Národně vzdělávací institut

Varšavské povstání v roce 1944 zůstane povždy tragicky poučnou episodou této války. Polská povstání mají smutnou tradici. Všechna byla zahajována bez rozvahy, proti vůli značné části národa, bez jasného politického cíle a všechna také přivodila polskému národu zhoršení jeho politických poměrů a úbytek národní síly. Tak bylo za listopadového povstání v roce 1830, za lednového povstání v roce 1863 a za revolučních bouří v roce 1905. Žádné z nich ovšem nestálo tolik obětí na lidské krvi a na kulturních statcích jako urputné boje letošního roku.

Tato přednáška říšského tiskového šéfa dr. Otto Dietricha, čelného průkopníka nového Německa, je podle našeho mínění v dvojím směru obzvláště vhodná pro českého čtenáře. Především svým vymezením látky. Obrací se totiž s největší otevřeností k několika základním společenským otázkám, jichž řešení patřilo vždy právě u Čechů k nejoblíbenějším. Je to hlavně problém jednotlivce, svobody, rovnosti a výběru.

Jako každý silný politický světový názor je také faššismus, v teorii i praxi, činnost zakládající se na doktríně, která vzeššla ze současného systému historických sil, zůstává v ní zakotvena a působí z vnitřku navenek. Tato doktrína má proto formu, která souvisí s předpoklady místa a času, ale má zároveň ideální obsah, který ji ve vyšššší historii myššlení povyššuje na formuli pravdy. Nepočíná si na světě čistě duchovně jako lidská vůle, která ovládá vššecko bez ohledu na pomíjivou a zvlṚtní realitu, na kterou se má působit, a na obecnou realitu, ze které ta první čerpá své bytí a svůj žživot. Abychom pochopili lidstvo, musíme znát člověka, a abychom porozuměli člověku, musíme znát realitu jeho zákonů. Neexistuje žžádné pojetí státu, které není vlastně v základě žživotní koncepcí. Filosofie nebo intuice, systém idejí, který se rozvíjí v logické stavbě, nebo který je shrnut ve vizi nebo ve víře, vžždycky to bude, aspoň podle vnitřního rozvržžení, organický světový názor.

Synové pak izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti a rozhojňovali se i zesílili se náramně velmi a naplněna jest jimi země. Nuže opatrně sobě počínejme před nimi, aby se nerozmohli a kdyby přišla válka, aby se nepřipojili i oni k nepřátelům našim a nebojovali proti nám.Těmito slovy promluvil Farao k lidu svému v Egyptě. Protož ustanovili nad nimi úředníky, kteříž by plat vybírali, aby je trápili břemeny svými. Ale čím více je trápili, tím více rostli a tím se více rozmáhali.

To, že mi osud určil jako rodiště Braunau an Inn, považuji dnes za předurčení šťastné. Toto městečko leží přece na hranici oněch dvou německých států, jejichž opětné spojení se alespoň nám mladým jeví jako životní úkol, který musíme uskutečňovat všemi prostředky!Německé Rakousko se musí opět stát velkou německou vlastí a to ne z důvodu nějakých hospodářských úvah. Ne, ne: I kdyby bylo toto sjednocení po hospodářské stránce lhostejné, dokonce i kdyby bylo škodlivé, muselo by se přesto uskutečnit. Stejná krev patří do společné říše. Německý národ nebude mít žádné morální právo na koloniálně-politickou činnost, dokud nebude moci své vlastní syny spojit ve společném státě. Teprve tehdy, až se hranice Říše uzavřou i za posledním Němcem, aniž by bylo možné zajistit jeho výživu, vznikne z nouze vlastního národa morální právo na získání cizí půdy. Pluh pak bude mečem a ze slz války vyroste pro potomky chléb vezdejší. Tak se mi jeví toto pohraniční městečko jako symbol velkého úkolu.

V dneššní době je poměrně vzácné, kdyžž mají mladí lidé možžnost vyslechnout si moudrost velkých mužžů minulosti. Ve svých uspěchaných žživotech nacházíme přílišš málo času pro poučení se ze zkuššeností naššich otců. Následující článek je poměrně obsáhlý díky prostoru, který mu magazín RESISTANCE věnoval. S opravdovou hrdostí říkám, žže je to jeden z nejskvělejšších článků, které dosud v naššem magazínu byšly. Je to příběh mladého holandského chlapce, který odjel do Německa a splnil si svůj sen stát se Nacionálním Socialistou a přísluššníkem Waffen SS. Od jeho prvních dní u Hitlerjugend ažž po poslední zuřivé boje na ruské frontě buďte připraveni na vzruššující dobrodružžství, která uvidíte očima mužže, jenžž je svědkem velkolepé i tragické historie. Na jednu stranu uvidíte podrobné a úchvatné vzpomínky na historii a na druhou stranu potřebné rady pro moderní hnutí.Kees van Rijn se narodil 30. prosince 1925 v nizozemském Vleutenu. Ve věku 16 let začal s výcvikem a vzděláváním u Waffen SS. Později se stal přísluššníkem páté Waffen SS Panzer Grenadier Division Wiking (pancéřová granátnická divize). Je nositelem žželezného křힾe 1. třídy, žželezného křힾe 2. třídy, bronzové přezky za boj zblízka (Nahkampfspange), stříbrné medaile za zranění (Verwundeten Abzeichen Silver) a pěchotní útočné bronzové medaile (Infanterie Sturm Abzeichen Bronze). Bojoval v Rusku, Polsku, na Kavkaze, v Německu, Belgii, Jugoslávii a v dalšších zemích.

Co byl versailleský mír? Bylo to jednostranné rozhodnutí, kterým Anglie a Francie po světové válce uspořádaly Evropu tak, jak jim to nejlíp hovělo. Byla to soustava taková, že umožňovala Anglii hospodářské ovládání evropského trhu a kontrolu dovozu surovin, politicky pak dávala jí možnost hrát dále, jako už po několik století, úlohu rozhodčího podle zásady: ke komu se přidám, ten vyhraje. Francii zaručovala vojenskou převahu nad každým státem v Evropě.

Zákon o říšském občanství

§ 1
(1) Státním příslušníkem je ten, kdo náleží do ochranného svazku Německé říše a je jí za to zvláště zavázán.
(2) Státní příslušnost se získá podle ustanovení zákona o říšské a státní příslušnosti.

§ 2
(1) Říšským občanem jest pouze státní příslušník německé nebo příbuzné krve, který dokazuje svým chováním, že je ochoten a schopen věrně sloužit německému národu a říši.