Sionismus a judaismus

Rakovského protokoly - J. Landowsky

Během polního tažení do Sovětského svazu dorazil jeden dobrovolník španělské Modré divize k jakési selské usedlosti hluboko v ruském vnitrozemí. V objektu objevil mrtvolu dlouholetého lékaře NKVD, dr. Josefa Landovského. Při prohlídce těla našel několik hustě popsaných sešitů, obsahujících zřejmě důležité zápisky. Ty pak byly později v roce 1950 přeloženy do španělštiny a vydány Mauriciem Carlavillou pod titulem „Sinfonia en Rojo Mayor“.

Kniha, jejíž obsah začal vyvolávat znepokojující účinky na veřejnost, byla jistými silami okamžitě skoupena a zmizela z trhu. Pravou senzací a vlastním jádrem knihy byly protokoly o výslechu bývalého sovětského vyslance v Paříži, žida Christiana Jureviče Rakovského (narozený jako Chaim Rakeover r. 1873), který byl jako starý bolševik trockistického ražení v rámci velké čistky zatčen, avšak zcela výjimečně ušel jinak běžné likvidaci. Proč? Odpověď na to je možné dostat při pozorném čtení protokolů.

Příčiny úspěchu proizraelské lobby ve Spojených státech - Mgr. Jakub Záhora

Proizraelská lobby ve Spojených státech významně ovlivňuje americkou zahraniční politiku ve prospěch státu Izrael. Této problematice je věnována řada prací, naprostá většina se však jen velice zběžně věnuje faktorům, které činí lobby tak vlivnou. Cílem předkládané bakalářské práce Příčiny úspěchu proizraelské lobby ve Spojených státech je alespoň částečně tuto mezeru zaplnit.

Práce stručně popisuje rozsah americké pomoci Izraeli v ekonomické, vojenské i diplomatické rovině a následně ukazuje, že poskytování této podpory nemůže být uspokojivě vysvětleno morálními imperativy či strategickým významem spojenectví pro USA, nýbrž že je do značné míry výsledkem působení proizraelské lobby. Následně se práce věnuje již samotným příčinám úspěchu této lobby.

Co víte o Židech? - Alois Kříž (1941)

Jak prostá je tato otázka! Řekli byste, že stejně prostá, jednoduchá bude i odpověď na ni. Ale zkusíte-li sami odpovídat, dojdete k bezpečnému závěru, že vaše znalosti — nedělejte si starostí, protože právě tak jako vy je na tom velká většina všech českých lidí — jsou jednak povrchní, jednak nedostatečné. A pak hlavně: skreslené!

Bylo v zájmu mocných našich demokratických vládců, aby veřejnost se na Židy dívala všemi možnými brýlemi, jen ne bez těchto brýlí mámení, prostým, jasně zaměřeným okem. Sloužili Židům. Dříve to zastírali, teď se o to už ani nesnaží. A proto v londýnském podzemí s příslušníky Judova pokolení vytvořili neodpovědnou společnost ztracenců, jako by se to rozumělo samozřejmě.

Je čas, kdy národ je ochoten věřit! Na štěstí má kádr národovců, kteří ho varovali a kteří chtěli, aby prohlédl, ještě za bývalého režimu. Tato skutečnost musí býti hodnocena nejvýše. Boj těchto národovců proti Židům se neopíral o plochou nenávist bez argumentů, nýbrž byl podložen hlubokým přesvědčením, že tento boj je nutný, nemá-li národní pospolitost stihnout katastrofální osud.

Moderní lůza židozednářského kapitalismu - J. Salaquarda

Jen ten kdo nestraně čte a pozoruje vývin věcí ve státě vidí, že u nás není všechno v pořádku.

Statisíce ožebračených, statisíce vyhladovělých bez naděje v zoufalství, statisíce vyhublých těl, prolezlých tuberkulosou, skrufulosou, plíží se v cárech a marně prosí o smilování a pomoc. Statisíce hladovějících dětí a prosebné volání jejich po skývě chleba, jest strašnou obžalobou na poměry a na všechny ty, kteří šli cestou, která vedla do propasti a zkázy.

Kritická situace všech pracujících vrstev národa dotkla se krutě všeho československého lidu.

Vážná doba nutí nás přemýšleti a uvažovati o tom, jak tato bídná situace vznikla, co jest její příčinou a hlavně, kdo jest na ní podílníkem.

Tisíce občanů klamaných politickými korupčníky, nezná pravé příčiny hospodářského, mravního a i kulturního úpadku.

Otevřený hrob - Michel Warschawski

Po více než tři dekády užívala izraelská armáda k popisu svých aktivit na palestinských územích, která byla pod její mocí od června 1967, protimluvu: "liberální okupace". Tato sémantická pomůcka se podobá jiným protimluvům téhož typu, jako "čistotu našich zbraní" a "židovský a demokratický stát".'

Za tímto označením "liberální okupace" jsou však dva důležití prvky. Izrael chce na jedné straně ukázat světu liberální tvář (v americkém slova smyslu), nikoliv brutální, koloniální tvář. Izrael na druhé straně chce, jak deklaruje, provádět okupační politiku s minimem represivních opatření a minimálním počtem obětí mezi obyvatelstvem.

Lze odpovědně tvrdit, že liberální tvář se v období první intifady neprojevila; 1500 zbytečných palestinských obětí v méně než třech letech prokázalo, že okupace je samotnou definicí krvavou a represivní, obzvláště, manifestovali-li lidé sužovaní okupací svou touhu po svobodě a nezávislosti. Byla to přesně skutečnost, že si okupace nemohla nadále nárokovat označení liberální, co vedlo k posunu veřejného mínění směrem ke stažení z okupovaných území a o dva roky později k masové podpoře procesu z Osla.

Od září 2000 izraelská okupace přestala předstírat, že je liberální. Naopak otevřeně představuje svůj "brilantní, krutý" charakter, máme-li si vypůjčit slova první slova hymny organizace Irgun. (Irgun byl předchůdcem strany Likud, která je nyní u moci.) Okupace je brutální a krvavá - a velká většina izraelské veřejnosti ji podporuje.

Talmudský Žid - August Rohling (1890)

Od více než šesti století namáhají se četní učenci všech evropských zemí o závod vysvětliti tajuplné theorie a zákony talmudu svým současníkům. Avšak nikdy nebyla napsána kniha, která by tuto důležitou otázku tak důkladně vysvětlila jako »Žid podle talmudu«, která byla uveřejněna prof. dr. Aug. Rohlingem před několika lety.

Vynikající nadání autorovo, jeho důkladná znalost rabínské řeči, literatury a starožitností, jeho úctyhodná volnost a interes nově se probouzející pro věc, připravily jeho knize výsledek pronikavý, takže ji měli v brzku všichni. Israel však ulekl se rychlého a dalekého rozšíření a viděl, že jest nevyšší čas zbaviti se tak nepříjemného rozšiřovače pravdy, neopomenul ani jednoho prostředku, jemu běžného, aby dosáhl svého cíle.

Rohling byl nejprve celými roji pisatelů napadán, jichž v Israeli nikdy nechybí. Jedni tvrdili, že je nevědomcem, druzí s ním nakládali jako s padělatelem a osekávačem originálu a všichni dokazovali jasně a zřetelně a s velikou jednomyslností, že běží o židojeda, o spalovatele kacířů, fanatika plného závisti, člověka, jehož zaslepily středověké legendy, o člověka posedlého, zrozeného k hanbě devatenáctého století.

Vypravuje se, že rabín Josi, jednoho dne na cestě domů, když bezpochyby profit jednoho dobrého obchodu měl v kapse, byl přepaden bandou čtyřech set lupičů. Bez pomoci nebe byl ten svatý muž ztracen! Padl na kolena a byl následkem své modlitby obdařen s hořejška divotvornou mocí, pomocí které on rozšiřoval ze svého těla takové silné, nepojmenovatelné aroma, že oněch 400 lupičů upadlo na zem bez ducha a že zápach rozšířil se po oceáně a byl pozorován na všech lodích.

Příručka k židovské otázce - Theodor Fritsch (1941)

Dějiny Židovstva jsou dějiny zániku, nikoliv však Židů, nýbrž národů, které poskytovaly Židům pohostinství a právo pobytu. Již v dobách Římanů ozývají se hlasy, jež označují tento národ ― pokud ovšem při jeho rasové míšenině můžeme ještě mluviti o národu ― v nejširším smyslu za největšího škůdce.

Můžeme zde také poukázati na nejstarší dějepisné dílo Židů, bibli, která vskutku dokonale odhaluje charakter těchto lidí. Nuže, již 2000 let, od doby, kdy se Židé dovedli vplížiti do dějin kulturních národů, ozývají se proti nim hlasy; a tyto projevy se množí, čím více se Židovstvo zahnizďovalo v dějinách Evropy. Dějiny Evropy byly po staletí dějinami světovými; když jejich rámec obepínal celou zeměkouli, množily se projevy proti Židům ve stejné, ne-li silnější míře. Od Tacita a Diodora přes Giordano Bruna až po Luthera, Goetha, Fichta a Schopenhauera zaznívají z části vpravdě mocné výstrahy proti Židům. A řeč Benjamina Franklina, velikého Američana, je téhož smyslu. Tacitus nazývá Židy „taedium generis humani“ (hnus lidského pokolení), v Novém zákoně nalézáme Kristovo slovo „o synech ďáblových“, Richard Wagner mluví o „démonu zkázy lidstva“, jak se vyjadřuje podobně i Mommsen: „ferment dekomposice“, a Treitschke praví krátce: „Židé jsou naším neštěstím.“

Již ze Starého zákona známá židovská pomstychtivost ― může se docela dobře mluviti o „božské pomstychtivosti“, neboť vždycky jest stavěn do popředí jako mstitel dnes náboženskými konfesemi uctívaný bůh Jahve ― zabraňovala, aby stálé výstrahy došly patřičného sluchu.

Světové Židovstvo: organisace, moc a politika - Dieter Schwarz (1939)

»Není většího omylu, nežli věřiti, že Židovstvo jest mezinárodní mocí a že může kontrolovati světové dění prostředky, které jsou tak tajné, že i Židům samotným jsou zcela neznámé a že by bylo sto vnucovati svou politiku králům a národům.«

Těmito slovy začíná Sydney Salamon, tiskový přednosta »Board of Deputies of British Jews« svou knihu »Židé v Anglii«. Vynáší svůj hlavní trumf, když píše: »Kdyby to vše a ještě mnoho jiných pověstí, kolujících o Židovstvu, odpovídalo pravdě, pak by se nebyl Hitler zajisté nikdy dostal k moci, pak by Palestina již dávno byla židovským národním státem a Židé v Polsku nemuseli by snášeti tak strašlivou bídu, jakou musí trpěti dnes. Že tomu všemu tak není, píše Salamon, dokazuje bezpředmětnost této představy.«

Obřezaná republika: T. G. Masaryk a Židé - Adam B. Bartoš

Před časem jsem se sérií článků pokusil otevřít téma až příliš blízkého vztahu mezi Českou republikou a Izraelem, který v poslední době vyústil v nezvykle úzkou kooperaci obou vlád a dokonce v jejich společné, pravidelné zasedání, které se má stát jakousi novou tradicí vzájemných diplomatických vztahů.

Na základě informací z několika na sobě nezávislých zdrojů jsem také v těchto textech vyslovil domněnku, že by těmito vládami mohlo být krom jiného domlouváno poskytnutí azylu pro obyvatele židovského státu v případě chystaného útoku na Írán, který bude mít jistě pro Izrael i zpětné následky a nejspíše pro něj může – v íránské odvetě po izraelském napadení – znamenat i vlastní ohrožení.

V širších souvislostech může jít o složitou geopolitickou hru, ve které by mohl být současný blízkovýchodní stát Izrael samotnými židovskými vládci obětován v příštím velkém jaderném konfliktu jako jednak zdiskreditovaný (a poškozující obraz Židovstva po celém světě) a jednak už překonaný koncept a nahrazen buď opětovným odchodem Židů do světové diaspory nebo vybudováním nového sionistického centra (či center) v některé ze zemí, které pracovně nazývám „jewish–friendly“ a ke kterým řadím i Českou republiku coby pokračovatelku prosionistických tradic prvorepublikového Československa.

V takovém případě by jednání české a izraelské vlády bylo vyjednáváním o plánu na poskytnutí – v první fázi – bezpečného útočiště pro ohrožené obyvatele Izraele a – v druhé fázi – možná i vyjednáváním o jakémsi židovském znovuosídlení České republiky a o vytvoření zde takového zázemí, které by alespoň částečně nahradilo současný blízkovýchodní stát.

Posvátný terorismus Izraele - Livia Rokachová

Všeobecná západní podpora Izraele v posledních dvaceti pěti letech je založena na několika mýtech, z nichž nejhouževnatějším je mýtus o bezpečnosti Izraele. Tento mýtus, předpokládající existenci vážných a trvalých hrozeb pro přežití Židů v Palestině, je úzkostlivě pěstován tak, aby u veřejnosti vyvolával znepokojivé představy vedoucí ke schválení a dokonce podpoře využití obrovských částek z veřejných financí na vojenskou a ekonomickou pomoc Izraeli. „Bezpečnost Izraele“ je argument, kterým nejen Izrael, ale i USA popírají právo Palestinců na národní sebeurčení v jejich vlastní zemi. V posledních třech desetiletích byl akceptován jako legitimní vysvětlení izraelského porušování mezinárodních rezolucí, volajících po návratu Palestinců do jejich domovů. Během posledních třinácti let bylo Izraeli umožněno ohánět se svou bezpečností jako důvodem jeho odmítání opustit arabská a palestinská území, obsazená v roce 1967. Bezpečnost je také záminkou izraelských vlád pro rozsáhlé masakry civilního obyvatelstva v Libanonu, zabírání arabských území, zakládání židovských osad na okupovaných územích, deportace a svévolné věznění politických vězňů. Ačkoliv byla bezpečnost arabského obyvatelstva v celém regionu během těchto třiceti let opakovaně ohrožována otevřenými i skrytými konflikty, teroristickými komploty a podvratnými plány, a ačkoliv rezoluce OSN požadují stanovení zajištěných hranic pro všechny státy v regionu, doposud byla v centru mezinárodní diskuse jen bezpečnost Izraele.

Syndikovat obsah