Ekologie, zdraví

Globální oteplování – realita, nebo bublina?

Existuje statisticky významné globální oteplování? Pokud ano, jde o přirozený jev, nebo je způsobeno člověkem? Pokud bychom se rozhodli, že mu chceme zabránit, je něco, co s tím člověk vůbec může udělat? Má nás možné mírné zvyšování teplot trápit? To jsou zásadní otázky, na něž odpovídá nový sborník Centra pro ekonomiku a politiku „Globální oteplování – realita, nebo bublina?“

Část A přináší texty z konference „Globální oteplování – fakta a mýty“ z 15. listopadu 2007. Bývalý profesor Harvardovy univerzity Luboš Motl analyzuje nízkou citlivost klimatu vůči oxidu uhličitému a další fyzikální zákonitosti. Profesor pedologie na pražské ČVUT Miroslav Kutílek vyvrací skleníkovou hypotézu. Profesor Technické univerzity Carolo-Wilhelmina v Braunschweigu (SRN) Gerhard Gerlich zpochybňuje příčiny globálních změn klimatu z pohledu teoretického fyzika. „Historický“ klimatolog Jiří Svoboda rozebírá kolísání klimatu v Čechách za uplynulé tisíciletí. Ladislav Kurc a Miroslav Petrisko z Vysoké školy chemicko-technologické kritizují manipulace s radiačním působením oxidu uhličitého. Výkonný ředitel britského International Policy Network Julian Morris vysvětluje, proč klimatická katastrofa nehrozí. Bývalý ředitel Fraserova institutu Michael Walker analyzuje příspěvky svých kolegů do debaty o klimatu.

Detoxikace - ing. Hana Bláhová

Vážení přátelé, k napsání této knihy mne přiměly životní příběhy mých klientů a alarmující rozdíly v přístupu školní a detoxikační medicíny. Za léta, co pracuji s rezonanční diagnostikou, vzrostla moje nedůvěra a skepse k možnostem, které má ortodoxní medicína. Laboratorní měření a testování nezaberou ani tak široké spektrum patogenů, ani nejsou tak přesná, jak jsem v mládí věřila. Vina není v lékařích, ani v laborantech. Používané metodiky jsou často málo průkazné, nebo dokonce vysoce chybové. Roli hraje i ekonomická stránka, na drahá a přesnější vyšetření chybí peníze. Co umí jedna špičková referenční laboratoř a čím ohromuje studenty medicíny, to se v terénu na malých pracovištích vůbec neprovádí. Dobrat se skutečné příčiny některých nemocí je pak nad možnosti školské medicíny, zvláště u chronických chorob.

Modrá, nikoli zelená planeta - Václav Klaus

Žijeme ve zvláštní době. Je to vidět i na tom, že jedna mimořádně teplá zima, která - bez ohledu na dlouhodobé trendy, např. na to, že v celém 20. století bylo zaznamenáno zvýšení průměrné teploty ve světě jen o 0,6 stupně - stačí k tomu, aby u některých lidí vznikla dalekosáhlá ocekávání a na jejich základě příhodné prostředí pro návrhy radikálních opatření, abychom s počasím něco, a to právě teď, udělali.

Jedna událost stíhá druhou. V průběhu posledních měsíců byl do kin uveden Al Goreův jen zdánlivě dokumentární, příznačně však oscarový film, byla publikována tzv. Sternova zpráva, připravená na objednávku britského premiéra Tonyho Blaira a bylo publikováno - spíše politické než odborné - shrnutí 4. zprávy Mezinárodního panelu OSN, věnovaného klimatickým změnám. Překvapivě řadu měsíců před publikováním vlastní zprávy. Laťka politické korektnosti byla - zdá se - již definitivně, a to hodně vysoko, nastavena a znovu je nám vnucována jedna jediná přípustná pravda. Všechno ostatní je označováno za nepřijatelné. Britský ministr životního prostredí nedávno dokonce řekl, že stejně jako nesmí v médiích vystupovat teroristé, neměli by mít právo vystupovat ani skeptici vůči globálnímu oteplování. V lidské historii to bohužel není poprvé.

Souhlasím se spisovatelem Michaelem Crichtonem, že "nejdůležitější výzvou, které lidstvo čelí, je úkol rozlišit realitu od fantazie a pravdu od propagandy. Zejména v naší informační éře (spíše ji vidím jako éru dezinformacní) je to mimořádně naléhavé a mimořádně důležité" (Crichton, 2003). Přispět k tomu se snaží i tato nevelká knížka.

Vyčerpání zdrojů: skvěle prodejný mýtus - Mojmír Hampl

Nová monografie CEPu z pera Mojmíra Hampla – výrazné postavy mezi mladými českými ekonomy – pojednává o jednom z nejzajímavějších a nejkontroverznějších témat moderních environmentálních diskusí: mýtu o vyčerpání zdrojů. Ačkoli obavu o vyčerpání zdrojů vyslovují ekologičtí aktivisté již více než sto let, málo jsou zkoumány ekonomické argumenty k této debatě, ačkoli jsou mimořádně inspirativní.

Autor správně připomíná, že mýtus o vyčerpání zdrojů pramení z malthusiánské tradice. Není náhodou, že díky pesimistickým Malthusovým předpovědím získala ekonomie přízvisko „pochmurná věda“. Ačkoli Malthusův populační zákon a teze o vyčerpání přírodních zdrojů realita posledních dvou století zcela jednoznačně vyvrátila, slýcháme od ekologických kritiků stále stejné argumenty ze stejného soudku.

Hamplova studie provokativně, ale přesvědčivě dokazuje falešnost konceptu „prověřených zásob“ a omezených „přírodních zdrojů“. To, jak manželé Meadowsovi v nových vydáních „Limitů růstu“ účelově měnili prognózy o vyčerpání zdrojů, které se nikdy nesplnily, je půvabné. Lze proto plně souhlasit s názorem autora (vyslovený již Julianem Simonem), že přírodní zdroje jsou prakticky neomezené kvůli tomu, že lidské poznání a technický pokrok „vytvářejí“ nové přírodní zdroje.

Ačkoli věcných argumentů proti pesimistickým varováním ekologistů existuje bezpočet, je síla znovu se objevujících katastrofických scénářů neuvěřitelná. Souhlasím s autorem, že důvodem popularity katastrofických scénářů je mediální asymetrie: je snazší vytvořit a zapsat do povědomí apokalyptickou vizi, než ji vyvrátit. Zvláště poučná je proto Hamplova diskuse mediální asymetrie, týkající se globálního oteplování.

Proč se zabývat světelným znečištěním?

Člověk je tvorem aktivním, snaživým, rozpínajícím se, využívajícím své okolí ke svému prospěchu, pohodlí, rozvoji. Bohužel velmi často tak činí na úkor okolní přírody, ať už hovoříme o jejích neživých složkách, rostlinách či živočiších.

Využívání okolní přírody časem vedlo samotného člověka k tomu, že byl nucen sám před sebou chránit některá území, rostliny, stromy, živočichy a neživou přírodu. Svým nerozumným počínáním se zasloužil i o to, že na seznamu ohrožených součástí přírody je též samotná tma!

Jak je to možné? Svícením do nesmyslných a nepotřebných směrů, zbytečně velkým výkonem zdrojů světla, nesprávnou konstrukcí i umístěním osvětlovacích těles člověk způsobil, že tmu je dnes potřeba hledat! Nezapomínejme na to, že příroda, rostliny, řada živočichů, stejně jako my sami tmu prostě potřebujeme. Její nedostatek se dříve nebo později negativně projeví.

Nejde o to zhasnout všechna světla, autem jezdit bez světel, ale o to svítit tam, kam opravdu potřebujeme a intenzitou jakou potřebujeme.

Pokud budeme tuto jednoduchou zásadu dodržovat, pomůžeme přírodě, živočichům i rostlinám a především sami sobě. Pokud vás problém zbytečného a rušivého užívání světla zaujal, čtěte dále. Dozvíte se nejen další podrobnosti, fakta a názory, ale najdete zde také dobré i špatné příklady i návod na to, jak postupovat v případě, že sami chcete k řešení problémů přispět.

Rušivé světlo je nepříjemné, škodlivé, zbytečné a velmi drahé!

Sviťme, ale jen na plochu, která má být osvětlena. Okolí chraňme před světlem tak moc, jak nám to dovolí vlastnosti dobře vybraných svítidel.

Sluneční aktivita: o vlivu nejbližší hvězdy na Zemi - Akademie věd ČR

Země je jednou z planet obíhajících kolem velké hvězdy – Slunce. Společně vytvářejí naší sluneční soustavu. Veškerý život na Zemi – rostlinný, živočišný i lidský – závisí na Slunci. Energie vysílaná Sluncem ohřívá povrch naší planety, uvádí do pohybu vítr, vlny i mořské proudy, působí změny počasí i koloběh vody. Sluneční světlo umožňuje fotosyntézu rostlin – zajišťuje potravu a kyslík, na nichž rostliny závisejí. Skutečnost, že Země je vůbec obyvatelná, je způsobena jejím postavením ve sluneční soustavě, otáčením okolo vlastní osy, během kolem Slunce a “neměnným“ sklonem zemské osy. Bez toho všeho a bez dýchatelné atmosféry, která zahaluje a chrání Zemi, by naše planeta byla stejně pustá jako její nejbližší sousedé Venuše a Mars.

Syndikovat obsah