhlů zabývají ve své každodenní práci.

Jiřina Kocourková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nabídla vyvážený pohled na propopulační politiku z pohledu demografa. Pokles plodnosti v západních zemích je podle ní výsledkem jak snižování počtu dětí v rodinách, tak i načasování narození. Autorka nedůvěřuje okázalé pronatalitní politice, nebrání se však rodinné politice. Státní podpora rodin v České republice je podle ní srovnatelná s úrovní podpory poskytované ve státech západní Evropy a žádnou zásadní změnu nevyžaduje.

Co je vidět a co není vidět - Frédéric Bastiat

Dílo vynikajícího představitele Francouzské liberální šškoly Frédérica Bastiata, apošštola svobodného obchodu, jemužž byl udělen čestný přídomek „francouzský Cobden“, je českému čtenáři téměř neznámé. Průkopnický český překlad jeho nejslavnějššího a co se týče teoretických implikací nejdůsažžnějššího spisu Co je vidět a co není vidět z r. 1923 (překladateli byli J. Kulhánková a E. Brachan, kniha vyššla ve vydavatelství Volné myššlenky československé v Praze) je dnes prakticky nedostupný, takžže nṚ čtenář měl možžnost setkat se s Bastiatem jen při příležžitosti vydání jeho známého protisocialistického pamfletu Zákon (přel. L. Hlinovský, vyd. Academia, Praha 1991), který ve vzruššené atmosféře tehdejšší doby, kdy se protisocialistická a protikomunistická stanoviska zdála něčím samozřejmým, nevzbudil patřičnou pozornost.

V myslích mnoha přísluššníků našší univerzitní vzdělané inteligence, kteří před rokem 1989 povinně absolvovali kursy marxistické politické ekonomie, není ovššem jméno Bastiat úplně neznámé, nebo zcela jistě vyvolává dvojsmyslnou– a právě proto zafixovanou –asociaci na termín „vulgární ekonomie“, resp. podobně dehonestující označení „vulgární apologetika kapitalismu“, cožž sugeruje obraz mělkého tendenčního propagandisty, jehožž postupy jsou v přímém rozporu s objektivními metodami vědy. A přitom je pravda právě opačná: byla to nikoliv Bastiatova, nýbržž Marxova tendenčnost a předpojatost ve výkladu vývoje ekonomického myššlení, která naššla svůj výraz v této naprosto neadekvátní charakteristice.

Svoboda volby - Milton Friedman

Tato kniha vychází ze stejnojmenného televizního seriálu. Ukazuje a vysvětluje některé důsledky Hayekova vnímavého tvrzení a naprostou nepravdivost Proudhonova výroku, který představuje základ socialistického myšlení a socialistické doktríny.

Obyvatelé Československa, kteří strávili většinu nebo celý svůj život ve společnosti organizované podle Proudhonova principu, nás nepotřebují k tomu, abychom jim pověděli, jak ďábelský tento princip je. Znají to ze své vlastní zkušenosti. To však zdaleka ještě nemusí znamenat, že chápou důsledky Hayekova mnohem promyšlenějšího a hlubšího tvrzení.

Revoluce v Československu a v jiných evropských zemích byly totiž spíše protestem proti komunismu než výrazem podpory kapitalismu, který je interpretován většinou různě nebo nejasně. Fakt, že protestující byli "pro" cokoli mnohem lépe vyjadřuje ještě nejasnější termín "politická demokracie". Politická demokracie však není tou pravou základnou pro svobodu a prosperitu. V Hong Kongu, který zůstal britskou kolonií z důvodu hrozby čínské invaze, nebyla žádná politická demokracie, přesto tam každopádně vzrůstala prosperita a svoboda. Naopak v Indii, samostatné bývalé britské kolonii, má politická demokracie široký rozměr, ale nebyla s to dosáhnout ani prosperitu, ani lidskou či občanskou svobodu pro větší část obyvatelstva. Africké kolonie, jimž britská a francouzská koloniální moc udělila po I. světové válce nezávislost, se zpočátku pokusily o politickou demokracii, ale většinou byly uvrženy do diktatury jedné strany a netěší se ani prosperitě, ani svobodě.

Zakázaná archeologie - Klaus Dona, Reinhard Habeck

Také se vám občas přihodí, že se setkáváte s věcmi nebo jevy, jež si při nejlepší vůli nedokážete vysvětlit? Mně se to v posledních letech stávalo pořád. Napínavého světa záhad jsem se nemohl zbavit od chvíle, kdy jsem se rozhodl zorganizovat velkou výstavu tajemných artefaktů.

Dnes jsem pevně přesvědčen, že před námi obývaly Zemi neznámé vyspělé civilizace. Moje tvrzení vypadá na první pohled nerozumně, protože dosud se příliš neví o nálezech, které by tuto tezi podporovaly. A pokud se přece jen nějaký takový objev vyskytne, snaží se ho etablovaní vědci odsunout do pozadí nebo ho prostě a jednoduše neuznávají. A přitom má teorie není nesmyslná.

Ztraceni v ghettu - Theodore Dalrymple

Šokující, srdceryvné příběhy z anglických městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (ženy a děti) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství (24 % mladistvých neumí v Británii číst ani psát), které se paradoxně opravdu stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje.

Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.

Stávky - Rudolf Vrba (1896)

Staří Římané měli pořekadlo: »Beati possidentes«. Dnes bychom toto pořekadlo přeložili asi tak: Šťasten, kdo má wertheimku naplněnou papíry, jež mají dobrou dividendu. Protiva práce a kapitálu byla u starých Řeků a Římanů zrovna tak všeobecná a ostrá, jako je dnes; jen formy jsou různé. Boj práce s kapitálem u starých pohanských národů zuřil právě tak, jako zuří dnes. Starořímští kapitalisté neliší se pranic od našich kapitalistických továrníků. Staří pohané přivlastňovali si práci jiného pod formou nejbezohlednější: otroctvím. U starých Řeků bylo otroctví základem všeho státního společenského zřízení. Žádnému Řekovi ani ve snách nenapadlo, že by jinak mohlo býti; věc byla sama sebou zřejmá; jinak by Řekové nebyli dovedli se uživiti, kdyby byli neměli práce otrocké. Aristoteles nezná řecké domácnosti, kde by nebylo otroků. Otrok a nástroj byly rovné věci. Aristoteles praví, že otroctví jest nutné, jelikož si nelze žádné hospodářství představiti bez otroků. Otroctví jest po právu, poněvadž, kdo není narozen jako řecký občan, jest otrokem, to jest bytostí, která jen jiným pracovati a jiných poslouchati musí, a která má jen tolik rozumu, aby pochopila, co jí někdo jiný poručí. Otroci a zvířata slouží svými tělesnými silami našim potřebám, každý ovšem dle toho, jaké má schopnosti.

Vlastnická struktura českého mediálního trhu s ohledem na globalizační procesy

Česká mediální scéna prošla, podobně jako celá společnost, v 90. letech 20. století transformačním procesem, odrážejícím přechod od státně regulované ekonomiky a autoritářského režimu k ekonomice volného trhu a pluralitnímu, demokratickému politickému sytému. Větší diverzita a také větší (jakkoli v žádném případě ne naprostá) míra nezávislosti masových médií na státních orgánech, kterou tato transformace přinesla a jež je obecně považována za podstatný předpoklad jakékoli funkční demokratické společnosti, však byla do jisté míry „vykoupena“ vzrůstem závislosti médií na ekonomickém systému a jeho principech, determinujících povahu médií a znatelně ovlivňujících jejich společenské působení, jež je nezřídka terčem kritiky a zdrojem obav o potenciál masových médií sehrávat i nadále ony sociálně-politické role, které stály u zrodu moderních veřejností a demokratických politických obcí (Habermas, 2000).

Statistika webu NVI za rok 2012

Celkový počet návštěv: 80 197 (měsíční průměr 6 683, denní průměr 220)

Celkový počet návštěv od spuštění webu: 89 408

Celkový objem stažených dat: 684,28 GB (měsíční průměr 57,02, denní průměr 1,87)

Nejstahovanější soubory podle jednotlivých tematických sekcí:

Sekce                                      Titul                                                     Počet stažení

Rasa, eugenika                       Psychologie Romů                               10 391

O zachování stavu rolnického - Rudolf Vrba (1889)

„Chceme-li dokonaleji porozuměti tomu, co se stalo, potřebí jest, abychom obrátili pozor svůj také k dějinám vniterným, ukrytým a nehlučným, ze kterýchž ale dějiny vnější jako z jádra svého pučily a rozvíjely se.“  Těmto slovům otce Palackého netěžko porozuměti. Dějiny kde kterého národa nepozůstávají jen v tom, mnoho-li válek podnikli knížata jeho, jaké moci užíval nad svými sousedy, jak vystupoval na venek, nýbrž pravé dějiny každého národa musí se především obírati vniterným jeho vývinem a životem. Základem národnosti české jest a byl povždy selský stav a jeho osudy jeho postavení, které zaujímal v jednotlivých dobách naší minulosti, vyznačovati by musely hlavní rysy dějin národa českého. Tak v pravdě by byl „pluh v dějinách našeho národa u větší váhy než meč“, pak by se ukázalo, že o vývoj našeho národního života jakož i o jeho zachování, má náš lid obecný, náš rolník, větší zásluhu než naší vojevůdcové i velmoži.“  Napsati dějiny lidu selského v Čechách učinil prý sobě životním úkolem prof. dr. Kalousek,  i nadějme se, že budou to dějiny, které sloužiti budou pravdě a spravedlnosti, jakých by potřeboval rolnický lid k sebepoznání a k sebesesílení.

Není žádnému soudnému pozorovateli tajno, že moderní duch času a snahy revolučního liberalismu setřely namnoze svéráznost povahy selského lidu českého.

Kdo četl Jiráskovy „Psohlavci“ nemůže se ubrániti mocnému dojmu, jakého naň činí karaktery a postavy domažlických Chodů. Nemůžeme arciť poetické dílo toto za svědka historické pravdy bráti, ale přece nakreslil Jirásek skutečné povahy sedlákův českých, zbožných, konservativních a neoblomných to povah předkův našich. 

Syndikovat obsah