Nacismus do roku 1945

Byl jsem osobním strážcem Adolfa Hitlera - Rochus Misch

Jmenuji se Rochus Misch a je mi osmdesát osm let. Bydlím ve vilce v Rudowě, v rezidenční čtvrti Berlína.

Žiji sám. Moje žena Gerda byla dlouho nemocná a před šesti lety zemřela. Vlastní dcera mě nechce vídat. Někdy mi zavolá k narozeninám, a to je všechno. Dnes chci podat svědectví, vylíčit svůj život, a pokud mi to paměť dovolí, vyprávět do všech podrobností, jak se takový třiadvacetiletý mladík jako já dostal na pět let do těsné blízkosti Hitlera. Od května 1940 až do jeho sebevraždy 30. dubna 1945.

Po celé ty roky jsem byl členem nejužší Führerovy stráže. Patřil jsem ke skupině osobních strážců, která sestávala z dvacítky mužů a nazývala se Begleitkommando Adolf Hitler (SSBegleitkommando des Führers). Celých pět let války jsem dohlížel na jeho bezpečí, předával jsem depeše, dopisy a zprávy a v budově kancléřství jsem pracoval i jako telefonista. A poslední týdny války jsem prožil v osobním bunkru toho, jehož ti nejstarší z nás oslovovali „veliteli".

Hospodářský řád v nové Evropě - Walther Funk

Na prvním veřejném projevu Společnosti pro jihovýchodní Evropu dne 12. června 1941 ve Vídni promluvil říšský ministr hospodářství a president Říšské banky Walther Funk, jenž převzal záštitu Společnosti. Jeho přednáška je vlastně veřejným vyhlášením programu pro hospodářské vybudování nové Evropy a pro úpravu světového obchodu ve válce. Tím právě je novým důkazem veliké vnitřní síly německého hospodářství, jež pracuje všemi silami pro válku, ale při tom myslí už na úkoly poválečné a připravuje jejich provádění. Ba část jich provádí už nyní.

Ohlášený program vychází z logicky domyšleného a do celoevropského a světového prostoru promítnutého uplatnění německého nacionálně socialistického názoru. Vedoucí zásadou je, aby se zajistil co největší obecný prospěch. Neboť v hospodářství často jednomu prospívá to, co druhému škodí. Stará liberalisticko-kapitalistická soustava dávala několika málo lidem peníze a moc, kdežto nacionálně socialistická soustava staví vědomě do popředí blaho lidu.

Světové hospodářství nebude moci být po válce obnoveno podle zásad, které už jednou způsobily jeho zkázu. Svůj program vylíčil přednášející i v otázkách měnových, podnikatelských a bursovně finančních. Vyvrátil mnoho nesprávných názorů na německé hospodářské metody, rozšiřovaných zčásti ze zlé vůle, ale zčásti i z nepochopení. Pro každého, kdo má zájem o dnešní evropské hospodářství i o jeho další vývoj, a to jsme všichni, kteří v něm žijeme a pracujeme, je tato přednáška poučením a ukazatelem na cestě správného hospodářského myšlení v nové Evropě.

Duchovní základy nové Evropy - Otto Dietrich (1941)

Pánové, jestliže dnes, uprostřed mohutného vojenského zápasu, žádám tak vybraný kruh posluchačů o pozornost pro duchovní téma, jsem vám především povinen slovem odůvodnění.

Boj, který je dnes vybojováván na bitevních polích a na mořích posledním prostředkem národů, "ultima ratio", silou zbraní, jest - o tom jistě dnes už není pochyby - ve své nejhlubší podstatě bojem dvou světových názorů. Za armádami a eskadrami za železa a ocele a spolu s nimi odehrává se zápas duchů, v němž zápolí nová myšlenka lidského soužití, která se zrodila z dvou největších kulturních národů evropské pevniny, s duchovými silami minulosti o svou dvobodu a budoucnost.

Ve svém novoročním provolání Vůdce nazval tento zápas německého a italského světa zápasem převratného významu pro budoucí vývoj lidstva. V politické rovině formuloval jej jako "boj nacionálně socialistických lidových práv proti plutokratickým výsadám". "Německý svět" - řekl tehdy - "překonal, právě tak jako svět italský, věk výsad několika plutokratických kapitalistů a postavil na jeho místo věk lidu. Zatím co ostatní svět se chystá, aby chudákům ukradl i to málo, co ještě mají, vystupujeme my proti majetnému světu, odhodláni, že vybojujeme chudákům všeobecná lidská práva."

Podnikatel v nové Evropě - J. Winschuh (1941)

Podnikatel v nové Evropě! Toť dvě otázky v jednom tématu. Jednak důležitá otázka příští existence a skutečných možností německého podnikatele, jednak otázka, jakou tvářnost bude míti nové hodpodářské uspořádání Evropy.

Nejde tu o nějaké prorokování. Neníť autor oprávněn, ani vnitřně ani vnějšně, k nějakým prognosám. Nicméně lze již ukázati na jisté předpoklady a vývojové tendence. Zvláštní na nynější válce je, že už všichni můžeme přemýšleti, co po ní, plánovati i klásti otázky napřed. V létě 1940, po velkém vítězství nad Francií, začala urychleně mohutněti představa a částečně i konkretní forma hodpodářsko-politického příští. Po velké řeči říšského ministra hospodářství Funka nové hospodářské uspořádání Evropy stalo se trumfem a bylo po týdny předmětem hospodářských diskusí u nás i jinde. Mezitím zájem poněkud ochabl, i národy kolem nás během zimy jaksi poodstoupily od tohoto problému. Nyní však, se "železným jarem", kdy Německo zase pochoduje a blíží se konečnému vítězství, jsou znovu přetřásány i otázky souvisící s novým hospodářským uspořádáním Evropy. Nejen to - také prakticky se mezitím již dost pracovalo o tomto uspořádání. Jednak zavedením ústřední clearingové služby, t. zv. "Zúčtovací centrály v Berlinu" (Verrcchnungszentrale Berlin), jednak kontinentální obchodní politikou, která roztáčí výměnu zboží mezi jednotlivými evropskými zeměmi plnou parou a činí obchodními partnery země, které dosud měly málo co společného, a za třetí i zasazením průmyslových reserv neutrálních zemí, odříznutých blokádou.

Okultní kořeny nacismu - Nicholas G. Clarke

Tento příběh je velmi neobvyklý. Ačkoli se zabývá událostmi, které se odehrály v minulosti a které se týkají původu a ideologie nacionálního socialismu v Německu, vlastně se tu ve skutečnosti ani moc nejedná o strany, politiku a organizace, jejichž prostřednictvím lidé za normálních okolností vyjadřují v sociálním a politickém kontextu své zájmy. Tento příběh se v podstatě odehrává v podsvětí, plném mýtů, symbolů a fantazií, ze kterého vyrostl reakční, autoritářský a nacistický styl myšlení. Tento příběh se odehrává i na okraji společnosti, protože jeho hlavními hrdiny jsou mystikové, jasnovidci a sektáři, kteří neměli nic společného s vnější politickou realitou a administrativou. Ale zato měli představivost a dokázali v zářivých barvách vymalovat vysněný svět, ze kterého často vyrůstají pocity a činnost i u lidí světštějších, kteří mají moc a odpovědnost. Jejich zvláštní názory a podivné kulty tak vlastně tvořily předvoj politických doktrín a institucí Třetí říše.

Historikům, kteří jsou školeni výlučně k hodnocení konkrétních událostí, jejich příčin a racionálních cílů, bude tento svět připadat příliš fantaskní. Budou namítat, že politické a historické změny jsou výhradně poháněny reálnými materiálními zájmy. Když se ovšem fantazie pevně usadí ve vírách, hodnotách a sociálních skupinách, mohou se stát příčinou právě ony. Fantazie bývají důležitou předzvěstí, že hrozí změny kultury a politiky. V této knize si budeme povídat o takových neobvyklých fantaziích, jako je vytvoření elitní skupiny nadlidí, vyhlazení podřadných bytostí a založení nového světového řádu. Svou podstatou se tak toto hnutí vyčlenilo z tradiční racionální politiky dvacátého století a je třeba zjistit, kde čerpalo svou hlavní inspiraci. Analýza fantazií, které tvoří základ tohoto hnutí, může nabídnout nové odpovědi na staré otázky.

Beneš atentátník - Antonín Bouchal (1943)

Pochyboval-li dosud někdo o tom, jaké stanovisko má zaujmout k Benešovi a k celé té společnosti kolem něho, skládající se ponejvíce ze Židů, a k jejich londýnské činnosti, pak od 27. května 1942 jest v českých hlavách po této stránce jistě naprosto jasno. Bohužel příliš pozdě, aby mohlo býti zabráněno velkým obětem na životech Čechů, svedených londýnskými štvanicemi, ale snad přece jen včas, aby mohla být zachráněna existence národa a aby byl zajištěn klid jeho domoviny, se poznalo v nejširších vrstvách českého lidu, že jedinou směrnicí našeho postupu k zajištění budoucnosti jest heslo: Všichni s Říší a všichni proti Benešovi a proti systému, jehož je žoldnéřem!

Dne 27. května 1942 přetekla míra provinění, kterých se Beneš dopustil na českém národě, činem tak hrozným, že každý musel pochopiti, že tento člověk, který se stal žoldnéřem mezinárodního spřežení Židů, zednářů, bolševiků a plutokratů, jest v plném slova smyslu veřejným nepřítelem českého národa číslo 1.

Od okamžiku, kdy rozhlasem byla sdělena zpráva oznamující, že v Praze byl spáchán atentát na Zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera a generála policie Heydricha, nemohlo být pochybnosti o tom, že tento zločin bude mít pro český národ katastrofální důsledky. Současně bylo nasnadě, kde jest hledati iniciátory tohoto zločinu.

Epištoly k národu 2 (1927)

Stále se mluví o hradní politice, Masarykově realismu, kompromisním i nekompromisním nacionalismu, nutno tedy jíti do základu a ujasniti si podstatné rozdíly nacionalismu našeho a levicového, tedy socialisticko-realistického.

V inteligenci dnes zásluhou reklamy politiky hradní, která se kryje vděčností k osvoboditelům, opanoval mysl realismus. Nuž, promluvíme si o něm důkladněji.

Zakladatelem a vybudovatelem realismu je Masaryk. S ním stojí a padá.

Masaryk hned v počátcích své činnosti v Čechách zdůrazňoval, že nacionalismus český musí míti kulturní obsah. A ten je: humanita (lidství). Toť náš cíl a program, humanitní musí bytí i naše taktika. Humanitu dlužno bráti nejen ve smyslu nacionálním, také ve smyslu sociálním. Humanita je záštitou národů malých a slabých. Úkolem naším jest — humanitní ideály naší náboženské reformace domysliti, odčiniti rok 1487, kdy pánové ujařmili lid, provést reformaci sociální. Masaryk je člověk veskrz náboženský, proto neústupně zdůrazňuje náboženský podklad ideálů humanitních.

Bolševismus od Mojžíše po Lenina - Dietrich Eckart (1923)

„Tak je to!“ zvolal. „Jsme na scestí! Astronom to dělá jinak. Pozoruje např. skupinu hvězd. Kdo ví, jak už dlouho. Najednou mu dojde. Proklatě, tady něco nesouhlasí. Normálně by se k sobě jevy musely chovat tak a tak a ne jinak. Musí tu být tedy někde skrytá síla, která způsobuje odchylku. A krok za krokem pak získává správné číselné hodnoty nějaké planety, kterou dosud žádné oko nespatřilo. Jednoho dne se ukáže, že tady skutečně je. Co ale dělá historik? Nepravidelnost vysvětluje skupinou samou, povahou vynikajících státníků. Že by někde mohla být tajná síla, která všechno vede určitým směrem, na to nepomyslí. Ona tu ale je. Je tu od té doby, co jsou dějiny.“

Tažení v Rusku 1941-1945 - Léon Degrelle

V roce 1936 jsem byl nejmladším vrcholným politikem v Evropě.

Bylo mi dvacet devět let a rozezvučel jsem i ty nejtajnější struny své země. Stovky tisíc mužů, žen, chlapců a dívek mě s naprostou důvěrou a oddaně následovaly. Do belgického parlamentu mou zásluhou vtrhly jako vichřice desítky poslanců a senátorů našeho hnutí. Mohl jsem se stát ministrem, stačilo jediné slovo a mohl jsem vstoupit do politické hry.

Já jsem však raději pokračoval mimo rámec špinavé oficiální politiky v tvrdém boji za pořádek, spravedlnost a čistotu, protože jsem byl posedlý ideálem, jenž nepřipouštěl kompromisy ani ústupky.

Chtěl jsem svou zemi osvobodit od diktátorské síly peněz, které korumpují moc, podkopávají základy institucí, zatěžují čisté svědomí a ruinují ekonomiku i práci. Místo anarchického režimu starých stran, jež se všechny zdiskreditovaly v důsledku politických a finančních skandálů, šířících se jako mor, jsem chtěl legální cestou nastolit silný, svobodný, spořádaný a odpovědný stát, který by představoval skutečnou sílu lidu.

První a poslední - Adolf Galland

Adolf Galland je bezesporu žijící leteckou legendou. Patřil nejen k předním stíhacím esům německé luftwaffe, ale i k jejím vysokým štábním důstojníkům. Toto jeho výjimečné postavení se odráží i v jeho pamětech, které nejen vzrušujícím způsobem vyprávějí o vzdušných soubojích ale přinášejí i dosud málo známá fakta o praktikách nejmocnějších mužů nacistického Německa. Tím má tato kniha místo jak v knihovnách obdivovatelů napínavých příběhů, tak i u příznivců historické četby.

Syndikovat obsah